Doteky č. 29

Bulletin LORMu, zima 2001

Verše

Píseň o kamarádovi

Vladimir Vysockij

Když stane se, že kamarád
zaváhal nebo zklamal snad
a ty bys prostě věděl rád,
zda ještě můžeš na něj dát.

Vezmi ho do hor, uvidíš.
Nechystej mu tam žádnou lest,
jenom si zkuste skály slézt.
Ať víš, s kým máš tu čest.

Možná, že v horách ztratí vtip,
ohrne nos a zdrhne zpět,
sotva ho spálí první led,
začne ti vyvádět.

Pak je ti to jasné. Nech ho být!
Jen ať se vrátí, vždyť to víš,
s takovým se nejde výš,
o těch se mlčí spíš.

Když ale zuby zatíná,
vzteká se, při tom šlape dál,
nezřítíš se s ním z žádných skal,
on by tě nenechal!

Až k vrcholům se bude drát,
až tam tě bude podpírat.
Pak vedle něho pevně stůj,
pevně mu důvěřuj.

Slovo šéfredaktora

Milí čtenáři!

V den, kdy píši tyto řádky, mi nakukuje do oken sychravý adventní čas a vede mne k bilancování celoroční práce. Rok 2001 byl ve znamení výjimečného úspěchu společnosti LORM tím, že bylo uzákoněno zavedení červenobílé hole pro naše hluchoslepé spoluobčany. O dalších zákonných úpravách, týkající se zmíněné novinky, vás budeme na stránkách Doteků průběžně informovat.

V úvodní rubrice VERŠE je tentokrát zařazena Píseň o kamarádovi od všestranného ruského umělce Vladimira Vysockého, kterou pro všechny Lormáky do Doteků zaslala Jaroslava Dvořáková z Českých Budějovic. Koncem srpna 2001 se uskutečnil pobyt na Českomoravské vrchovině, a to v hotelu Skalský Dvůr u Bystřice nad Pernštejnem. O jeho zdárném průběhu píše v tomto čísle Viktor Sedlář. O několik týdnů později, tj. v říjnu, proběhl za nádherného podzimního počasí rekondiční pobyt v Luhačovicích. Zprávu o posledním pobytu roku 2001 v uvedeném lázeňském městě pro Lormáky napsala naše věrná čtenářka Jitka Menclová. Dalším tématem tohoto zimního čísla jsou anketní příspěvky k 10. výročí vzniku LORMu od manželů Řehákových a již zmíněné J. Menclové.

Patrně nejvýznamnější událostí se však stala mezinárodní konference LORM – 10 let služeb hluchoslepé – ve dnech 2.- 4. listopadu v pražském hotelu Bohemika. O této výjimečné akci je v tomto čísle zařazena krátká reportáž ing. L. Brücknera. V sobotu dne 30. listopadu 2001 se v pražském sídle LORMu v Radlické konal Den otevřených dveří. Další akce v adventním a vánočním čase se právě připravují a zprávy o nich přineseme v čísle 30 (jaro – 2002).

Na závěr bych vás chtěl poprosit, abyste mi své postřehy, náměty, názory nebo zajímavé zážitky ze života posílali přímo na adresu šéfredaktora Doteků: Zdeněk Sedláček, Chlum u Sedlčan 55, 262 93 Nalžovice. Děkuji za pochopení a věřím v hojnější spolupráci s vámi, vždyť Doteky jsou určeny právě pro vás!

Ať vás nezaskočí v blížící se zimě žádná krutá chumelenice a ledovka, nepřipouštějte si žádné chmury, překonávejte je s úsměvem v tváři a světlem v duši! Radostné a šťastné vykročení do nového roku, hodně životního optimismu a dobré počtení upřímně přeje

Váš Zdeněk Sedláček

Zprávy

Zpráva o kampani „Někdo nemá na výběr“ a benefičním koncertu u Nejsv. Salvátora

Poslední čtvrtina roku 2001 byla pro pracovníky, členy i dobrovolníky LORMu vskutku nabitá. Druhého listopadu jsme tiskovou konferencí za velké účasti zástupců médií v hotelu Bohemika zahájili kampaň "Někdo nemá na výběr" informující veřejnost prostřednictvím médií a benefičních akcí o nové rehabilitační pomůcce pro hluchoslepé – červenobílé holi.

První listopadový víkend patřil mezinárodní Konferenci LORM – „10 let služeb pro hluchoslepé“ konané v útulném hotelu Bohemika na Praze 9, kde se sjeli členové, klienti i odborníci, aby společně zhodnotili 10letou činnost sdružení a zamysleli se nad dalším směřováním LORMu. Velký úspěch měla i doprovodná výstava v hotelu mapující historii a činnost Společnosti pro hluchoslepé.

Zbytek měsíce patřil kromě dalších jednání na půdě Senátu ČR ohledně definice hluchoslepoty a příspěvku na obě sluchadla ze strany pojištoven také přípravám Dne otevřených dveří (30. 11. 2001) a především benefičního koncertu u Nejsv. Salvátora na Praze 1, kam nás v předvečer adventu dne 1. 12. 2001 svými vynikajícími výkony bez nároku na honorář přišli podpořit: Talichovo kvarteto, Pavel Klečka (basbaryton), Dimitar Dimitrov (trubka), Collegium Musica Sacra, Pavla Šuranská (zpěv), Robert Hugo (varhany), Jan Ostrý (flétna) a Stania Ramešová (harfa), Ilona Csáková (zpěv) a Zbyšek Kordač (kytara), Ondřej Škoch (kytara a zpěv) a hosté.

Kostel Nejsv. Salvátora i přes nestandardní podmínky (teplota nad bodem mrazu) praskal ve všech a ti, kdo vydrželi až do konce, vůbec nelitovali: barokní a vznešený Salvátor střídavě rezonoval ve zvuku varhan Roberta Huga, basbarytonu Pavla Klečky a jemného hlásku Pavly Šuranské, přemítal o zhudebnělých básních Bohuslava Reyneka a Susan Renaud (Ondřej Škoch a hosté) a nechával se unést kouzelnou flétnou Jana Ostrého a strunami harfy Stanii Ramešové. Když se rozezněly smyčce Talichova kvarteta, projelo Salvátorem skutečné mrazení. Ilona Csáková s kytarovým doprovodem a Pavel Klečka s Vánočním oratoriem J. S. Bacha byli skutečnou třešničkou na dortu na závěr benefičního koncertu.

Jako červená nit se koncertem linul příjemný hlas Kateřiny Urbancové, která svými čtyřmi vstupy představila kampaň s červenobílou holí a program doplnila básněmi Marie Doležalové a Jaroslava Seiferta.

Byli jsme mile překvapeni velkou účastí na koncertě, kde se na edukačně rehabilitační pobyty v roce 2002 podařilo vybrat příspěvek 11.239,10 Kč.

Benefiční koncert byl prozatím vyvrcholením našich aktivit v tomto roce, nicméně zároveň byl inspirací pro další práci. Kampaň "Někdo nemá na výběr" pokračuje i v roce 2002 – ve vybraných tištěných médiích se budou objevovat inzeráty s mottem "Není vše, jak se zdá" informující o hluchoslepotě a červenobílé holi spolu s bankovním účtem, webovou stránkou (www.lorm.cz) a kontaktem na LORM.

Zdenka Vyhnánková, oblastní sociální pracovnice z Brna, opět chystá benefiční vystoupení v Křenovicích a Brně – divadelní představení DAV Křenovice "1 + 1 = 3" (8. 12. 2001) a Vánoční večer Pavly Šuranské a divadelního souboru DAV Křenovice (15. 12. v Křenovicích, 16. 12. v Brně).

Navíc ve spolupráci s BESIPem při Ministerstvu dopravy a spojů ČR připravujeme instruktážní pořad pro řidiče o červenobílé holi, který by měl být vysílán na ČT a TV Prima v první polovině roku 2002.

Lze jen stěží vyjádřit vděčnost všem, kteří se prozatím na přípravě výše zmiňovaných akcí v rámci kampaně podíleli. Kromě umělců je to také celá řada dobrovolníků, bez jejichž opory bychom to sami nezvládli.

Poděkování na prvním místě patří paní senátorce Zuzaně Roithové, která nejenže pomohla uzákonit červenobílou hůl, ale dál se zasazuje o rovnoprávnější podmínky hluchoslepých v České republice. Také děkuji našim partnerům z reklamní agentury Men on the Moon, kteří mají hlavní podíl na koncepční a vizuální stránce kampaně.

Jménem klientů LORM děkuji sponzorům – společnostem ORBISVIDEO, s. r. o., Hartass, Staropramen, Ivax-CR a.s., Mětská části Praha 5, hotelu Bohemika, obchodnímu domu Bauhaus a Pavlu Glocmannovi a mnohým dalším.

Závěrem bych jako koordinátorka kampaně ráda poděkovala všem, kdo se na její přípravě doposud podíleli: moc děkuji svým spolupracovníkům – Otě Pačesové, Zdence Vyhnánkové, Nadě Tomsové, Martině Plíškové a Luboši Sychrovi, kteří se do akcí zapojili nad rámec svých pracovních povinností, díky posílám i členům Výkonné a Dozorčí rady – jmenovitě Petře Šímové a Pavlovi Neprašovi za praktickou a účinnou pomoc s konferencí i koncertem, dík za webové stránky posílám Pepíkovi Tomsovi, děkuji Aničce a Ivanovi Zimermanovi, kteří pro nás zajistili profesionálně odvedenou výstavu a sponzorskou pomoc, děkuji Radkovi Sukovi, který mě pokaždé vytáhne z bryndy, děkuji Pavle Kluzákové za tlumočnické služby na konferenci navíc s úsměvem, díky za organizační oporu posílám Hance Dvořákové a milé posile z Moravy – Jitce Trojánkové a Vlaďce Hejtmánkové. Děkuji páterovi Halíkovi, který nám pro pořádání benefičního koncertu zapůjčil nádherný prostor kostela Nejsv. Salvátora a kostelníkovi Martinu Staňkovi za organizační pomoc s koncertem. Nesmím také zapomenout poděkovat za tradiční adventní čokoládu a fotografické služby kamarádce Šárce Šilhánové a další kamarádce Ivaně Mrázkové za pomoc se zajištěním programu.

Petra Zimermanová, LORM

Anketa k 10. výročí založení LORMu

Co je to LORM?

Před 18 léty jsem vinou nepodařené operace ztratila zrak. Přišla jsem o zaměstnání, možnost čtení, psaní a volného pohybu V této pro mne bezmocné situaci mi oční lékařka doporučila vstoupit do tehdejšího Svazu invalidů, sekce zrakově postižených. Jako členka jsem prošla kurzem prostorové orientace a samostatného pohybu, ovládání chůze s bílou holí a především jsem se naučila užívat bodové písmo. Bohužel v roce 1992 došlo u mne ke značné ztrátě sluchu. Co dál? Ocitla jsem se v situaci, ve které jsem byla již dříve, kdy se mi sluch po nějaké době opět vrátil. Snad zásahem Prozřetelnosti se mi dostal do rukou článek, uveřejněný v bodovém písmu v časopisu ZORA s názvem "Co je to LORM?". Obsahem článku byla informace dr. Z. Šarbacha o založení organizace LORM, která soustřeďuje občany, postižené hluchoslepotou. Přihlásila jsem se, začala používat sluchadla a v LORMu jsem se seznámila s ostatními postiženými klienty. V současné době je pro mne nejdůležitější při četných schůzkách promluvit s přáteli a vyslechnout si potřebné informace a rady. Na mnohých akcích pražského Klubu LORM se seznamujeme s naší kulturou, navštěvujeme výstavy a ZOO, dále s různými semináři a přednáškami odborníků o sluchových a zrakových vadách. Toto všechno naplňuje můj volný čas. Je mi mezi vámi velice dobře, mám Vás ráda, dáváte mi sílu do života a chtěla bych, abyste přijali moji upřímnou vděčnost. Velký dík patří celému vedení LORMu za jeho pomoc nám všem hluchoslepým klientům.

Připadám si jako na lodi, které velí dobrý kapitán, dobrá posádka a upřímné kamarádství klientů. Přeji lodi LORM příznivý vítr do plachet, klidnou plavbu a abychom s LORMEM nalezli vždy pokojný přístav.

Upřímné díky!

Marie Řeháková

Co pro mě LORM znamená

Jsem manželem klientky a členky LORMu, tzn. ženy postižené hluchoslepotou. Moje žena vstoupila do LORMu asi před čtyřmi roky už vyrovnaná se svým postižením, a přesto LORM nám přinesl příznivou změnu do našeho společného života. Začal naplňovat náš volný čas, dal nám nové přátele, se kterými se rádi setkáváme, zvláště proto, že jsme stejně postiženi. Nedovedu si představit, kde bychom získali zkušenosti, které si klienti a členové Společnosti hluchoslepých vzájemně předávají, a informace a služby, které nám poskytuje LORM. Například edukační (výchovně vzdělávací) kurzy, zastupování na úřadech, sociálně-právní poradenství, doprovody (např. k lékaři) a především rekondice. Ty jsou společenskou událostí, při které se po dlouhé době opět rádi osobně setkáváme, neboť jsme z různých koutů republiky.

Bez LORMu bychom byli jako děti bez rodičů. Jak bychom se sdružovali? Byli bychom roztroušeni, nedostatečně informováni a vzájemně bychom se neznali. LORM naplňuje potřeby hluchoslepých občanů. LORM je naší oporou.

Za to, že existuje LORM, můžeme děkovat jeho zakladatelům a těm, kteří vedli a vedou toto sdružení. Byli a jsou to lidé nesmírně obětaví s touhou dělat něco prospěšného pro postižené spoluobčany. Jsou to lidé, kteří si zaslouží veřejné uznání. Mělo by se projevovat respektováním LORMu ze strany státních orgánů a jejich vstřícného postoje k potřebám LORMu. Od široké veřejnosti pak pochopení potřeb sdružení hluchoslepých, tj. sponzoringu a nabídek administrativních potřeb (tisk, materiál k propagaci a jiné).

Přítel LORMu
Václav Řehák

Co mi přinesl LORM

Psal se rok 1993, když jsem se v časopise ZORA dočetla, že již více než rok pracuje organizace LORM. Žiji s více vadami a jedno z důležitých čidel je sluch. Mám již jen jedno slyšící ucho. Nemusím jistě říkat, jak moc si ho opatruji. Když jsem se stala nevidomou, bylo to hodně nečekané a velice mě to psychicky sebralo.

Organizace LORM mne oslovila, já neváhala a přihlásila se jako klient. Hned v květnu téhož roku nás s mamkou strýček dovezl do Berouna za stejně postiženými. Bylo to mé první a myslím, že důležité setkání. Poznala jsem, že nejsem sama a navíc, že tito lidé dokáží moc. V té době někteří ještě pracovali, rozdávali dobrou náladu a co mě nejvíce zklidnilo, byla Lormova abeceda. Vědět, jak se dorozumět, je pro nevidící a zároveň neslyšící, moc důležité.

Na setkání v Kunčicích na chatě "U profesora" už jsem nemohla chybět. Strýček nás dovezl do Pardubic, kde jsme nasedly s mamkou na rychlík a jely do Zábřehu na Moravě. Těžko říci, která z nás dvou se více bála. Jsem ještě navíc částečně ochrnutá.

Pak se nám podařilo setkání v hotelu Globus v Praze 4. Tam bylo zážitků opravdu hodně, ale nejvíce vzpomínám na návštěvu Zmrzlíku, kde probíhala hippoterapie, a na koníčka Nikolku, který mě po namáhavém připoutání do sedla nesl jako všechny ostatní. Dále následoval hotel Paprsek, Luhačovice, Střelské Hoštice i Jizerské hory. Každý rok se těším, pokud mi to mé zdraví dovolí, na jedno nebo dvě setkání ročně, nyní již s kamarády Lormáky.

Moc děkuji všem těm, kteří jsou ochotni pro nás něco dělat, především za všechny rekondičky a jejich program. Věřte, že i ten jeden týden v roce v našem jednotvárném životě je velké rozptýlení. Navíc se dozvíme hodně zajímavého od našich věrných organizátorů a sami mezi sebou si popovídáme, co se nám od minulého setkání povedlo, nebo co jsme naopak nezvládli. Jistě, že si i rádi zazpíváme a já moc ráda poslouchám příběhy ze života.

LORM má za sebou deset let poctivé práce. Chtěla bych všem, kdo se o tuto organizaci zasloužili, poděkovat. I těm, co již v naší organizaci nepracují. Zejména Mgr. Lence Čermákové, která mě navštěvovala a její zásluhou jsem se mohla setkat s Jarčou Kolářovou i mimo rekondičky. Tak mi bylo umožněno se seznámit i s Jaruščinou čtyřnohou kamarádkou Nelinkou.

Všem pracovníkům LORMu přeji pevné zdraví, hodně vytrvalosti, všude pochopení pro jejich práci a všem klientům ještě spoustu hezkých zážitků při dalších setkáních.

Jitka Menclová

První rekondice s LORMem

Sluchová vada k mé absolutní slepotě mne opravňuje zařadit se do skupiny podobně postižených. Přihláška do LORMu nestačí, málo jsou i klubová setkání, abych se mohl připravit na jiný způsob komunikace. Potřebuji blízký kontakt po celý den.

Jsem pozván na rekondici do hotelu Skalský Dvůr. Zbytečný strach ze vzájemné komunikace brzy mizí. Sedíme vedle sebe, má ruka je vespod, dlaň přijímá doteky. Kamarád ochotně opakuje, co jsem nestačil přečíst. Pak zase je kamarádova dlaň pod mými prsty a já se snažím dotýkat, kde je smluvené patřičné písmenko. Tak tohle je "lormování"?

Každý máme svého celoročního průvodce s sebou. Ti však mají teď na chvilku oddech. Ujímají se nás zkušení instruktoři. Popíší nám cestu, vodící linky, cíl. Upozorní na nebezpečné okamžiky při potkávání vozidel. Mám ještě dost sluchu. Hlučnému autu ustoupím na krajnici. Stejně tak si ale zajišťují svou bezpečnost i ti, co už neslyší vůbec. Mají asi možnost cítit chvění nebo nosí nějaká zázračná sluchadla? Ne, porozumění nestačí jediná rekondice.

Pořadatelé, instruktoři a naši rodinní příslušníci si tu moc neodpočinuli. A my klienti? Ach, ty nohy, ruce a hlava!

Přesto se vracím domů nadmíru spokojen a klidnější. S přáteli už se domluvím. Zhorší-li se sluch, bude domluva možná i s rodinou. Už se nebudu tolik bát na chodníku a v ulicích. Vím, jak na sebe upozornit holí a jak se vyhnout zbytečným úrazům. Komu za to poděkovat? Přispívá ministerstvo, přicházejí dary a dárky od sponzorů. Pořadatelé dávno předem připravují ubytování. Instruktoři sestavují program. Doma nás vypravují prádlem a odvahou. Vám všem velký dík. Stejně upřímné poděkování patří i Vám, přátelům se stejným postižením. Přijali jste mne a dali chuť do dalšího života.

Kéž bych se s Vámi mohl setkat na podobné rekondici i v příštím roce.

Viktor Sedlář

Podzimní Luhačovice

Z pěti rekondičních pobytů, které mi organizace LORM nabídla v roce 2001, jsem se zúčastnila až posledního v pořadí, a to od 1. 10. do 8. 10. v Luhačovicích v hotelu Fontána.

Tento pobyt byt umocněn překrásným, až téměř letním počasím. Každý den začínal ranní rozcvičkou, které jsem se kvůli mému špatnému pohybu (částečné ochrnutí) nezúčastňovala. Všechna dopoledne byla věnována našim problémům. Počínaje dorozumíváním, to znamená procvičit Lormovu abecedu. Besedovalo se i v oblasti sociálně právní. Prostorová orientace a samostatný pohyb, hlavně pak soutěž podle toho, jak mi byla popisována, určitě splnila svůj účel a navíc dodala i zábavu. Zdenda Sedláček, náš šéfredaktor časopisu DOTEKY, nám přiblížil radosti i strasti své práce. Aby nás zase zklidnil, představil nám několik bylinek, promnuli jsme si je v rukách a seznámil nás s jejich blahodárnými účinky. Nemohu do bazénu, a tak jsem měla všechna odpoledne volná. Podle svých možností jsem je využila k procházkám po okolí. Večer jsme se vždy sešli v klubovně, nebo si popovídali na pokoji s přáteli Lormáky. Byl nám promítnut na videu televizní pořad Klíč o práci a životě Zdendy i pobytu č. 2 – Monínec a rovněž i některé záznamy z předchozích pobytů (z roku 2000 a 2001). S Naďou Tomsovou jsme si popovídali o hvězdách. Na posledním večeru jsme pogratulovali Máše Honzákové k jejím 50. narozeninám a vyzpovídali Milušku Metelkovou, jak se jí žije v domě s pečovatelskou službou v Přerově. Po zhodnocení celého pobytu jsme se rozešli do svých pokojů a já se těším, že se snad zase někdy někde na pobytu s vámi všemi sejdu.

Jitka Menclová

Ohlasy z konference LORMu 3.–4. 11. 2001

Úvodem dovolte, abych popsal stručně místo konání a organizační zajištění pro ty Lormáky, kteří s námi nebyli. Konference probíhala v hotelu Bohemika, jež byl vzdálen asi 250 m od stanice metra trasy B. Vlastní akce proběhla ve dvou saloncích, které byly velmi pěkně vyzdobeny květinovou výzdobou. V malém salonku byla instalována zdařilá expozice o práci a poslání LORMu.

Druhý velký salonek sloužil jako zasedací místnost pro vlastní jednání. Hotel Bohemika je malý opravený hotel s dobrou dispozicí pro prostorovou orientaci a byl zde výtah pro ty z nás, mající ještě potíže s dolními končetinami. K ubytování jsme měli k dispozici pokoje s koupelnou a WC včetně předsíně a barevné televize na pokoji. Snídaně byly ve formě švédských stolů, vlastní recepce a oslava narozenin proběhla rovněž na způsob švédského stolu, obohaceném o velký výběr ovoce a nápojů.

Z bohatého programu konference mě nejvíce oslovila přednáška dr. Zdeňka Šarbacha, která nás stručným a přehledným způsobem seznámila s historií LORMu až po současnost. Moji pozornost dále upoutaly zkušenosti našich zahraničních hostů ze Švýcarska a Dánska. Přehledně a systematicky popsali svoje zkušenosti s hluchoslepotou. Závěrem mi dovolte povědět, s jakým posláním jsem odjížděl z Brna na konferenci já. Měl jsem potřebu veřejně vyslovit dík za přínos LORMu pro mou dnes již zesnulou maminku a pro mě. Vážím si toho, že LORM začal využívat mých masérských služeb obdobně jako jiná občanská sdružení. Krátce jsem přítomným sdělil, jaké jsou zkušenosti a ohlasy na klasickou masáž, která se provádí na rekondičních pobytech. Upozornil jsem na skutečnost, že v současné době rozbíhám manuální lynfodrenáž.

Na úplný závěr je nezbytné vyslovit poděkování všem pracovníkům LORMu, kteří pro nás tuto konferenci pracně připravili a zorganizovali.

Leo Brückner

Úmrtí

Dne 30. října 2001 jsem se dozvěděla smutnou zprávu, že nás navždy opustil náš člen LORMu, pan ing. Jaroslav Orel. Je to citelná ztráta. Byl mi dobrým rádcem a přítelem. Rád se zúčastňoval klubových setkání v Přerově. Byl hospitalizován v nemocnici v péči na oddělení LDN, kde zemřel ve věku 88 let. Byla jsem s ním v kontaktu do poslední chvíle. Odešel dobrý člověk.

Kdo jste ho znali, věnujte mu tichou vzpomínku.

Milena Mačáková

Společnost LORM projevila hlubokou soustrast pozůstalým formou písemné kondolence a smutečního květinového daru.

Poradna

Důchody jsou zvýšeny opět od prosince

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění jednoznačně stanoví podmínky, na základě kterých musí vláda svým nařízením důchody valorizovat. Podle tohoto zákona se vyplácené důchody musí zvýšit, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzrostl alespoň o 5 %. Podmínka růstu tohoto indexu se posuzuje od kalendářního měsíce, který bezprostředně předchází kalendářnímu měsíci, v němž došlo k poslednímu zvýšení důchodů. Naposled byly důchody zvýšeny v srpnu 2000.

Procentní výměry důchodů jsou obdobně jako při poslední, tedy předloňské valorizaci zvýšeny diferencovaně podle roku přiznání důchodu, aby se dále zmírnily rozdíly v jejich výši vzniklé použitím dvou různých právních předpisů – zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

Podle vládou schváleného nařízení č. 345/2001 Sb. z měsíce září 2001 se důchody starobní, plné invalidní, částečně invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí přiznané před 1. lednem 1996 zvyšují od splátky důchodu splatné po 30. listopadu 2001 tak, že procentní výměra důchodu se zvyšuje o 11 % procentní výměry důchodu, která náleží ke dni, od něhož se procentní výměra zvyšuje.

Pokud byly tyto důchody přiznány od 1. ledna 1996 do 30. listopadu 2001, zvyšují se od splátky důchodu splatné po 30. listopadu 2001 tak, že procentní výměra důchodu se zvyšuje o 8 % procentní výměry důchodu, která náleží ke dni, od něhož se procentní výměra zvyšuje.

Procentní výměry důchodů přiznávaných od 1. prosince 2001 do 31. prosince 2001 se zvyšují ode dne přiznání o 8 %.

Procentní výměry vdovských, vdoveckých a sirotčích důchodů se zvyšují, jen jestliže nebyly vyměřeny z procentních výměr důchodů zvýšených podle tohoto nařízení.

Ani při této valorizaci se nezvyšuje základní výměra důchodu, takže její výše činí i nadále 1 310,- Kč.

Závěrem ještě dodávám, že ke zvýšení dochází automaticky, tedy bez žádosti.

JUDr. Bohuslav Dohelský

Další zvýšení životního minima od října 2001

Vláda svým nařízením rozhodla o dalším zvýšení částek životního minima s účinností od 1. října loňského roku.

Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů, jednoznačně stanoví podmínky, za kterých musí být valorizace životního minima provedena.

Vláda zvýší svým nařízením částky životního minima, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzroste alespoň o 5 % od posledního zvýšení.

Poslední úprava se uskutečnila k 1. dubnu 2000. K naplnění valorizační podmínky došlo v září loňského roku.

Podle schváleného nařízení tedy částka životního minima, která se považuje podle zákona o životním minimu za potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních potřeb občana, činí měsíčně:

  • 1.690,- Kč, jde-li o dítě do 6 let věku,
  • 1.890,- Kč, jde-li o dítě od 6 do 10 let věku,
  • 2.230,- Kč, jde-li o dítě od 10 do 15 let věku,
  • 2.450,- Kč, jde-li o nezaopatřené dítě od 15 do 26 let věku,
  • 2.320,- Kč u ostatních občanů.

Částka, která se podle zákona o životním minimu považuje za potřebnou k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, činí měsíčně:

  • 1.780,- Kč, jde-li o jednotlivce,
  • 2.320,- Kč, žijí-li v domácnosti dvě osoby,
  • 2.880,- Kč, žijí-li v domácnosti tři nebo čtyři osoby,
  • 3.230,- Kč, žije-li v domácnosti pět nebo více osob.

Provedené zvýšení se automaticky promítlo do všech sociálních dávek, které jsou od koeficientů nebo násobků životního minima přímo odvozeny. Jedná se zejména o dávky státní sociální podpory, příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu a zvýšení důchodu pro bezmocnost.

Vláda počítá s tím, že od příštího období budou částky životního minima valorizovány vždy k 1. lednu příslušného roku. Kromě této valorizace má vláda možnost částky životního minima upravit i během roku, a to zejména v případě, že dojde k mimořádnému zvýšení spotřebitelských cen ještě v průběhu výše uvedeného období.

Pro úplnost dodávám, že zákon č. 463 Sb., o životním minimu, v platném znění, stanoví životní minimum jako společensky uznanou minimální hranici příjmů občana, pod níž nastává stav jeho hmotné nouze.

Občanům, jejichž příjmy nedosahují stanovených částek životního minima a kteří si nemohou tyto příjmy zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací, se poskytuje pomoc, a to zejména formou dávek státní sociální podpory, jakož i dalších sociálních dávek a služeb upravenými právními předpisy o sociálním zabezpečení občanů. Tyto dávky a služby občanům poskytují příslušné okresní úřady nebo obce.

JUDr. Bohuslav Dohelský

Poznámka šéfredaktora: Od 1. 7. 2001 poskytuje Český Telecom výhody pro zdravotně postižené při zřizování telefonů. Podrobnosti uvedeme v příštím čísle.

Zdraví

S čištěním uší to nepřehánějte

Vstup do vnitřního ucha chrání maz, který produkují drobné žlázky v zevním zvukovodu. Maz se pomalu pohybuje směrem k boltci a nabaluje na sebe nečistoty, prach a odumřelé kožní buňky. Protože má stejně jako sekret v pochvě kyselou reakci, je účinnou ochranou proti baktériím a nežádoucím mikroorganismům. Může zabránit i postupu drobného hmyzu, pokud se dostal do zvukovodu.

Množství mazu je různé – někdo jej ani nevnímá, jiný s ním má potíže, protože když je ho hodně, může ztuhnout a vytvořit zátku, která působí tupý pocit v uchu a zhoršuje sluch. Zátka se pak odstraní jedině výplachem. Přehnaná hygiena, hluboké čištění zvukovodu vatovými štětičkami, může vést k podráždění kůže a poškození mazových žlázek, které často končívá zánětem. Nebezpečné je také zatlačení mazové zátky hluboko dovnitř. Postačí tedy uši opatrně vytřít prsty, obalenými buničitou vatou. Naprosto nevhodné je používání mýdla, které snižuje kyselost a tím i ochrannou funkci mazu.

Podle časopisu Rytmus života, č. 39/2001 pro Doteky upravil Z. S.

Řádky pro seniory

Příčinou Parkinsonovy choroby je nedostatek dopaminu

Parkinsonova choroba patří do skupiny degenerativních neurologických onemocnění. Vyskytuje se poměrně často a ve věkové kategorii nad 60 let postihuje asi 1 % populace. Se stoupajícím věkem se výskyt Parkinsonovy choroby ještě zvyšuje a o něco častěji bývají postiženi muži.

Příčina vzniku tohoto chronického onemocnění spočívá v nadměrném zániku nervových buněk v části mozkových bazálních ganglií (substantia nigra), které produkují dopamin. Tato látka funguje v mozku jako mediátor a účastní se na přenosu nervových vzruchů, které ovlivňují zejména jemnou motoriku. Při nedostatku dopaminu se objevují typické pohybové a psychické příznaky.

K nejčastějším projevům patří klidový třes rukou, který připomíná počítání peněz a který se zhoršuje při rozčilení. Nemocné prozradí i změna písma, které se stává drobnějším a roztřeseným. Zmenšuje se i rozsah pohybů a objevuje se zvýšené svalové napětí. Nemocné trápí neobratnost a zhoršuje se chůze. Obličejová mimika chudne a tvář připomíná masku. Dále se objevují depresívní nálady, poruchy vyprazdňování, vytváří se více slin aj.

Při stanovení diagnózy se musíme spokojit pouze s klinickými projevy choroby, protože pro Parkinsonovu chorobu dosud neexistují žádné specifické testy.

Parkinsonovu chorobu nedokážeme vyléčit, ale účinnými léky zpomalíme její postup. Nejznámějším lékem je levodopa, která se v těle metabolizuje na chybějící dopamin. V současnosti ji užíváme, až když selže léčba jinými medikamenty. Lékem první volby je v současnosti selegilin, který působí přímo na dopaminové receptory.

Podle časopisu Rytmus života č. 27/2001 pro Doteky upravil Z.S.

Dopisy

Prázdninová cesta Lukáše a Marty do Alp (1. část)

Mont Blanc vyzařuje jakési své osobité kouzlo. Každý, kdo uvidí jeho masív, ať už je to z hlubokého údolí nebo ze svahů okolních hor, zůstane ohromen mohutností a krásou tohoto bílého obra. Strmé skalní jehly, do nebe čnící zasněžené vrcholky, závrať vyvolávající skalní věže a divoce rozeklané ledovce sunoucí se do údolí, vytvářejí dojem symfonie ze skal a ledu. Hory vzniklé před 40 milióny let v sobě ukrývají nezdolné kouzlo přírody.

Stejně tak jsme byli překvapeni a uchváceni i my, když jsme projížděli místním Mont-Blanc Expresem do údolí Chamonix k úpatí nejvyšší hory Evropy. Dovolenou v roce 2001 jsme se rozhodli strávit opět v horách, a to v těch nejvyšších evropských, které se rozkládají na území 4 států. Ano, mluvím o Alpách, kolébce všech horolezců a milovníků drsné horské přírody. Pro náš účel jsem vybral stezku či horskou pouť "Tour du Mont Blanc", všeobecně značenou ve zkratce TMB. Je považována za nejúžasnější a nejvíce fascinující okružní horskou túru v Evropě. Tento pěší pochod je dlouhý 160 kilometrů po značené turistické stezce, i když musím přiznat, že nám dalo hodně práce sledovat zmíněné značení a nesejít z trasy. Byl to někdy opravdu pořádný oříšek k rozluštění i kus orientačního umění. Ale zpět k naší cestě, která nás zavedla na území hned 3 zemí – Francie, Švýcarska a Itálie, odkud jsme mohli v klidu pozorovat ledem pokrytý horský masív postupně ze všech světových stran. Překonali jsme 13 horských sedel, vystoupali přes 9 000 výškových metrů a při sestupech urazili dalších 8 000 metrů.

Naše cesta začínala v nejznámějším centru všech horolezců v údolí Chamonix v městečku Les Houches, které je již na území Francie, a tvoří část Horního Savojska. Na místo jsme se dostali vlakem z Prahy, odtud do německého Stuttgartu, pak do Curychu ve Švýcarsku, dále kolem Ženevského jezera do krásného města Lausanne, a pak dál do Martigny, švýcarské brány Alp. Odtud již jmenovaným Mont-Blanc Expressem, se kterým jsme překonali švýcarsko-francouzské hranice a pokračovali výše zmíněným horským údolím až do městečka Les Houches. Cesta nám trvala celkem 18,5 hodiny z Prahy až na určené místo.

První noc jsme s Martou strávili ve stanu nad městečkem, obklopeni nádhernou horskou scenérií, a ráno se vydali obtěžkáni batohy vstříc dobrodružství. Procházeli jsme krásnou alpskou krajinou, které samozřejmě dominoval Mont Blanc se svými 4 808 výškovými metry snů a fantazií, které se honily hlavami mnoha horolezců a sváděly je rok co rok od dubna do září stoupat vzhůru k vrcholu. Myslím, že je zbytečné, abych zde vypisoval dopodrobna, jak a kudy přesně jsme postupovali, takže to vezmu ve zkratce. Vykročili jsme z Les Houches a pokračovali dále přes francouzské území až k příjemně ospalé vesničce Les Contamines, která je jedna nejvyhledávanějších zimních i letních středisek sportů ve Francii. Kousek odtud je poutní kostelík Notre Dame de la Gorge, jeden z nejlepších příkladů barokního umění v Horním Savojsku. Odtud jsme dále putovali po staré římské stezce, vydlážděné velkými kameny. Pak už jsme stále stoupali po úbočí zubatých vrcholků Roches – Trandes a dále až do výšky kolem 2 500 metrů nad mořem. Cestu lemovalo množství kamenných mužíků, což jsou naskládané kameny do tvaru pyramid. Legenda praví, že zde umrzla jedna anglická dáma se svou průvodkyní a od té doby se stalo tradicí položit tu na památku kámen proti případnému neštěstí. Je ale pravda, že jsem se s těmito kamennými mužíky setkal v mnoha horách i u nás a vím, že většinou slouží pro správnou orientaci v horském terénu.

Lukáš Zeman a Marta Karásková

Konec 1. části

Ze světa

Dívka s Usherovým syndromem chce jít příkladem

Dívka, která se narodila neslyšící a postupně ztrácí zrak, se stala nejmladší dopisovatelkou mezinárodního lékařského časopisu The Lancet.

Sedmnáctiletá Nicola Hendersonová z Blythu v Northumberlandu trpí Usherovým syndromem, genetickou poruchou, která způsobuje hluchotu od narození a ztrátu zraku v pozdní pubertě. Nicola napsala příběh svého života pro přílohu uvedeného časopisu, kterou každoročně přečte více než 200 000 lidí po celém světě.

Nicola říká: "Narodila jsem se neslyšící a byl mi diagnostikovám Usherův syndrom, když mi bylo dvanáct. Když odezněl počáteční šok, rozhodla jsem se neuzavřít se před světem, protože jsem věděla, že to nemohu změnit, ale vyjít ven a žít život naplno, a to taky dělám.

Psaní pro publikace jako je The Lancet, mi dává příležitost mluvit o své situaci a povědět svůj příběh. Také mi poskytuje šanci pozvednout povědomí o hluchoslepotě a organizacích, jako je například Sense, aby se jiným lidem ve stejné situaci dostalo výtečné pomoci a podpory, jakých se dostalo mně.

Chtěla bych se stát pozitivním vzorem pro ostatní hluchoslepé lidi tím, že jim ukážu, že nesmějí nechat své postižení řídit jejich životy a pokud existuje něco, co chtějí udělat, že musí vyjít ven a prostě to udělat!

Mám dobré vzdělání, práci na částečný úvazek u Safeways, miluji plavání a chtěla bych se stát televizní moderátorkou – nedovolím, aby mě cokoliv zastavilo".

Nicola, která již ztratila 30 % svého periferního vidění, je druhou nejmladší z pěti sester. Její otec John a maminka Trish, rodilá Australanka, která je učitelkou a pracuje s dětmi s poruchami učení – jsou pyšní na to, jak se jejich dcera vyrovnala se svým postižením. Jednou se Nicola zúčastnila sponzorovaného parašutistického seskoku pro charitu hluchoslepých Sense, která pomáhala její rodině od zjištění diagnózy.

Nicola dále říká: "Když lidé zjistí, že jsem neslyšící a pomalu slepnu, poodstoupí ode mne, aby to náhodou nedostali, nebo řeknou – nemůže to s tebou být, jak říkáš, jsi příliš hezká. Vím, že je to něco, co tady se mnou bude stále. Když mi však někdo řekne něco, co by mě mělo nadzvednout, jen se zasměju a jdu pryč s tím, že ne já, ale oni jsou slepí".

Z časopisu GONG, č. 7-8/2001 pro Doteky upravil Z. S.

Záliby (hobby)

Mochna husí léčí hlavně střevní potíže

Tato dnes již téměř neznámá rostlina byla v dávných dobách považována za mocnou bylinu se silným léčivým účinkem. V současnosti je opět předmětem různých vědeckých výzkumů, které prokázaly její velice příznivý vliv na lidský organismus, zejména při léčbě nemocí střev a žaludku.

Mochna husí (latinsky Potentilla anserina), lidově zvaná stříbrník, je vytrvalá bylina se silným až hlízovitým oddenkem. Z oddenku vyhánějí plazivé, až 80 cm dlouhé šlahouny, které na uzlech kořeňují a vytvářejí nové rostlinky. Přízemní lichozpeřené listy jsou 20 cm dlouhé, na okrajích hluboce pilovité, svrchu svěže zelené a naspodu běloplstnaté s matným stříbřitým leskem. Na šlahounech jsou listy mnohem menší a na jejich koncích zakrňují. Žluté květy o průměru 2 cm vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách z uzlin šlahounů.

Je rozšířena téměř po celé severní polokouli – na sever zasahuje až do Grónska, na Island i na Špicberky. Vyskytuje se však také v Jižní Americe (Chile), v jižní části Austrálie, na ostrově Tasmánii a na Novém Zélandu. U nás je místy velmi hojná, především na vlhkých stanovištích. Roste na loukách a pastvinách, na březích vod, v příkopech, v močálech, poblíž zemědělských staveb i jako plevel na polích a zahradách, zvláště na hlinitopísčitých půdách. Kvete od května do srpna, někdy ještě podruhé koncem září a v říjnu.

V květnu až srpnu se nejčastěji sbírá kvetoucí nať, která se odřezává nožem těsně nad zemí. Někdy se sbírají jen listy, vzácně kvetoucí nať s oddenkem či oddenek samotný. Protože mochna husí je oblíbenou potravou pro vodní ptáky, včetně domácích hus a kachen, bývá často znečištěna, je lépe nasbíranou surovinu před sušením omýt, nejlépe pod tekoucí vodou. Potom se rozloží na stinné a dobře větrané místo, v načechrané vrstvě, vysoké asi 8 cm. Je nutné ji často obracet, neboť jinak po omytí vodou snadno plesniví. Použije-li se k usušení umělé teplo, nemá být vyšší než 40 stupňů Celsia. Nať má mít po usušení zelenou barvu. Příměs trávy, kořenů nebo hlíny je nepřípustná. Balí se do papírových pytlů, případně do čistých nádob z umělých hmot s dobře těsnícím uzávěrem.

Mochna husí obsahuje řadu účinných látek, některé z nich však nejsou dosud plně prozkoumány. Působí zejména na hladké svalstvo a uvolňuje křeče. Má rovněž výrazný protizánětlivý a hojivý účinek. Osvědčuje se při kolikách a průjmech, doprovázených křečemi, například u žaludečních a střevních katarů. Zevně se užívá jako kloktadlo při zánětu nebo krvácení dásní, k výplachům při krvácení z nosu a ke koupelím při špatně se hojících a mokvavých ranách. Při hemoroidech se nejčastěji užívá k přípravě koupele směsi z natě mochny, květů heřmánku, květů černého bezu, kořene kostivalu a dubové kůry ve stejném poměru. Dříve se mochna používala i při ženských chorobách a bolestivé menstruaci. V gynekologii však užívání této rostliny není zatím povoleno, neboť její účinek se v uvedeném lékařském oboru ukazuje jako sporný. V severní části Ruska, na Sibiři, na Aljašce a v Kanadě upravují mladé výhonky mochny jako zeleninu a usušené listy slouží jako náhražka pravého čaje.

Ve farmaceutickém průmyslu se však více využívá mochna nátržník (latinsky Potentilla erecta), jejíž kořen má stejné účinky. Je to vytrvalá, 40 cm vysoká bylina s žlutými květy a trojčetnými dlanitými listy. Roste roztroušeně na sušších loukách, pastvinách, ve světlých lesích a ve vřesovištích. Sušený kořen této rostliny slouží k výrobě tinktur a je součástí průmyslově vyráběného čajového přípravku Tormentan, používaného při průjmových onemocněních.

Zdeněk Sedláček

Vyhnánkovic psi (1. část)

Před třemi lety, kdy naše věrná a milovaná basetka Katynka odešla lovit do psího ráje, jsem byla nezvratně rozhodnuta, že už žádného psa do domu nechci. Hlavně proto, že povahou se Katynce stejně žádný jiný pes vyrovnat nemůže. Jenomže za půl roku jsme v plném rodinném obsazení vyrazili do nedaleké obce pro čistokrevné štěňátko jezevčíka hladkosrstého s černým pálením, jak sliboval inzerát. A věru, že nelhal. Na rozdíl od jeho autorky a současně majitelky mámy jezevčice a jejích šesti dětiček. Tedy té jezevčice. Majitelka a chovatelka v jedné osobě měla děti tři a všichni vespolek nás vehementně přesvědčovali, že pejsci, ač bez průkazu původu, jsou skvosty nejen co se vzhledu týče, ale především povahy, inteligence a bla bla bla. Čas ukázal, že až na první tvrzení měli ve všem pravdu. Vyzbrojena odbornou literaturou, kterou si bez odmlouvání museli prostudovat i rodinní příslušníci, jsem bedlivě sledovala vývoj malé Berušky, zda se neodlišuje od odborníky stanoveného standardu plemene. Psí miminko, které o tomto všem nemělo ani páru, si při okusování našich palců rostlo do své vlastní podoby, na níž se během krátké doby nevztahoval standard žádné psí rasy. V hlubokém soukromí jsem Berušce zuřivě spílala do kdovíjakých vořechů a chovatelce do prolhaných ježibab, zatímco na veřejnosti jsem se tvářila, že právě takového pejska vlastnit byl můj sen. Hrdě jsem vlekla malého psího neposedu rodnou vesnicí, kde jsem známa jako horlivý zastánce čistokrevných hafanů. Beruška se snažila svůj vzhledový nedostatek vyrovnávat vzorným chováním, bystrým rozumem, vlídnou povahou a nesmírnou oddaností ke svojí paničce, což ve mně vyvolávalo výčitky svědomí vůči tomuto převěrnému tvorečku a musela jsem jí důrazně a láskyplně vysvětlit, že ji přece miluji právě takovou, jaká je a právě proto, že je taková. Uklidnila se do té míry, že mě alespoň na onu místnost pouští bez svého bedlivého dohledu. Ačkoliv je naše psí slečna tvor naprosto dokonalý a bezchybný, jednu vadu přece jen má – odmítá zůstat v době, kdy dospělí pracují a děti dlí ve školním zařízení, sama doma. Žalostný ryk neodstranil ani denní stacionář u babičky, protože Berušku napadlo, že bychom ji mohli třeba zapomenout vyzvednout a pro jistotu povyk odvržence ještě zesílila. Takhle to dál nejde, usoudila jsem nakvašeně, nezbývá nic jiného, než tomu psovi pořídit v zájmu zachování jeho duševního zdraví psího kamaráda. Nepopírám. Měla jsem na mysli především vlastní duševní zdraví, ale svést to na to ubohé zvíře se mi jevilo značně pohodlné. Nejmladší syn při představě dalšího malinkatého chlupatého stvořeníčka zajásal a jal se mě v mém rozhodnutí bezvýhradně podporovat. Zbytek rodiny vyčkávavě mlčel, vědom si vyzkoušeného faktu, že když už se jednou rozhodnu, pak jsou jakákoliv slova beztak zbytečná. Ale tentokrát, umiňovala jsem si, mě žádná poťouchlá rádoby chovatelka nenapálí. Pořídím si totiž štěňátko nejméně s kilometrovým rodokmenem.

(Pokračování příště)

Zdena Vyhnánková

Informace

Pomůcky pro inkontinenci hradí pojišťovna

Problém inkontinence trápí zejména ženy, a to bez rozdílu věku. I při malém úniku moče (například při smíchu či prudkém pohybu) bychom měli navštívit svého lékaře (ženy nejčastěji gynekologa). Ten určí závažnost problému, stanoví odpovídající léčbu (mnohdy pomůže i pravidelné cvičení speciálních cviků) a diagnostikuje, o jaký druh inkontinence se jedná. Na základě tohoto vyšetření nám pak obvodní lékař předepíše pomůcky pro inkontinenci, které si můžeme vyzvednout v lékárně nebo v prodejně zdravotnických potřeb. Hradí je zdravotní pojišťovna ve výši 550,- Kč měsíčně – to představuje zhruba 56 až 84 speciálních vložek.

Z časopisu TINA, č. 23/2001 pro Doteky upravil Z. S.

Diabetiků mezi námi stále přibývá

Počet lidí, kteří trpí cukrovkou, celosvětově neustále stoupá. Příčina tohoto trendu není zcela jasná, ale pravděpodobně souvisí se současným životním stylem, který charakterizuje stres, přejídání a nedostatek pohybu. Příčinou diabetu je nejčastěji špatná funkce Langerhansových ostrůvků ve slinivce břišní, které produkují hormon inzulin. Při jeho nedostatku stoupá hladina glukózy v krvi, kterou lidský organismus nedokáže v této formě skladovat.

Cukrovku rozdělujeme do dvou základních skupin. Převažuje diabetes II. typu, který je nezávislý na přívodu inzulinu. Objevuje se většinou u pacientů po čtyřicítce a postihuje zejména obézní jedince. Trpí jím asi 80 % diabetiků. Příčinou této formy cukrovky je nedostatečná tvorba inzulinu nebo neschopnost inzulin zpracovat.

Daleko závažnější onemocnění je I. typ diabetu, při kterém z dosud neznámých důvodů zanikají buňky produkující inzulin. Choroba začíná už v dětském věku a bez každodenního přívodu inzulinu by nemocný brzy zemřel. Injekční aplikaci v poslední době stále více nahrazují injekční pera, injektory nebo speciální pumpa.

Podle časopisu Rytmus života, č.18/2001 pro Doteky upravil Z. S.

Recepty

Pečeme na Vánoce

Pomerančové hvězdičky

250 g hladké mouky, na špičku nože prášku do pečiva, půl sáčku pudinkového prášku s pomerančovou příchutí, 1 vejce, 75 g cukru, 125 g másla, 1 balíček vanilkového cukru, špetku soli, 75 g hořké čokolády, 2 polévkové lžíce pomerančové či jiné marmelády, 50 g lískových oříšků nebo mandlí.

Mouku, pudinkový prášek a prášek do pečiva smícháme a prosijeme na vál. Uprostřed uděláme důlek, do kterého rozklepneme vejce. Studený tuk rozsekáme na kousky, které poklademe rovnoměrně kolem důlku. Přidáme cukr, vanilkový cukr, špetku soli a nejdříve nožem a pak rukama vypracujeme hladké těsto. Bochánek přikryjeme čistou utěrkou a uložíme ho asi na 1 hodinu do chladna.

Potom těsto rozdělíme na tři části a každou vyválíme na pomoučeném vále na placku, silnou asi 3 mm. Vykrajujeme trojúhelníčky, které přeneseme na plech, vyložený pergamenovým papírem. Vkládáme je do předehřáté trouby (elektrický sporák 170°C, plyn stupeň 2) a pečeme 15 minut.

Čokoládu rozpustíme ve vodní lázni a za občasného míchání necháme trochu zchladnout. Dva trojúhelníčky spojíme kapkou čokolády a to tak, aby vytvořily hvězdičku. Do středu dáme hromádku marmelády a na ni přitiskneme polovinu lískového oříšku nebo půlku oloupané mandle.

Dobrou chuť čtenářům Doteků přeje Jarča Kolářová

Vzkazy

Tento veršovaný vzkaz posílá všem Lormákům Milena Mačáková.

Phil Bosman: Vánoce

Vánoce – to je výzva
odložit všechno násilí
a opatrně něžnýma rukama vyhojit všechny lidské rány.
A napsat přes celou zem jediné slovo – POKOJ.
Vánoce jsou výjimečná zkouška, jak učinit náš
svět obyvatelný pro chudáky, pro lidi, kteří jsou
tak lehce zranitelní.
Už nikdy by se nemělo narodit dítě v zimě,
žít v zimě a samo v zimě zemřít.
Vánoce nám připomínají,
že na naší mrazivé planetě může být teplo.
Přichází k nám nesmírná Boží láska
a tiše se dotýká lidských srdcí.
V poušti našeho světa
vznikají oázy pokoje a lásky.
Každý dům, každá vesnice, každé město se
může stát Betlémem –
a každé srdce jesličkami,
v nichž se znovu narodil Bůh a láska pro člověka.