Doteky č. 33

Bulletin LORMu, zima 2002

Verše

Já neznám

Já neznám vůně, ani zvyky dalekých cizích krajů,
mě ke štěstí i k radosti stačilo
poznat dobře svou rodnou zem!
Jak říkávali rodiče mí,
od Šumavy až k Tatrám.

Já neznám, co je to závist v srdci svém,
však někdy lítost ovládne mne,
že nestačila jsem poznat vše, co znát bych chtěla,
a že dnes to zrakem svým
již nepoznám.

Já neznám žádné krále ani prince,
o nichž jen v pohádkách jsem jako dítě slýchávala.
Dnes ráda bych znovu těm pohádkám
a zpěvu ptactva v korunách stromů
pozorně naslouchala.
Však sluch můj mi tu radost slyšet již odpírá.
Já ale naděje, že zase lépe bude,
se nikdy nevzdávám!

Doležalová Marie, Jihlava

Slovo šéfredaktora

Milí čtenáři!

Rok 2002 se nezadržitelně chýlí ke konci, ani se nestačíme divit, jak rychle uplynul. V době, kdy píšu tyto řádky, nastává čas dobráckých Mikulášů, doprovázených milým andělem a houfem rozpustilých čertíků. Atmosféru různých tradic a lidových zvyků adventního času zatím vnímám jen zčásti, neboť již delší dobu zápolím s vleklou rýmou a úporným kašlem, které léčím bylinnými čaji, citrusovými plody, vitaminy ve formě tablet a kapkami z lékárny.

V tomto čísle Doteků najdete krátké zprávy z posledního rekondičního pobytu roku 2002, který se uskutečnil v penzionu Diana v Blatech u Jičína. Velkým přínosem pro hluchoslepé Lormáky byla zejména návštěva výstavy v pražské galerii Oliva, o níž podává zprávu M. Řeháková. Patrně nejvýznamnějšími událostmi uplynulého podzimu byly dvě akce, které lze bez nadsázky považovat za mezníky v dosavadní aktivní činnosti LORMu. Především říjnové setkání několika hluchoslepých klientů LORMu s paní senátorkou Zuzanou Roithovou přímo v sídle Senátu ČR bylo pro všechny zúčastněné obrovským zážitkem. Poměrně rozsáhlou reportáž o této velmi prospěšné akci vypracoval pro čtenáře našeho časopisu předseda LORMu JUDr. B. Dohelský, se kterým se jinak téměř pravidelně setkáváte v rubrice PORADNA. Tentokrát v ní hovoří o problematice pobírání příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu. Druhou událostí se stala v pořadí V. valná hromada LORMu, která se konala dne 7. listopadu 2002 v zasedací místnosti MÚ Prahy 5. Výsledky valné hromady, doplněné o některé postřehy od ing. L. Brücknera, si přečtete rovněž v tomto čísle.

Na některých rekondičních pobytech se účastníci ptali, co je to celulitida, zvláště ženy, které absolvovaly masáže, například v Rožnově pod Radhoštem. O této kosmetické vadě kůže, jež se často stává postrachem moderních dívek a mladých žen, se více dozvíte v rubrice ZDRAVÍ. Za zmínku stojí také dopis J. Kolářové z Chrudimi, která se s vámi podělila o zkušenosti s operací šedého zákalu a zážitky z pardubické nemocnice. ZÁLIBY (HOBBY) budou kromě oblíbeného seriálu o léčivých bylinkách věnovány také literární činnosti hluchoslepých Lormáků, a to v podobě drobných povídek a básní. Chceme tak ukázat veřejnosti zejména aktivní zájmovou činnost těžce smyslově postižených členů a klientů LORMu.

Ve dnech 30. listopadu, 6. a 7. prosince 2002 se v kostele u Salvátora v Praze uskutečnila série benefičních představení tanečně-hudebně poetického projektu Ze tmy a ticha. O průběhu této kulturní akce bude čtenáře Doteků informovat P. Zimermanová.

Úspěšné vykročení do nového roku, hodně životního optimismu, mír a světlo v duši, samozřejmě i dobré počtení upřímně přeje

Váš Zdeněk Sedláček

Zprávy

Pohoda u Prachovských skal

V sobotu 14. září 2002 jsem spolu s maminkou jel autobusem do Jičína. Na zdejším autobusovém nádraží jsme se setkali s Hankou Dvořákovou, Otou Pačesovou a Maruškou Řehákovou, kteří jeli také na pobyt LORMu v Blatech. Z Jičína jsme jeli dalším autobusem rovnou do Blat. Každý den našeho pobytu začínal ranní rozcvičkou. Druhý den odpoledne jsem šel s Hankou na vycházku po okolí a třetí den jsme se prošli kolem Prachovských skal. Čtvrtý den byl věnován výtvarným dovednostem, při kterých jsem lepil různé materiály na papír a vytvářel jsem z nich například dům, plot a keř. Z keramické hmoty jsem modeloval ježka. Pátý den jsme jeli na zájezd do Turnova na prohlídku muzea, kde jsme si prohlíželi polodrahokamy, sochy ze dřeva a jiné exponáty. Zde jsem také dostal hezkou knihu s názvem Haptická expozice muzea Českého ráje v Turnově. Potom jsme jeli ještě do Trosek, pak pěšky přes Mladějov do Blat. Šestý den jsme šli opět do Mladějova, kde se v jednom statku nacházelo 20 psů, 9 koní a 2 koťata. Jel jsem také na koni, byla to pěkná jízda. Sedmý den jsme měli táborák a závěrečný večírek, při kterém jsme si dost zatančili. Tento pobyt se mi moc líbil, navíc se nám všem vydařilo i pěkné počasí.

Jan Kessner

Blata u Jičína 2002

Penzion Diana se nachází v krásném a klidném prostředí Prachovských skal, vzdálen 10 km od Jičína. Nabízí pohodlný pobyt ve 12 dvojlůžkových a trojlůžkových pokojích. Zařízení penzionu je řešeno jako bezbariérové a každý pokoj je vybaven vlastním sociálním zařízením. Pro sportovně založené návštěvníky je zde k dispozici půjčovna horských kol, tenisový kurt a bazén. Okolní příroda skýtá bohaté možnosti k pěší turistice.

Těmito slovy se dá velmi stručně charakterizovat lokalita rekondičního pobytu, uspořádaného společností LORM ve dnech 14.-21. 9. 2002. Z tohoto rekondičního pobytu mne tentokrát zaujala pracovní terapie. Klienti a průvodci z krepového papíru, pastelek, modelářské hlíny a hlavně z dostupných přírodních materiálů vytvářeli drobná rukodělná díla. Podařilo se i velmi zajímavým způsobem s klienty divadelně ztvárnit čtyři roční období. Tato činnost přinášela pohodu a jakousi seberealizaci. Navíc se zde prakticky prováděla prostorová orientace a sebeobsluha, zdokonalovali jsme se také v lormování.

Z 22 přítomných účastníků využilo 10 klientů masérských služeb. Průměrně se provedlo 7 masáží denně, tedy celkem cca 35 masáží. Nejvíce byla žádána klasická masáž krční páteře a manuální lymfodrenáž dolních končetin. U jedné klientky se prováděla manuální lymfodrenáž obličeje z důvodu zklidnění a relaxace s dobrou odezvou.

Dovolte, abych poděkoval organizátorům a jmenovitě paní Tomsové za pozvání a citlivý přístup ke všem klientům a průvodcům.

Leopold Brückner

Rekondice na Blatech

Od 14. do 21. 9. 2002 jsem se zúčastnila rekondičního pobytu v Blatech u Jičína. Ubytování v penzionu Diana se, myslím, všem líbilo. Škoda, že již bylo chladno a Lormáci proto nemohli využít bazén, který byl pro ně připraven ke koupání. Jinak jej občas využívali dánští turisté, kteří s námi současně na Dianě bydleli.

Český ráj zná mnoho lidí a každý ví, že týden zde strávený není příliš dlouhý k poznání všech jeho krás. Naši organizátoři do pobytu zařadili pestrý program, ze kterého si každý odnesl nějaké to pohlazení na duši. Navštívili jsme muzeum drahých kamenů v Turnově, kde bylo přímo fantastické dotýkat se a ohmatat si jednotlivé exponáty nejen z Čech, ale i světových nalezišť. Průvodce měl navíc hodně pochopení pro nás, smyslově postižené a část exponátů byla popsána v Braillově písmu. Na zpáteční cestě jsme se zastavili u zříceniny hradu Trosky. Několik zdatných Lormáků vystoupilo z autobusu a šlo na zmíněný hrad. Odtud šli pěšky 9 km až na penzion Diana. Jelikož sama ujdu pro svůj tělesný handicap sotva 1 km, vzdávám hold jim i jejich průvodcům. Další velký zážitek byl při návštěvě Pařezské Lhoty u manželů Erbenových. Tam můžete poznat nejméně 10 plemen psů, andulky i jiné papoušky, křepelky, kočky a moje nejmilejší koníčky (huculy). Kobylka Zuzanka mě, Lidušku a Haničku povozila v bryčce. Ti odvážnější a pohyblivější z nás se mohli povozit i na koňském hřbetu.

Našel-li se někdo, kdo potřeboval masáž kloubů, zad či krční páteře, byl nám k dispozici velice vstřícný masér – pan Leopold Brückner. Jeho služeb mohli využít Lormáci i jejich průvodci.

Nechyběla ani práce s modelářskou hmotou a s přírodními materiály v podobě stébel trav nebo listů, které jsme pak lepili na papír a vytvářeli tak drobná výtvarná dílka. Součástí programu bylo rovněž procvičování Lormovy abecedy a Braillova písma. Moc se mi také líbilo vyprávění Marty Karáskové o jejím studijním pobytu v USA. Každý den začínal ranní rozcvičkou a večer jsme se vždy sešli k vzájemnému popovídání.

V pátek večer byl na programu úsměvný večer s krásným táborákem a v sobotu už jsme jeli všichni domů. Zdravím všechny, s kterými jsem se v roce 2002 sešla ve Vršově a na Blatech. Pokud mi to mé zdraví dovolí, moc se těším, zase někdy někde nashledanou.

Jitka Menclová

LORM má nové sídlo

Když se v Praze od Národního divadla vydáte přes Vltavu po mostu Legií, na druhém břehu doleva na Zborovskou ulici a před domem číslo 62 se zastavíte, v přízemí uvidíte výrazný nápis LORM, Společnost pro hluchoslepé.

Před několika měsíci, 1. května, v těchto nových prostorách LORM znovu zahájil svou činnost. Sem se LORM přestěhoval z nevyhovujících prostor v Ženských domovech. Namísto komplikovaného vstupu po schodech a výtahem do 4. patra mohou členové a klienti LORMu do nových prostor vcházet přímo z ulice. V úterý 25. června uspořádal LORM den otevřených dveří. Návštěvníci se mohli na vlastní oči přesvědčit, v jakých krásných prostorách jsou poskytovány služby hluchoslepým lidem. Kromě individuálních služeb a sociálně právního poradenství probíhá výuka Braillova písma, psaní na stroji, kurzy znakového jazyka a anglického jazyka. Zde se také konají přednášky o kompenzačních pomůckách nebo o různých zajímavostech z kultury, historie a společenského života.

Na dni otevřených dveří se návštěvníci mohli setkat s tanečnicí Antonií Svobodovou, která vystupovala v představení "Ze tmy a ticha", herce Vladimíra Javorského. Redaktorka Českého rozhlasu zpovídala ředitelku LORMu Otu Pačesovou a moderátorka televizních zpráv ve znakové řeči Daniela Suchánková přivedla hosta ze Švédska. Hluchoslepý 47letý Göran Rydberg, předseda švédské organizace hluchoslepých, která má na 400 členů, se pochopitelně živě zajímal o podrobnosti z činnosti LORMu. Göran Rydberg je od narození neslyšící, v důsledku Usherova syndromu postupně ztrácel zrak, až ve svých 40 letech oslepl. Ztráta sluchu a zraku v žádném případě nevedla k nečinnosti. Pan Rydberg pracuje jako učitel neslyšících dětí, vyučuje znakový jazyk i jeho modifikaci pro hluchoslepé. Lormovu abecedu nepoužívá. Švédští hluchoslepí se domlouvají znakovým jazykem tak, že si navzájem drží ruce a pohybují jimi. Občas vypomůžou prstovou abecedou. G.R. žije v Uppsale, 200tisícovém městě asi 100 km severně od Stockholmu. Pomáhá mu asistent, který do Švédska emigroval z Polska. Jako předseda organizace pan Rydberg kontroluje práci asistentů hluchoslepých ve Švédsku.

Tyto prostory LORM získal od Úřadu městské části Prahy 5. Nemusely se dělat prakticky žádné velké úpravy, kromě instalace speciálního osvětlení rozptýleným světlem.

Převzato z časopisu GONG č. 9/2002
Autor RNDr. Josef Brožík

Hezké odpoledne v galerii Oliva

Dne 3. října 2002 pořádal pražský klub LORMu za vedení Petry Zimermanové vycházku na výstavu výtvarných děl nevidomých autorů, která byla instalována v galerii Oliva v Jilské ulici. Jednotlivé exponáty byly vybrány z původních prací nevidomých autorů v rámci výtvarné soutěže, které uspořádalo občanské sdružení OKAMŽIK.

Vystavené exponáty byly ručně zpracované – hliněné výtvory postaviček, zvířátka i závěsné plastiky. Věk nevidomých výtvarníků se pohyboval rozmezí od 13 do 50 let.

Všichni jsme byli, tedy my Lormáci, nadšeni těmito výtvarnými díly. Pracně, vkusně a čistě provedené linie nás uchvátily. Například třináctiletý chlapec vytvořil postavu koně s tak lehkým, přesto jakoby napjatým postojem, jen se odrazit a skočit. Přitom si musíme uvědomit, že ten chlapec nikdy koně neviděl. Třicetiletá Slovenka vytvořila torzo kmene stromu s objímající ženou jako symbol člověka, který ve chvíli slabosti čerpá sílu z mocné přírody. Nepřehlédli jsme ani roztomilé šachové figurky našeho Lormáka Martina. Zajímavá byla i lyžařka od Báry Teskové, další členky LORMu i ostatní díla, například kostel se zvonicí, Butovické metro atd. Především na nás velmi zapůsobily různé figurky lidských postav. Obdivovali jsme zejména představivost a pevnou vůli nevidomých tvůrců. Děkujeme naší vedoucí Petře Zimermanové a handicapovaným umělcům za hezké a přínosné odpoledne.

Podle dopisu Mařenky Řehákové upravil Z. S.

Setkání v Senátu

Milí přátelé,

již několik let se společně na stránkách Doteků setkáváme při řešení různých právních problémů. Jsem rád, že vás právní poradna zaujala a že vám moje příspěvky přinášejí poučení. Samozřejmě, že se budu snažit, aby tomu tak bylo i nadále.

V následujícím příspěvku bych vás však rád seznámil s trochu jiným tématem, i když rovněž zde byla řeč o právu a o právních otázkách týkajících se postavení hluchoslepých osob v naší společnosti. Jedná se o setkání klientů LORM a dalších zúčastněných osob s paní senátorkou Zuzanou Roithovou v sídle Senátu, ve Valdštejnském paláci. Setkání se uskutečnilo dne 24. října 2002 v odpoledních hodinách. Kromě členů naší organizace se tohoto významného setkání zúčastnil PhDr. Jan Jakeš, představitel společnosti VIA. Dále byla přítomna slečna Iveta Langrová, zástupkyně Tyfloservisu SONS, zástupkyně Všeobecné zdravotní pojišťovny paní Jiřičková, paní doktorka Řehořová z Centra očních vad Motol, JUDr. Zdena Cupková z Ministerstva dopravy a naši přátelé z občanského sdružení Okamžik pan Michálek a slečna Francová. Ti všichni, jakož i ostatní účastníci, velmi pozorně sledovali program tohoto velmi zajímavého a podnětného setkání.

Setkání jsem zahájil já, společně s paní Otkou Pačesovou. Poté jsem paní senátorce Roithové i všem přítomným hostům poděkoval za to, že si na nás udělali čas a přišli si vyslechnout naše názory a připomínky o věcech, které nás trápí a které bychom proto chtěli zlepšit. Poté jsem v krátkosti pohovořil o tom, čeho se za uplynulé období s přispěním paní senátorky i ostatních přítomných účastníků setkání podařilo dosáhnout. Není toho málo – zapracování červenobílé hole jakožto rozlišovacího znamení hluchoslepých osob do příslušné vyhlášky upravující pravidla silničního provozu, schválení a podpis Memoranda týkajícího se přidělování a zvýšené úhrady sluchadel ze strany zdravotní pojišťovny. Jsou zde i další věci, jichž se nám podařilo v uplynulém období dosáhnout, například zlepšení propagace LORM na veřejnosti, dosažení větší informovanosti veřejnosti o našich činnostech a námi poskytovaných službách.

Potom paní Otka Pačesová pohovořila o výhledech činnosti LORM do budoucnosti. Následně jsem přítomné seznámil s několika náměty týkajícími se zlepšení postavení hluchoslepých osob v sociálně-právní oblasti. Zejména jsem zdůraznil, že v naší dosavadní právní úpravě není přesně a jednoznačně zakotven pojem hluchoslepoty, jakožto závažného jedinečného smyslového postižení, které takto postiženému člověku způsobuje problémy především ve sféře psychické a sociální, omezuje jej v samostatném pohybu a orientaci a způsobuje vážné komunikační problémy. Z tohoto důvodu je nanejvýš žádoucí, aby výše uvedený nedostatek byl co nejdříve odstraněn, a to formou přesné a účelové definice hluchoslepoty v našem právním řádu. Dále jsem přítomné v krátkosti seznámil s některými náměty týkajícími se možnosti zlepšení služeb poskytovaných zrakově a sluchově postiženým osobám, které jsem rovněž zpracoval a které jsou k nahlédnutí v kanceláři LORM v Praze. Jedná se zejména o příspěvky poskytované na základě vyhlášky č. 182/1991 Sb., v platném znění, kterou se provádí zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Zde jsem měl připomínky zejména k ustanovení § 33, který upravuje poskytování příspěvků na zakoupení speciálních kompenzačních pomůcek. Je žádoucí, aby zde byl brán ohled také na postižení sluchu, nikoliv pouze na poškození zraku. Tím by bylo možno u občanů se souběžným postižením zraku a sluchu dosáhnout vyšší míry příspěvku než tomu je u osob, které mají pouze zrakový handicap.

Po krátké přestávce paní Otka Pačesová zahájila diskusi. V ní paní senátorka Roithová a ostatní přítomní hosté ocenili připravenost tohoto setkání, jakož i naši snahu, se kterou se snažíme řešit problémy hluchoslepých osob. Dále nám bylo doporučeno, abychom se pro nejbližší období zaměřili na spolupráci při dopracování a schválení zákona o osobní asistenci zdravotně postižených osob, ve kterém by například byly komplexně upraveny tlumočnické služby pro neslyšící osoby, jakož i poskytování dalších služeb ze strany osobního asistenta (pomocníka zdravotně postiženého občana), s jejichž pomocí by handicapovaný občan mohl lépe realizovat svoje potřeby a tím se i více zapojit do společnosti. Prozatím nejvíce využívají služeb osobních asistentů vozíčkáři, ale začínají těchto služeb využívat i zrakově postižení. Na tyto služby však zatím není právní nárok.

Doufejme, že se situace v tomto směru již brzo změní, takže tuto službu budou moci využívat i naši členové a klienti. Rovněž věřím, že v brzké době dojde konečně ke schválení již dlouho očekávaného zákona o sociální péči, který by měl zpřehlednit a nově upravit systém poskytování sociálních služeb zdravotně postiženým osobám. Jak již jsem se zmínil v úvodu tohoto příspěvku, jednalo se o velmi podnětné a užitečné setkání, které mě i ostatním zúčastněným dalo nejeden námět k zamyšlení. Věřím, že tato setkání budou díky vstřícnému postoji paní senátorky Roithové, která je ochotna naslouchat našim potřebám, a tam, kde je to možné, se nám snaží pomáhat, pokračovat i v budoucnosti.

Zpracoval JUDr. Bohuslav Dohelský, předseda společnosti LORM

Usnesení z Valné hromady LORM

konané 7. listopadu 2002

Přítomno: 62 osob
z toho korespondenčních: 27
Celkem členů k 7. 11. 2002: 186 osob
30 % činí: 55,8 osob

Valná hromada byla podle platných stanov usnášení schopna.

  1. Byl schválen Jednací řád Valné hromady, předseda Valné hromady – Ota Pačesová, volební komise ve složení – J. Czerný, H. Dvořáková, L. Sychra a návrhová komise ve složení JUDr. B. Dohelský, P. Nepraš a M. Kolář – většinou hlasů

  2. Byla projednána Výroční zpráva za rok 2001 a schválena většinou hlasů.

  3. Byla projednána Zpráva dozorčí rady a schválena většinou hlasů.

  4. Byl projednán program činnosti na léta 2002-2003 a schválen většinou hlasů.

    Byl přijat návrh Dany Ťukalové, zjistit zájem o 1 víkendový pobyt ročně, kde by se sešli všichni členové a klienti LORM. Zajistit na tento pobyt potřebné finanční prostředky.

    Zajistí nově zvolená výkonná rada spolu s ředitelem

  5. Bylo schváleno nové znění Stanov většinou hlasů.

  6. Byla provedena volba výkonné rady s tímto výsledkem:

    • JUDr. Bohuslav Dohelský pro 60 hlasů, proti 0, zdržel se 2
    • Pavel Nepraš pro 51 hlasů, proti 1, zdržel se 10
    • Dagmar Prošková pro 43 hlasů, proti 3, zdržel se 16
    • Jana Linhartová pro 43 hlasů, proti 7, zdržel se 12
    • Vladimíra Hejtmánková pro 42 hlasů, proti 8, zdržel se 12
    • Mgr. Jitka Trojánková pro 35 hlasů, proti 12, zdržel se 15
    • Milena Mačáková pro 32 hlasů, proti 11, zdržel se 19

    Paní Vladimíra Hejtmánková se z pracovních důvodů své kandidatury vzdala ve prospěch dalšího kandidáta v pořadí podle kladných hlasů, a to paní Mgr. Jitky Trojánkové.

    Byla zvolena Výkonná rada ve složení: JUDr. B. Dohelský, P. Nepraš, D. Prošková, J. Linhartová, Mgr. J. Trojánková.

  7. Byla provedena volba dozorčí rady s tímto výsledkem:

    • Ing. Leopold Brückner pro 54 hlasů, proti 2, zdržel se 6
    • Ing. Petra Šímová pro 52 hlasů, proti 4, zdržel se 6
    • Marie Volfová pro 50 hlasů, proti 3, zdržel se 9
    • Eva Slánská pro 35 hlasů, proti 11, zdržel se 16

    Byla zvolena Dozorčí rada ve složení: Ing. L. Brückner, Ing. Petra Šímová, Marie Volfová.

Bylo odsouhlaseno Usnesení Valné hromady všemi přítomnými voliči, a to 34 hlasy.

Valná hromada byla ukončena ve 14 hodin 7. listopadu 2002.

Za Návrhovou komisi: JUDr. Bohuslav Dohelský

Pár informací z V. valné hromady LORMu

Valná hromada LORMu se konala dne 7. listopadu 2002, a to již podruhé v důstojném prostředí zasedacího sálu městského úřadu Prahy 5. Při prezentaci jsme byli všichni mile přivítáni a vlastní jednání probíhalo v klidné a konstruktivní atmosféře. Zaznělo mnoho neformálních příspěvků, ze kterých jasně vyplývalo, že členové LORMu nemají strach ani ostych zeptat se na problémy, které je pálí. Pro osvěžení připomenu aktivní přístup a zájem pana M. Klemery a dalších známých tváří, jako je například pan Viktor Sedlář. Organizačně byla valná hromada velmi dobře zajištěna, počínaje sálem, občerstvením a vlastními materiály. Stručně řečeno, byl to koncert, na kterém se zúročily hodiny práce na přípravě.

Co bylo největším přínosem pro členy LORMu? Podle mého názoru je to zkvalitnění stávajících stanov LORMu formou novely některých ustanovení. Za povšimnutí stojí i nové složení výkonné a dozorčí rady LORMu. Osobně jsem byl velmi vděčný za setkání se svými kamarády a známými s možností přátelského popovídání. Tento článek píši především pro ty, kteří s námi z různých důvodů nemohli být přítomni a přitom jim osud LORMu leží na srdci.

Ing. Leopold Brückner

Představení "Ze tmy a ticha"

Ve dnech 30. 11. a 6. a 7. 12. 2002 se v kostele u Salvátora konalo benefiční představení Ze tmy a ticha. Tento tanečně-hudebně-poetický projekt byl inspirován životem slavné americké hluchoslepé spisovatelky Heleny Kellerové. Tanečnice Antonie Svobodová, básnířka Pavla Šúranská a muzikant Mirek Vodrážka se pokusili vyjádřit krajní meze vnímání, a to velmi expresivním a působivým způsobem.

Účinkující, kteří sami vystoupili bez nároku na honorář, věnovali výtěžek z celkem 5-ti představení, včetně 2 uvedených v červnu, na projekty pro hluchoslepé klienty LORMu – celkem 17.450,- Kč.

Děkujeme Antonii, Pavle a Mirkovi za jejich krásné představení i za podporu a přízeň. Také děkujeme panu faráři Rejchrtovi z kostela Sv. Salvátora, který nám zadarmo propůjčil prostory kostela. Velké díky též patří všem dobrovolníků, kteří se spolupodíleli na přípravě a realizaci představení. Projekt vznikl díky finanční podpoře nadace Open Society Fund Praha.

Jubilea

Dodatečně gratulujeme k zářijovým 65. narozeninám člence a klientce LORMu paní Evě Slánské z Mělníka.

Úmrtí

Dne 6. listopadu 2002 zemřel tragicky klient a kamarád LORMu pan Stanislav Zdařil (71 let). Věnujte mu tichou vzpomínku.

Za přerovský klub LORMu

Milena Mačáková

Dne 25. listopadu 2002 opustila ve věku 58 let navždy řady Lormáků paní Marie Krušinová ze Sedlčan. Vzpomínáme.

Poradna

Příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu

V následujícím příspěvku bych čtenáře Doteků rád seznámil s novou právní úpravou, která byla přijata v oblasti péče o blízkou nebo jinou osobu v souvislosti se změnami zákona o sociálním zabezpečení.

Dnem 1. července 2002 nabyl účinnosti zákon č. 213/2002 Sb., kterým byl změněn zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v části upravující příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu. Díky iniciativě skupiny poslanců Parlamentu ČR byla přijata právní úprava, jejímž cílem je zlepšení sociální situace osob, které se rozhodly pečovat o své blízké těžce zdravotně postižené nebo bezmocné rodinné příslušníky, popř. jiné takové osoby, se kterými žijí ve společné domácnosti.

Za nejzásadnější změnu je třeba považovat skutečnost, že příspěvek je stanoven jako pevná a konstantní státní sociální dávka, jejímž cílem je alespoň částečně kompenzovat ušlý příjem pečujícím osobám v produktivním věku, zejména rodičům zdravotně postižených dětí. Zcela nově se při pobírání tohoto příspěvku připouští vykonávání výdělečné činnosti v omezeném rozsahu. Cílem této úpravy je nejen motivace rodin zlepšit si svoji sociální situaci vlastním přičiněním (zejména pak matek samoživitelek), ale také přispět ke kvalitnějšímu životu pečujících občanů formou možnosti alespoň částečné osobní seberealizace.

Příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu náleží občanovi pečujícímu osobně, celodenně a řádně o blízkou osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná, nebo starší 80 let a částečně bezmocná. Příspěvek náleží též občanovi, který pečuje o jinou než blízkou osobu, pokud spolu žijí ve společné domácnosti.

Poživatel plného invalidního důchodu, starobního důchodu, vdovského nebo vdoveckého důchodu nemá nárok na příspěvek, jestliže výše jeho důchodu, popřípadě souběhu důchodů přesahuje výši tohoto příspěvku.V případě, že výše jeho důchodu, popřípadě souběhu důchodů je nižší než příspěvek, náleží tomuto občanu rozdíl mezi výší jeho důchodu a výší příspěvku.

Příspěvek náleží též rodiči nebo prarodiči, popřípadě jinému občanovi, který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu (soudu), pečujícímu osobně, celodenně a řádně o nezletilé dítě starší jednoho roku, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené, vyžadující mimořádnou péči. Přiznáním tohoto příspěvku zaniká nárok na poskytování rodičovského příspěvku a odměny pěstouna podle zákona o státní sociální podpoře.

Podmínka celodenní péče se v tomto případě považuje za splněnou,

  • je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích nebo mateřské škole, popřípadě v obdobném zařízení, a to po dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně,
  • je-li dítě umístěno v přípravném stupni pomocné školy či obdobném zařízení, a to po dobu školní výuky a dalších školních činností podporujících komplexní rehabilitaci,
  • jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, a to po dobu školní výuky a dalších školních činností podporujících komplexní rehabilitaci. Za povinnou školní docházku se pro účely tohoto zákona považuje též docházka do 10. ročníku speciální základní školy, zvláštní školy nebo pomocné školy,
  • jde-li o dítě do 18 let věku, které se připravuje na budoucí povolání studiem na střední škole, přípravou v učilišti nebo ve speciální škole podle zvláštního zákona, a to podobu školní výuky a dalších školních činností podporujících komplexní rehabilitaci,
  • jde-li o dítě do 18 let věku, které je umístěno v zařízení pro děti, které byly osvobozeny od povinné školní docházky, a to po dobu, která nepřevyšuje šest hodin denně,
  • jde-li o osobu starší 18 let převážně nebo úplně bezmocnou, která navštěvuje odpovídající zařízení, a to po dobu, která nepřevyšuje šest hodin denně,
  • jde-li o osobu starší 18 let převážně nebo úplně bezmocnou, která se soustavně připravuje na budoucí povolání, a to po dobu výuky a dalších činností podporujících komplexní rehabilitaci,
  • jde-li o dítě do 18 věku vyžadující mimořádnou péči nebo o osobu starší 18 let převážně nebo úplně bezmocnou a jsou-li poskytovány služby podporující komplexní rehabilitaci v domácím prostředí, nejvýše však v rozsahu šesti hodin denně.

Podmínka celodenní péče se též považuje za splněnou, jestliže občan pečující o blízkou nebo jinou osobu zabezpečil péči o tuto osobu jinou zletilou osobou v době vyřizování nezbytných osobních záležitostí nebo vykonávání výdělečné činnosti v rozsahu, který tento zákon připouští.

Vykonává-li občan zajišťující péči o blízkou nebo jinou osobu výdělečnou činnost, která zakládá účast na nemocenském pojištění, má nárok na výplatu příspěvku, jen jestliže příjem z této výdělečné činnosti nepřesáhne v kalendářním měsíci po odpočtu daně z příjmů fyzických osob, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění 1,5 násobek částky na osobní potřeby občana stanovené zákonem o životním minimu, tedy v současné době 3.480,- Kč. Do příjmu se započítávají dávky nemocenského pojištění z této činnosti, a to v kalendářním měsíci, v němž byly plátcem zaúčtovány. Do příjmů se naopak nezapočítává náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou.

Vykonává-li občan zajišťující péči o blízkou nebo jinou osobu výdělečnou činnost jako osoba samostatně výdělečně činná, vyplácí se příspěvek zálohově v kalendářním měsíci, v němž podle sdělení občana byl jeho příjem včetně dávek nemocenského pojištění, které byly v tomto měsíci jejich plátcem zaúčtovány, nižší než 1.5 násobek částky na osobní potřeby občana. Rovněž jsou zde upraveny podmínky výplaty v případě, že je daň z příjmů při výkonu samostatné výdělečné činnosti stanovena paušální částkou. V případě, že byl příspěvek vyplácen zálohově, provede se jeho zúčtování nejpozději do 31. srpna kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, za který se podává daňové přiznání. Dojde-li v kalendářním měsíci u pečujícího občana k souběhu výdělečné činnosti z pracovního poměru s výkonem samostatné výdělečné činnosti, výplata příspěvku za tento kalendářní měsíc nenáleží. Příspěvek rovněž nenáleží, dojde-li k souběhu jakékoli výdělečné činnosti s výplatou důchodu z důchodového pojištění.

Pečujícímu občanovi náleží měsíčně peněžitý příspěvek ve výši 1,6 násobku částky na osobní potřeby, jestliže pečuje o jednu osobu, nebo 2,75 násobku této částky, jestliže pečuje o dvě nebo více osob. V současné době tedy výše příspěvku činí 3.712,-Kč, pečuje-li občan o jednu osobu a 6.380,- Kč, pečuje-li o dvě nebo více osob.

V rámci přechodných ustanovení schválený zákon dále stanoví, že příspěvky doposud vyplácené v nižších částkách, než ukládá tento zákon, upraví plátce příspěvku bez žádosti na stanovenou výši, a to od splátky náležející za následující kalendářní měsíc od nabytí účinnosti tohoto zákona.

V nové právní úpravě je dále uvedeno, že nároky vzniklé před nabytím účinnosti nového zákona z důvodu péče o osobu starší 80 let, která podle vyjádření ošetřujícího lékaře potřebuje péči jiné osoby, zůstávají zachovány i po nabytí účinnosti tohoto zákona, přestože byl tento důvod opravňující k poskytování příspěvku přijatou novelou zrušen.

JUDr. Bohuslav Dohelský

Zdraví

Celulitida – a jak s ní bojovat

Hrbolky na stehnech, hýždích, břiše či pažích vyvolávají u dívek a žen hrůzu – celulitida je postrachem. V kosmetickém smyslu celulitida znamená degenerativní změny podkožního, zejména tukového vaziva. Pokud má tuková buňka trvalý přísun tuku, může svůj objem mnohonásobně zvětšit, navíc za příznivých podmínek buněk přibývá. Potom utlačují krevní a lymfatické cévy, a protože odpadní látky nemohou odcházet, hromadí se v nich. Buňky plné odpadu se nafukují a tlačí na pokožku, která se mění na pomerančovou kůži.

Celulitida se rozhodně netýká pouze obézních žen, tento problém mají i štíhlé, dokonce modelky, naopak mnoho plnoštíhlých žen má kůži hladkou a vypnutou. Přesto se na vzniku pomerančové kůže nadváha podílí, roli hrají také dědičné dispozice, nedostatek tekutin, pohybu, špatný krevní oběh, snížená činnost jater a ledvin, stres, kouření alkohol a hormonální změny.

Jedinou cestou, jak s celulitidou zatočit, je omezit tukové zásoby na minimum. To znamená radikálně upravit jídelníček, především vyloučit potraviny bohaté na tuky a dávat přednost libovému masu, celozrnným výrobkům, ovoci, zelenině, nízkotučným mléčným výrobkům a bramborám. Jídlo je lepší rozdělit na několik menších porcí (pět až šest) v průběhu dne.

Aby se zplodiny látkové výměny vyplavovaly z těla, je nutné dostatečně pít – kolem 2,5-3 litrů denně – vodu bez bublinek, střídavě minerálky (neslazené), ovocné a bylinkové čaje, šťávy z ovoce a zeleniny. Při fyzické zátěži se spotřeba tekutin zvyšuje.

Cvičení podporuje látkovou výměnu a zpevňuje svalstvo na problémových partiích: na stehnech, hýždích a na břiše. Výborná je kalanetika, plavání, cvičení ve vodě, jízda na kole či tanec.

Lymfatický oběh povzbudí speciální masáže, doma postačí masáž lufou nebo kartáčem vždy před sprchováním – postupuje se od kolen nahoru. Blahodárně působí prohřívací zábaly a masáž sprchou: střídá se teplá a studená voda.

Z časopisu Rytmus života č. 33/2002 pro Doteky upravil Z.S.

Zánět středního ucha provázejí bolesti

Více než polovina dětí prodělá zánět středního ucha do prvního roku života, téměř polovina tříletých dětí má za sebou zánětů několik. Proč? Eustachova trubice, jež spojuje hrtan se středním uchem, je na rozdíl od dospělých krátká, široká a nepříliš strmá ? při rýmě ji pak hlen snadno ucpe. Hlen začne hnisat, ušní bubínek oteče a bolí, dítě má zvýšenou teplotu a hůře slyší, snižuje se také chuť k jídlu, neboť při polykání se zvyšuje tlak na ucho a tím i bolestivost. Někdy bubínek sám praskne a hnis vyteče, jindy je nutné jeho chirurgické protětí. Na léčbu zánětu dostávají skoro všechny děti antibiotika, jenže na průběhu choroby se podílejí také viry, na něž tyto léčiva nezabírají. A původcem zánětu bývají různé baktérie, takže je někdy nutné podávat antibiotika různá. Na druhé straně tyto léky zvyšují odolnost baktérií a obranný systém dítěte pak hůře vyrábí obranné látky. Řešením je léčit nejprve příznaky: bolesti, teploty, aplikovat nosní kapky, jež otok zmenší, usnadní dýchání a umožní odtok hlenu z Eustachovy trubice. Když se stav během 24 hodin nezlepší, jsou nasazena antibiotika. U dětí starších než rok je možné vyčkat až týden, kontroly jsou ale denně.

Řádky pro seniory

Bahenní strašidlo

Pár dnů po povodních jsem se dostal do jižních Čech. Slunce pálilo, jakoby chtělo zachránit, co natropily nedávné deště. Lužnice i Vltava už zase byly ve svých korytech. Jen jeřáby zvedaly na břeh z vody to, s čím by žádný moderní vodník nepohrdl. Ledničky, pračky, okapy… Byl jsem ubytován ve vsi vysoko nad řekou. Mladší lidé z vesnice měli u řeky dost práce. Jak jen se dozvím, jací tu žijí lidé? K večeru před jediným krámkem slyším hlasy. Odpočívá tu pár dědků u lahve piva. Zkusím mezi ně zapadnout. To zas bude stesků na bolesti! Jaký to omyl! Plánovali, jak zítra pokračovat v zasypávání protržené hráze rybníka nad vesnicí. Kamení vozili z mezí mezi poli a odněkud také jílovou zeminu. Starost jim dělalo stavidlo. Než se hráz protrhla, tekla voda přes stavidlo. Nad hrází je železné kolo jako vodorovný volant. Nikdo jím nestačil v noci otočit, aby se ve štole pod kolem uvolnil průtok. Štola je tak úzká, že jí skoro zaplní tyč se závitem a železný žebříček na stěně, vedoucí až na úroveň dna rybníka. Teď obojí bylo zaneseno trávou rákosím a slámou z polí. Elektřina zatím nejde a stejně by se tak dlouhý kabel nikde nesehnal. Svíčku? Jak by se asi v tak stísněném prostoru postavila svíčka? Neprozřetelně jsem se zmínil, že mi tma nevadí a že bych to zkusil. Ironický posměch: "Ejhle! Dělá slepce s červenobílou holí a najednou by vlezl do tmavé štoly!?" Pak ale vyšla z obchodu starší paní. Vyslechla mne a nabídla, že přinese kýbl s provazem a bude mnou odřezávané smetí vyklápět nahoře na hromadu. Dělá v zahradnictví a humusu se neštítí.

Půjčila mi gumáky a velkou kudlu.Tou jsem odřezával ze závitů a ze žebříku ten nános. Kýbl jsme vyměnili za proutěný košík. Helmu jsem nesehnal, ale co kdyby provaz povolil? Z koše mi cosi kapalo do vlasů. Pod nohama se mi uvolňoval stále nižší stupeň žebříku. Špatně slyším, ale když paní shora zavolala, že jde pro svačinu, rád jsem vyšplhal na sluníčko.

Vracející se paní málem upustila chleba se škvarky do bláta a dala se do hurónského smíchu. Když se dost vysmála, popsala mi nejprve, jak vypadá pravý Jóžin z bažin. Vyhřívalo se to na stavidle. Z holínek koukala sláma, plavky i tělo pocákané bahnitou kaší, sem tam chlupaté stvoření. Mělo to černé brýle, ozdobené vodními řasami. S vlasů přes uši visela tráva. Tak to jsem byl totiž já! Pak teprve opláchnout ruce – a mohl jsem svačit. Do večera jsme byli na dně stavidla. Potom jsem musel několikrát pod sprchu, učesat, čisté tepláky i tričko. Na lavici před obchod už zase kráčel obyčejný člověk s červenobílou holí. Druhý den jen na chvilku znovu do štoly. Na závitovou tyč je napatláno tolik vazelíny, aby to vydrželo až – nedej Bože – , do další povodně. Nakonec čtvery ruce nahoře trhly kolem, záklopka u dna se zvedla a voda z rybníku se proudem hnala do strouhy.

Odjíždím. Mávám směrem, kde tuším partu, opravující hráz. Sním: Přijde jaro, sníh taje. Voda v rybníku stoupá. Někdo přijde na hráz ke stavidlu. Párkrát otočí kolem a voda se řine spodem k řekám. Ten člověk možná vzpomíná: to tenkrát ta paní ze zahradnictví a ta příšera, kývající holí a na nose s černými brýlemi…

Dopisy

Jak jsem přežila operaci šedého zákalu

V listopadu roku 1999 mi můj oční lékař v Pardubicích, dr. Anton sdělil, že se mi oboustranný šedý zákal od poslední kontroly, provedené před dvěma měsíci, hodně zhoršil, a že by bylo dobré, abych se v nemocnici objednala na první operaci. Řekl mi, že se tím odbourá pár dioptrií a budu zase vidět barvy a odstíny, které už nevidím. O operaci jsem od pana doktora věděla již od roku 1998, kdy mi řekl, abych s ní do budoucna počítala. Tehdy mi budoucnost připadala nekonečně vzdálená. A najednou se to přiblížilo – operace byla určena na 27. ledna roku 2000 – ambulantně.

Celkem klidně jsem absolvovala několik předoperačních vyšetření, jako například měření obou očních čoček. Tři dny před operací mi mamka kapala do levého oka speciální oční kapky. Před odjezdem jsem si ještě vzala nějaké prášky na uklidnění a brzy ráno jsem odjela do nemocnice.

V nemocnici jsem dostala od sestřičky další dva prášky a pak mne, zahalenou do noční košile a světlé roušky, odvezl na pojízdném křesle mládenec do předsálí. Tam jsem dostala na hlavu čepec,aby se schovaly vlasy. Pod vlivem všech prášků jsem doslova usínala a když mi sestřička přišla několikrát přelít levé oko kapkami a když mi paní doktorka dávala injekce nad a pod levé oko, pokaždé mne musily budit. Ty injekce jsem opravdu skoro necítila, jen drobné píchnutí. A protože jsem si nesměla při operaci nechat ani sluchadlo, upozornila jsem všechny, že bez něho skoro vůbec neslyším, tak na mě musili mluvit hodně nahlas a někdy příkazy i opakovat.

Po dlouhé době mne ten mládenec zavezl na operační sál a pomohl mi na úzké lůžko. Čekala jsem, že mě k němu přivážou (jako když mi v dětství v Olomouci operovali ucho), ale nic takového se nestalo. Hlavu jsem měla v nějakém gumovém kruhu a zakryli mi ji dvěma rouškami – světlou a potom i tmavou. Levým okem jsem neviděla nic, pravým jen nezřetelné, pohybující se světlé skvrny na tmavém podkladu. Slyšela jsem dva nebo tři tiché hlasy, z toho jeden mužský, ale nerozuměla jsem. Strach jsem neměla – byla jsem úplně klidná. Operaci jsem vůbec necítila, žádný tlak, kromě tichých hlasů lékařů jsem ani nic neslyšela. Viděla jsem jen ty rozmazané a pohybující se skvrny pravým okem. Pouze mi po tváři, od oka směrem k uchu, tekla vlažná a hodně řídká kaše. Po nějaké době mi paní doktorka řekla, abych ještě ležela a pak bylo ticho, dokud po chvíli nepřišel zase ten mládenec, aby mi pomohl z operačního stolu do křesla a odvezl mne na pokoj. Ani jsem nestihla všem lékařům poděkovat

Měla jsem s paní doktorkou předem domluveno, že po operaci zůstanu přes noc v nemocnici a tak jsem ulehla na lůžko. Sestřička mi potom dala napít čaje a přinesla dlouhou, silnou šňůru s tlačítkem, abych na ni mohla zazvonit, kdybych něco potřebovala. Vyzkoušelo se vše potřebné, jestli to funguje a pak jsem blaženě usnula.

Pod vlivem mamčina vyprávění, že ona před lety po obdobné operaci nesměla celý týden z postele, jsem párkrát na sestřičku zvonila, že potřebuji na toaletu. Myslela jsem, že dostanu mísu, ale k mému velikému překvapení mne sestřička na toaletu vždy odvedla, jen mi dala pantofle. Také k obědu mě odvedla ke stolu a pouze večeři jsem dostala do postele. Oko jsem měla zakryté mističkou z umělé hmoty, která byla k obličeji přilepená náplastí. Mimo mě byly na pokoji ještě tři ženy s jinými očními problémy, ale já většinu doby prospala. Ani oko mne nebolelo. Večer se mi stala legrační příhoda: když mne sestřička doprovázela na toaletu, zeptala se mne, jestli chci na noc gramofon. Já myslela na relaxační muziku, jako novou službu pacientům, kteří nemohou usnout – a tak jsem se zeptala: "S hudbou?" Sestřička se dala do smíchu a vysvětlila mi, že měla na mysli židli s mísou. Já jsem se svému omylu také smála a sestřička povídala, že ten nápad s relaxační hudbou místo prášků na spaní není špatný.

Prvních 14 dní po operaci jsem doma jen pospávala a chodila ven se svou fenkou Nelinkou. Počítač odpočíval – hlavně proto, že jsem na něj bez brýlí skoro vůbec neviděla, nenosila jsem totiž ani staré brýle, aby se mi neměnily oči. Také televizi jsem více jen poslouchala, než sledovala. Ale nakonec jsem vše za pomoct rodičů přece jen zvládla a dočkala se května.

U operace pravého oka (na které lépe vidím než na levé) jsem se rozhodla využít nabídky lékaře v nemocnici, že mohu za dvě hodiny po operaci jet domů. Táta mě a mamku zavezl do nemocnice v Pardubicích a pak na nás v autě čekal. Operace proběhla stejně jako první až na to, že se mnou nikdo nemluvil. Potom mě sestřička zase odvezla zpět do čekárny. Pokoušela jsem se vsedě spát, ale jen jsem dřímala a navíc mne rozbolela hlava. Mamka mi dávala pít minerálku a obklady na čelo. Sestřička se na nás občas přišla podívat. Oko jsem tentokrát měla zakryté mulem a přelepené náplastí. Po dvou hodinách mi mamka pomohla se obléci a jeli jsme domů.

Tentokrát počítač odpočíval celý měsíc a mamka mi četla humoristické knížky. Jinak vše probíhalo jako po první operaci, včetně kontrol u dr. Antona. Ten zjistil, že mi v pravém oku zůstal jeden steh, ale protože mi nevadil v koukání, nic se s ním nedělalo. Pan doktor mi předepsal troje brýle: na dálku, na čtení a na počítač. Viděla jsem krásně, na 50 i 100 m daleko, poprvé jsem viděla i detaily na domech, jako jsou okénka spíží, hromosvody, sloupky balkónů a dokonce i ptáčka na vzdáleném hromosvodu jako maličkou hrudku. Také jsem mohla zase trochu vyšívat a opět jsem se vrátila k počítači, když mi to pan doktor dovolil. Oční kapky jsem po čase přestala brát.

Jarča Kolářová, Chrudim

Ze světa

Nevidomý muž se pokusil vyloupit banku

Jistý Bruce Hall z amerického Memphisu se pokusil vyloupit peněžní ústav First Tennesee Bank. Byl zadržen a odsouzen k pouhým pětadvaceti dnům ve vězení! Nejen proto, že je slepý! Chyby, kterých se při přepadení banky dopustil, byly totiž tak do očí bijící, že soudce o něm prohlásil: "Obviněný je na lupiče příliš hloupý!" Průběh loupeže dává soudci za pravdu. Budoucí zločinec například vstoupil do banky a nedokázal trefit k přepážce. Odvedl ho tam až místní černý šerif! U okénka podal nevidomý Bruce pokladní lísteček se svým požadavkem. Ta ovšem z textu vůbec nepochopila, co zákazník chce – myslela si, že je to jen nějaký vtip. Nakonec mu peníze opravdu dala. Hall však opět netrefil ke dveřím, a tak jej musel nasměrovat jiný zákazník. Zadržen byl v točitých dveřích – již shora zmíněný černý šerif mezi dveře prostě strčil nohu a zablokoval lupiči ústupovou cestu. Na otázku soudce, proč se do tak riskantní loupeže, slepec odpověděl: "Potřeboval jsem prostě nějaké peníze."

Z denního tisku zaznamenal Z. S.

Hluchoslepý motocyklista vytvořil světový rekord

Hluchoslepý Angličan Graham Hicks přezdívaný G-Force dokázal, čeho mohou hluchoslepí dosáhnout, když v květnu roku 2002 vytvořil světový rekord v rychlostní jízdě na svém G-Force Challangeru. Jde o jednu z nejslavnějších čtyřkolek (čtyřkolový motocykl) na světě. Grahama při řízení naváděl jeho spolujezdec Rob Hall sedící za ním. Navigoval ho pomocí dotyků. Graham, který svou jízdou získal peníze pro organizaci hluchoslepých občanů ve Velké Británii, řekl: "Když už jsem jednou na světě, chci žít život naplno".

GONG, č. 11/2002

Záliby (hobby)

Na kašel je výborný i proskurník

Již staří řečtí lékaři používali proskurník proti řadě chorob, hlavně však při nemocech dýchacích cest. Tato léčivá bylina byla odedávna velice oblíbena zvláště na venkově a hojně pěstována především v klášterních zahradách.

Proskurník lékařský (latinsky Althaea officinalis), lidově zvaný ajbiš nebo ibišek, je statná vytrvalá bylina. V prvním roce po výsevu vytváří pouze nekvetoucí olistěný stonek. V dalších letech z jednoduchého nebo větvitého, na povrchu špinavě žlutého až světle hnědavého a uvnitř bělavého kořene, kolem 3 cm silného (u pěstovaných rostlin často i silnějšího) vyrůstá 80-150 cm vysoký, zpravidla přímý, zřídka větvený květní stonek. Narůžovělé, světle fialové nebo bílé květy o průměru 5 cm tvoří řídké hrozny v horní části stonku. Krátce řapíkaté listy jsou na okraji nepravidelně zubaté s výraznou dlanitou žilnatinou na rubu. Celá rostlina je měkce hedvábně šedoplstnatá a pokryta jemnými chlupy.

Pochází z východní části Středomoří, u nás roste zplaněle jen v teplých oblastech na vlhkých loukách, pastvinách a v pobřežních houštinách, zejména na jižní Moravě. V naší přírodě je proskurník rostlina zákonem částečně chráněná. Znamená to, že se tyto rostliny mohou trhat, ale nesmějí se přitom poškodit kořeny, ani vyrýpávat. Kvete od července do konce září, v příznivých letech ještě i v říjnu. Sbírají se nejčastěji listy a kořeny, v českých zemích výhradně z pěstovaných rostlin. Hojně se pro domácí potřebu sbírá i květ, který se dnes vykupuje jen zřídka. Listy se postupně sklízejí před rozkvětem, obvykle 2-3x od poloviny května do července, vždy pouze za suchého počasí, nejlépe v poledních či odpoledních hodinách. Proskurník často napadá drobná, ale značně nebezpečná houba rez slézová (latinsky Puccinia malvacearum), která tvoří na listech tmavé skvrny a tím sběr zcela znehodnocuje, proto je nutné rostliny pozorně prohlížet. Nasbírané zdravé listy se suší nejlépe v sušičce při teplotě do 50 stupňů Celsia. Kořeny se vykopávají nebo vyrýpávají v říjnu a listopadu. Mohou se sklízet i brzy na jaře (březen-duben), kořeny z jarní sklizně mají ovšem nižší obsah účinných látek. Nejčastěji se kořeny sklízejí z dvouletých nebo tříletých rostlin, přičemž se horní část oddenku s pupeny odřeže a může se použít k tzv. vegetativnímu množení v příštím roce. Nasucho se očistí kartáčem (vodou se léčivé účinky vyluhují!), podle potřeby se oloupou, případně se silnější kořeny podélně rozkrojí a pak se rychle usuší při teplotě do 50 stupňů Celsia, nejlépe rovněž v sušičce. Při vyšší teplotě kořeny uvnitř více zežloutnou a tím ztrácejí na kvalitě. Bývají také často napadány různými škůdci, jsou vyhledávanou lahůdkou hlavně pro myši, proto se musí pečlivě skladovat v pevných a dobře uzavřených nádobách na suchém místě. Pro farmaceutický průmysl byl dříve žádán pouze loupaný kořen, dnes se někdy připouští i neloupaný. Květy i s kalichem se sbírají za slunečného počasí od července do konce září. Je rovněž nutné je sušit rychle v sušičce při teplotě do 50 stupňů Celsia, jinak ztrácejí barvu. Ukládají se v čistých a uzavřených nádobách, protože snadno nasávají vlhkost. Usušené listy, kořeny i květy je zapotřebí občas prohlížet, zdali neplesniví.

Léčivé účinky proskurníku se odedávna využívaly zvláště na venkově, a to nejen při léčbě chorob dýchacích cest, ale i při ledvinových potížích a zánětech močových cest. Dnes se proskurník nejčastěji používá k přípravě prsních čajů a sirupů, doporučovaných k usnadnění odkašlávání, při kataru průdušek, astmatu, černém kašli a po zápalu plic. Dále se užívá při zánětlivých onemocněních močových cest a střev, při chorobách žaludku a zvláště při dětském průjmu. Zevně se proskurníkového čaje užívá jako kloktadlo při zánětech mandlí a dutiny ústní. Tento čaj se obvykle připravuje ze 2 lžic řezaných sušených listů či květů (nebo 1 lžíce listů a 1 lžíce květů) na 2 sklenice vody. Přelijeme vařící vodou a necháme ještě 10 minut na horké plotně louhovat. Pak scedíme a pijeme teplý přes den. Protože proskurník nemá téměř žádné nežádoucí vedlejší účinky na lidský organismus, je velmi oblíben i v lidovém léčitelství a lze jej užívat i dlouhodobě (denně asi 10 gramů libovolné sušené části proskurníku na výluh).

V dřívějších se používal proskurníkový kořen i k výrobě cukrovinek, jako přísada do mýdel a při přípravě tablet. Dodnes jsou v některých zemích, například v Polsku a Rusku (u nás ještě na Moravě) oblíbené tzv. ajbišové bonbóny, což jsou kandované kousky kořenů, užívané proti kašli. V současné době je proskurník součástí mnoha průmyslově vyráběných čajových směsí. Sušený list je obsažen v prsním čaji Species pectorales a v Dětském čaji s heřmánkem, kořen je rovněž v Species pectorales, dále v Species pectorales Planta a v Pulmoranu, běžně užívaných jako pomocný lék zejména při chřipkových onemocněních. Často se však kořen přidává i do čajových směsí proti nadýmání, například do čajoviny Species carminativae.

Zdeněk Sedláček

Z literární činnosti hluchoslepých Lormáků

Informace

Astigmatismus a čočky

Astigmatismus je častý zrakový problém. Přibližně polovina lidí, kteří potřebují korekci zraku, trpí právě touto vadou. Pokřivené vidění zvláště na krátké vzdálenosti způsobuje nepravidelně tvarovaná rohovka. Astigmatismus se dá korigovat nejen brýlemi, ale i kontaktními čočkami. Nyní jsou na trhu měkké kontaktní čočky, zvané torické, které zajistí lidem s astigmatismem normální vidění. Mají speciální tvar a jsou schopny zároveň korigovat astigmatismus, dalekozrakost nebo krátkozrakost.

TINA, č. 33/2002

Prodejna kompenzačních pomůcek

Kontaktní adresa:

Jaroslava Kuželová, Krakovská 21, 1. patro, 115 17 Praha 1, tel. číslo: 2 22146 2126, fax 2 22146 2125

Prodejní doba:

Pondělí 09:00-14:00
Úterý zavřeno
Středa 10:00-12:00 13:00-18:00
Čtvrtek 10:00-12:00 13:00-18:00
Pátek 09:00-14:00

K novému zboží prodejny patří náramkové hodinky s anglickým hlasovým výstupem, které v sortimentu delší čas chyběly (cena je 650,- Kč, zrakově postižený klient může obdržet příspěvek ve výši 50 % ceny od příslušného sociálního odboru). Další novinkou je kuchařka od autorky Jitky Höflerové s názvem "Vařte s námi", tištěná ve zvětšeném černotisku, kniha má formát A5, 160 stran a obsahuje 137 receptů (cena v prodejně je 100,-Kč, v ostatních prodejnách 129,- Kč). Dále je sortiment o Durofolie A4, A5, A6 do karisbloků (cena 16,- až 37,- Kč).

Z důvodu doprodeje bylo zlevněno některé zboží z keramiky o 50%. Jedná se například o keramické tácy, vázy, cukřenky, čajové konvice, podšálky, popelníky, salátové misky, svícny aj.

Posíláte-li poukazy na bílé nebo červeno-bílé hole poštou, uvádějte, prosím, vždy na zvláštní list papíru délku hole. O délce hole se klienti mohou poradit se svým terénním pracovníkem LORMu.

Kuchařku též nabízí pro zrakově postižené z Moravy a Slezska Tyfloservis v Olomouci. Adresa: I. P. Pavlova 69, 779 00 Olomouc.

Recepty

Výborné bramborové koblížky

Nejdříve umeleme na masovém strojku 1 kg vařených brambor. K nim přidáme 1 kg polohrubé mouky, 60 g másla, 3 žloutky, 1 celé vejce, 20 g cukru, 1 litru mléka a 30 g droždí. Aby pak zpracované těsto tolik "nenatáhlo" omastek na rozpálené pánvi, přidáme ještě 2 lžíce rumu. Vypracované těsto necháme vykynout.Vykrajujeme lžící, sklenicí nebo hrnečkem na pomoučněný vál kousky těsta, které plníme povidly. Znovu necháme vykynout a pak smažíme v rozpáleném oleji. Hotové koblížky pocukrujeme a mlaskáme blahem, jak se nám ty nervy o masopustu pěkně obalují…

Kalendář Dámského klubu F1 z roku 1996

Seznámení – dopisování

Neslyšící 36 let/160 cm se zrakovou vadou, členka LORM, hledá lásku a věrnost. Najde se někdo, kdo mne bude milovat? Zn. Brno a okolí.

Adresy inzerentů v této rubrice zásadně nesdělujeme. Odpovědi zasílejte na adresu šéfredaktora Doteků: Zdeněk Sedláček, Chlum 55, 262 93 Nalžovice. Nové inzeráty přijímá redaktor jen písemně s udáním zpáteční adresy inzerenta. Inzerce je bezplatná.