OBSAH TOHOTO ČÍSLA
VERŠE Uspávanka se sněhem a krásnou paní
ZPRÁVY - Pobyt LORMu v hotelu Myslivna Rekondice v Nedvědicích Dobrá parta v Nedvědicích
PORADNA - Pracovní poměr na dobu určitou
ŘÁDKY PRO SENIORY - Mozková mrtvice ohrožuje hlavně seniory Stáří je dar
ZE SVĚTA - Z historie masáže Mezinárodní prázdniny hluchoslepých v Polsku
INFORMACE - Pro dlouhé zimní večery
RECEPTY - Báječné a rychlé tipy nejen na Vánoce
VZKAZY
- Vzkazy moudrých
INZERCE
VERŠE: USPÁVANKA SE SNĚHEM A KRÁSNOU PANÍ
Jan Skácel
V ledové sluji
z jinovatky krajku
okolo hrdla krásná paní má
a zpívá šeptem,
zpívá uspávanku
a je to píseň celá stříbrná.
V zavátých úlech
včely střeží med,
ve sněhu zajíc
udělal si jamku
a spi, můj hochu,
už i medvídek
celý se schoval
do zimního spánku.
V ledové sluji
z jinovatky krajku
okolo hrdla krásná paní má
a zpívá šeptem,
zpívá uspávanku
a celou zem tou písní
uspává.
Milí čtenáři!
Ani se nechce věřit, jak ten čas rychle a neúprosně ubíhá! Opět se blíží
doba vánočních svátků a konec roku. Navíc v době, kdy píšu tyto
řádky, nic nenasvědčuje tomu, že by za pár týdnů měla přijít paní Zima
se sněhovou peřinou, která ke sváteční atmosféře neodmyslitelně patří.
Ještě začátkem prosince po vlahém dešti vyrostly na mnoha místech v naší
vlasti i houby, zejména v lesích, někde dokonce i hřiby, které posloužily
k přípravě adventní houbové bramboračky nebo smaženice. Zatím tento předvánoční
čas vnímám pouze prostřednictvím televize a denního tisku v teple domova,
protože zápolím s chřipkovým virem a léčím se díky lékárně matky přírody
bylinkovými čaji a sirupy na zmírnění kašle. Na posílení organismu užívám
také kapky z Echinacey. S touto léčivou rostlinou, známou jako třapatka
či rudbeckie, se blíže seznámíte v rubrice ZÁLIBY (HOBBY).
V úvodní rubrice tohoto zimního čísla si přečtete báseň od známého moravského
autora Jana Skácela. Právě na jižní Moravě se v polovině září uskutečnil
poslední rekondiční pobyt roku 2003, a to v Nedvědicích. Rovněž o této
akci LORMu jsou v tomto čísle zařazeny drobné zprávy. Rubrika PORADNA
je tentokrát věnována sociálně-právním otázkám, týkajících se pracovních
možností pro zdravotně postižené. V příštím roce patrně dojde k dalším
změnám a zákonným úpravám v zaměstnávání handicapovaných osob, o kterých
se budeme snažit všechny čtenáře včas informovat. Do rubriky ZDRAVÍ jsou
zařazeny informace o pylové alergii, což je v současné době velký problém.
Sužuje totiž velkou část našich spoluobčanů, kterým komplikuje život,
hlavně v jarních měsících, kdy je v přírodě květních pylů nejvíce. ŘÁDKY
PRO SENIORY obsahují cenné informace a rady o mozkové mrtvici, nebezpečné
a obávané nemoci starých lidí. Dále si můžete přečíst humorné vyprávění
Viktora Sedláře a jeho originální postřehy a nápady z pobytu ve Střelských
Hošticích.
Významnou událostí v roce 2003 bylo také mezinárodní setkání mladých hluchoslepých
v několika polských městech. O této prázdninové akci, pořádané našimi
severními sousedy, přinášíme rozsáhlou reportáž V. Turkové. Část rubriky
ZÁLIBY (HOBBY) je i nadále věnována krajovým pověstem, tentokrát z oblasti
Orlických hor a blízkého okolí. Chtěl bych vyjádřit vřelý dík sestrám
Honzákovým z Letohradu za poskytnutí těchto krásných příběhů. Starý rok
se loučí, nový přešlapuje už za dveřmi. Kéž nám přinese naději i víru
v lepší zdraví, v další příjemná setkání a nová přátelství. Šťastné a
úspěšné vykročení do nového roku 2004, hodně životního optimismu, mír
a světlo v duši, samozřejmě i dobré počtení upřímně přeje
Váš
Zdeněk Sedláček
POBYT LORMU V HOTELU MYSLIVNA
Ve dnech 13. až 20. září 2003 se uskutečnil rekondiční pobyt v Nedvědicích.
Jeli jsme společným autobusem do hotelu Myslivna, kde jsme se ubytovali.
Na programu byl výlet na nedaleký hrad Pernštejn, ve kterém jsme si prohlíželi
několik kuchyní, jídelen, pokojů a ložnic, většinou v gotickém a renesančním
stylu. Zajímavé byly též staré pušky a obrazárna.
Velmi pěkný byl rovněž celodenní výlet do Doubravníku a do Předklášteří
u Tišnova na prohlídku zdejšího kláštera Porta coeli. V Doubravníku jsou
u kostela krásné a umělecky vyzdobené hrobky. Během pobytu nechyběl ani
společenský tanec, přednáška o vodících psech a zahrál jsem si i šachy.
Jan Kessner, Brno
REKONDICE V NEDVĚDICÍCH
Tento pobyt pro mne znamenal hodně. V dnešní době totiž opět členkou LORMu, byla jsem přijata velmi mile. Přestože můj zdravotní stav stále není dobrý, jsem vděčná, že LORM na mne nezapomíná. Především děkuji Zdence Jelínkové za umožnění ubytování v tak krásném prostředí a Nadě Tomsové za informace v péči o hluchoslepé. Poznala jsem zajímavé lidi a bezvadné asistentky. Počasí nám přálo a strava byla velmi dobrá. Děkuji všem. Budu se zase těšit na další pobyt a nové Lormáky.
Dana Ťukalová
LORM
je naší oporou.
Za to, že existuje LORM, můžeme děkovat jeho zakladatelům a těm, kteří
vedli a vedou toto sdružení. Byli a jsou to lidé nesmírně obětaví s touhou
dělat něco prospěšného pro postižené spoluobčany. Jsou to lidé, kteří
si zaslouží veřejné uznání. Mělo by se projevovat respektováním LORMu
ze strany státních orgánů a jejich vstřícného postoje k potřebám LORMu.
Od široké veřejnosti pak pochopení potřeb sdružení hluchoslepých, tj.
sponzoringu a nabídek administrativních potřeb (tisk, materiál k propagaci
a jiné).
Přítel
LORMu
Václav Řehák
DOBRÁ PARTA V NEDVĚDICÍCH
V Nedvědicích se mi moc líbilo. Ubytování a obsluha v jídelně byly dosti skromné, ale obstojné. Nejkvalitnější součástí tohoto rekondičního pobytu byl pestrý program. Věnovali jsme se hlavně modelování a společenskému tanci s kytarou, na níž hrál Honza Pavlíček, ač sám nevidomý se sluchovou vadou. Prospěšné a uklidňující masáže zájemcům z naší party nabízeli Leoš Brückner a Toník Kračmar. Během společenských večerů jsme si vyprávěli veselé historky ze života a vtipy. Kromě hluchoslepých Lormáků do naší party skvěle zapadli i čtyřnozí kamarádi vodící pejskové Aranka. Čakim a Atík. Závěrečný večírek byl opět ve znamení hudby zpěvu a tance. Vřelý dík za tento vydařený pobyt patří zejména Zdeně Jelínkové a Jitce Hlaváčové, které se snažily pomoci vždy tam, kde to bylo zapotřebí.
Jana Viltová, Vsetín
PORADNA
PRACOVNÍ POMĚR NA DOBU URČITOU
V tomto čísle bych našim čtenářům chtěl přiblížit problematiku
uzavírání pracovního poměru, a to na dobu určitou. Domnívám se, že by
toto téma mohlo zajímat především ty z vás, kteří se chystáte vstoupit
do pracovního poměru, jakož i ty, kteří pracovní smlouvu již uzavřeli,
ale nejsou si jisti, jestli obsahuje všechny náležitosti, které by podle
příslušných ustanovení Zákoníku práce měla mít.
Kromě uzavírání pracovního poměru na dobu neurčitou, což je obvyklá a
nejčastější forma uzavírání pracovního poměru, dovoluje Zákoník práce
v některých případech sjednat i pracovní poměr na dobu určitou. Jedná
se o pracovní poměr sjednaný na kratší dobu zpravidla na období několika
měsíců či let. Podmínkou sjednání pracovního poměru na dobu určitou však
je, že zaměstnanec o sjednání tohoto pracovního poměru zaměstnavatele
písemně požádá. Jedná se například o poživatele starobních důchodů a další
zaměstnance, pro něž by sjednání pracovního poměru na dobu neurčitou bylo
nevýhodné. Důvody mohou být různé. Například zaměstnanec hodlá u určitého
zaměstnavatele pracovat pouze určitou dobu, poživatel starobního důchodu
má omezené možnosti příjmu, a to právě v důsledku pobírání starobního
důchodu.
Náležitosti pracovní smlouvy a vznik pracovního poměru obecně upravuje
§ 28-35 Zákoníku práce. V § 28 je uvedeno, že před uzavřením pracovní
smlouvy, tedy i pracovní smlouvy na dobu určitou, je zaměstnavatel povinen
seznámit zaměstnance s právy a povinnostmi, které pro něho vyplynou z
uzavřené smlouvy, jakož i s pracovními a mzdovými podmínkami, za kterých
bude práci konat. V případech, kdy to stanoví orgány státní zdravotní
správy, je zaměstnavatel povinen zajistit, aby se zaměstnanec před uzavřením
pracovní smlouvy podrobil vstupní lékařské prohlídce.
V § 29 je upraveno uzavírání pracovní smlouvy. Zaměstnavatel je povinen
ve smlouvě se zaměstnancem dohodnout zejména:
a) druh práce, na který je zaměstnanec přijímán,
b) místo výkonu práce (obec a organizační jednotku nebo jinak určené místo,
c) den nástupu do práce.
V případě, že se pracovní poměr sjednává na dobu určitou, tedy na určitý
časový úsek, musí být v pracovní smlouvě tato doba přesně vymezena. Pokud
tomu tak není, má se za to, že pracovní smlouva byla uzavřena na dobu
neurčitou.
Kromě těchto nezbytných náležitostí lze v pracovní smlouvě dohodnout další
podmínky, na kterých mají zaměstnavatel i zaměstnanec zájem. Jedná se
například o způsob a výši odměňování práce zaměstnance, o otázky týkající
se bezpečnosti práce, jakož i o další pracovní podmínky, na kterých se
obě strany dohodnou.
Jak již bylo uvedeno, pracovní poměr se sjednává zpravidla na dobu neurčitou
(§ 30). Pokud jde o pracovní poměr na dobu určitou, je třeba znovu zdůraznit,
že se jedná spíše o výjimečnou formu pracovního poměru, stejně jako je
tomu například u prací konaných v rámci vedlejšího pracovního poměru.
S některými skupinami zaměstnanců je sjednávání pracovního poměru na dobu
určitou dokonce zakázáno. Jedná se například o mladistvé zaměstnance a
o absolventy středních a vysokých škol, kteří vykonávají práci odpovídající
jejich kvalifikaci. U těchto zaměstnanců zákaz sjednat pracovní poměr
na dobu určitou platí po dobu dvou let ode dne ukončení studia.
Příslušná kolektivní smlouva uzavřená mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem
může stanovit další okruh pracovníků, kterých se shora uvedený zákaz týká.
Tento zákaz však neplatí, pokud výše uvedení zaměstnanci zaměstnavatele
o sjednání pracovního poměru na dobu určitou požádají, a to písemně.
§ 31 obsahuje ustanovení o zkušební době, jakož i podmínky jejího použití.
Jedná-li se však o pracovní poměr uzavřený na dobu určitou, toto ustanovení
se zpravidla nepoužije. Zkušební dobu nelze sjednat se zaměstnanci, se
kterými nelze uzavřít pracovní smlouvu na dobu určitou (viz předchozí
výklad).
V § 32 jsou upraveny formální náležitosti pracovní smlouvy. Zejména je
třeba mít na zřeteli, že zaměstnavatel je povinen uzavřít smlouvu písemně.
Písemná forma se nevyžaduje pouze v případě, sjednává-li se pracovní poměr
na dobu kratší než jeden měsíc. Pokud však zaměstnanec o to požádá, je
zaměstnavatel povinen uzavřít se zaměstnancem písemnou smlouvu i v tomto
případě.
Pracovní smlouva se vyhotovuje zpravidla ve trojím vyhotovení, přičemž
jedno vyhotovení je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci. Je třeba
mít na zřeteli, že kopie pracovní smlouvy je důležitým dokladem o vzniku
a trvání pracovního poměru. Než zaměstnanec smlouvu podepíše, měl by se
důkladně seznámit s jejím obsahem.
V § 33 je upraven vznik pracovního poměru. Pracovní poměr vzniká zpravidla
dnem, který byl v pracovní smlouvě sjednán jako den nástupu do práce.
Jestliže zaměstnanec ve sjednaný den do práce nenastoupí, aniž by mu v
tom bránila vážná překážka nebo pokud o této překážce zaměstnavatele neuvědomí
do jednoho týdne, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit.
§ 35 upravuje povinnosti vyplývající ze vzniku pracovního poměru. Mimo
jiné je zde uvedeno, že od doby, kdy vznikl pracovní poměr, je zaměstnavatel
povinen přidělovat zaměstnanci práci odpovídající pracovní smlouvě. Dále
je povinen mu za vykonanou práci platit mzdu a vytvářet pro něho odpovídající
pracovní podmínky. Zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele
osobně konat práci odpovídající pracovní smlouvě, přičemž je povinen dodržovat
pracovní dobu a pracovní kázeň.
Skončení pracovního poměru sjednaného na dobu určitou je upraveno v §
56 a 57 Zákoníku práce. Z jejich ustanovení vyplývá, že pracovní poměr
sjednaný na dobu určitou končí především uplynutím této doby. Byla-li
doba trvání tohoto pracovního poměru určena na dobu konání určitých prací,
měl by zaměstnavatel zaměstnance na jejich skončení včas upozornit, a
to zpravidla alespoň tři dny předem. Pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí
sjednané doby s vědomím zaměstnavatele dále v konání zadaných prací, má
se za to, že se tento pracovní poměr změnil v pracovní poměr uzavřený
na dobu neurčitou, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodne jinak.
V této souvislosti je třeba dodat, že pracovní poměr sjednaný na dobu
určitou může skončit i před uplynutím sjednané doby, a to způsoby, kterými
lze ukončit pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou, tedy dohodou uzavřenou
mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, popřípadě výpovědí ze strany zaměstnance
nebo zaměstnavatele, či okamžitým zrušením pracovního poměru jednou ze
smluvních stran. Tento způsob skončení pracovního poměru je však zcela
výjimečný a lze jej použít pouze tehdy, jestliže zaměstnanec, popřípadě
zaměstnavatel hrubě poruší některou z povinností vyplývající z pracovní
smlouvy, popřípadě z pracovněprávních předpisů.
Ačkoliv tedy sjednávání pracovních smluv na dobu určitou má představovat
spíše výjimečnou formu pracovního poměru, v současné době se nezřídka
setkáváme s případy, kdy zaměstnavatelé z důvodu nedostatku práce nutí
zaměstnance, aby hromadně přistupovali právě na tento druh pracovního
poměru. Důvodem takového počínání ze strany zaměstnavatelů je především
skutečnost, že se tak snáze a rychleji mohou zbavit zaměstnanců, které
právě nepotřebují. Pokud jde o skončení pracovního poměru sjednaného na
dobu neurčitou, není v tomto směru situace pro zaměstnavatele tak jednoduchá,
protože musí dodržet určité podmínky stanovené Zákoníkem práce (výpovědní
doba, odstupné apod.).
JUDr. Bohuslav Dohelský
Nejstarší zmínky o pylové alergii pocházejí ze starého Řecka (2. století
po Kristu.) V té době už byla známa tzv. senná rýma, což byla alergická
reakce na pylová zrnka kvetoucích pouštních trav, které do Řecka přinášely
zejména větry vanoucí z arabských zemí. Pozdější písemné zprávy o pylové
alergii pocházejí ze středověké Itálie, kdy se tamní učenci zmiňovali
o nebezpečnosti pelyňku pravého, jehož pyl se pravděpodobně svými projevy
na lidském organismu stal základem vzniku infekční dětské obrny. Od té
doby nesmějí pelyněk sbírat školní děti a mládež, tj. více než 600 let.
Komunistická vláda v 50. letech tyto zprávy považovala za nesmysly a tak
následkem sběru pelyňku na školních pozemcích zemřelo na území tehdejšího
Československa kolem 60 dětí. Údajům o nebezpečnosti pelyňku poté uvěřili
a obnovili zákaz sběru této léčivé rostliny pro školní mládež.
K rozvoji alergií na jiné druhy pylů přispěl zejména rozvoj chemie po
roce 1750 a následná průmyslová revoluce na začátku 19. století Tehdy
se začaly rodit děti se sníženou schopností reakce na větší množství pylu.
Příkladem může být pampeliška, na jejíž pyl je dnes alergických až 18
procent obyvatel velkých měst.
Existují i různé kombinace alergií, například při používání dnešních mýdel
a různých pracích prostředků dochází často k bouřlivým alergickým reakcím
na rozmanité vůně květin, zejména růží.
K hromadnému rozvoji alergií po 2. světové válce rovněž přispělo zvláště
používání různých chemických přípravků proti škodlivému hmyzu, kupříkladu
DDT. S jejich následky se dodnes potýká celá naše planeta. Kupodivu DDT
nevyvolalo žádnou hromadnou otravu, ale prostřednictvím potravinového
řetězce nepříznivě ovlivnilo život všech živých tvorů na celém světě.
Jedna z mála zeměpisných výjimek, kde člověk téměř netrpí alergií, je
Egypt. Zjistilo se tam, že jen necelé 1 procento zdejších obyvatel trpí
nějakou formou alergie. Důvodem tohoto příznivého stavu bude pravděpodobně
používání semen černuchy seté jako koření místo známého a běžně užívaného
kmínu. Černucha je tedy největší nadějí při léčbě alergií pro nejbližší
budoucnost. Další perspektivou by bylo léčení všech typů alergií tzv.
jeskynními lázněmi, které se v malém měřítku již ve světě provozují. Největší
kapacitu by bylo možné vybudovat v těchto lázních především v USA, kde
by se mohly léčit přibližně 3 miliardy lidí ročně. Podzemní jeskynní systém
USA je jedním z nejrozsáhlejších na světě má rozlohu nejméně 4x větší
než Česká republika, zatím byla prozkoumána plocha o rozloze 319.000 kilometrů
čtverečních.
Náprava dnešního neutěšeného stavu naší planety bude velmi obtížná a potrvá
nejméně 50 let, než začnou všechny jedy vyprodukované současným člověkem
ustupovat a mizet. Nepočítáme ovšem jaderný odpad - některé radioaktivní
částice se začnou rozpadat až po 100 tisíci letech.
V současné době si může pomoci každý z nás jedině požíváním potravin,
které ničí působení jedů v lidském organismu. Jde především o zeleninu
a ovoce z našeho podnebního pásma a používání potravinových doplňků, obsahujících
antioxidanty. Velký význam určitě bude mít i používání mnoha bylinek zvláště
v syrovém stavu, například naťovou petržel na každý pokrm, brutnák, obilné
klíčky, celerová nať, kerblík a jiné.
Podle M. Treben pro Doteky upravil Zdeněk Sedláček
ŘÁDKY
PRO SENIORY
MOZKOVÁ MRTVICE OHROŽUJE HLAVNĚ SENIORY
Každé třetí úmrtí v České republice jde na vrub mozkové mrtvici nebo
jejích následků. Příčinou je špatný stav cév v mozku, které při zátěži
snadno praskají.
Jde o složitou problematiku a budoucnost pacienta po mrtvici je nejistá.
Záleží na mnoha faktorech: víme, že nejčastější příčinou je ateroskleróza
neboli kornatění mozkových tepen v místě jejich větvení, kde často dochází
k uzávěru.
Druhou nejčastější příčinou je neléčený vysoký krevní tlak, kdy asi do
pěti let od začátku onemocnění dochází k vydutí cévy v nejslabším místě.
Tato výduť (aneurysma) při poklesu a následném prudkém vzestupu krevního
tlaku, např. při tlačení na stolici, fyzicky namáhavé práci či milování,
lehce praskne. Rizikem je také zvýšená krvácivost po užívání některých
léků.
U mladých lidí je běžnou příčinou krvácení do mozku s následkem smrti
užívání drog. Při onemocnění srdce spojeném s nepravidelným tepem, chlopenních
vadách nebo po umělých náhradách srdečních chlopní je u pacientů zvýšené
nebezpečí tvorby vmetku a zanesení této krevní sraženiny přímo do mozkové
tkáně, kde následně může ucpat cévu.
Projevy a následky mrtvice závisí na rozsahu postižení mozku. Při nejlehčím
typu během několika minut, nejdéle do 24 hodin příznaky odezní. Při vážnějším
dochází k postižení pohybového či hlasového centra i řeči.
První příznaky jsou bolesti hlavy, oslabení sluchu na postižené straně,
porušení jemného úchopu ruky, mravenčení, porušené vidění. Je třeba připomenout,
že dojde-li k mrtvici v pravé polovině mozku, příznaky se objevují na
levé straně těla, a opačně. Může poklesnout koutek úst, někdy dojde k
ochrnutí horní a dolní končetiny, poruše řeči. Pokud se stav upraví i
bez léčby, šlo o lehký záchvat, tím ovšem pacient ještě nemá vyhráno.
Záchvat se totiž může kdykoliv vrátit, a to v silnější podobě pak jde
o krvácení z prasklých cév do mozkové tkáně, kdy dochází k rozpadu části
center řízení pohybového aparátu a řeči.
Projevem je zpravidla druhostranné postižení končetin. Pacient nedokáže
zpočátku vůbec zvládnout běžné činnosti, jako je sebeobsluha při jídle,
oblékání a mytí. Řeč je většinou narušená tak, že nemůže mluvit, jindy
nepochopí ani slova, která mu říkají ostatní. Postiženo je také polykání.
Diagnózu lékaři stanoví na podkladě klinických příznaků a neurologického
vyšetření a také vyšetření mozku počítačovou tomografií či magnetickou
rezonancí.
Léčba je podle výsledků konzervativní, nebo operativní. Důležitou roli
hraje rehabilitace tělesná i duševní.
Rytmus života č. 44/2003
STÁŘÍ JE DAR
Marion Stroladová
Stáří je tajemný balíček, který musíme jednoho dne otevřít a těšit se
z jeho obsahu. Je to dárek, který si nemůžeme ani koupit, ani si jej předem
připravit a ani bychom s ním najisto neměli počítat, protože ne všem se
ho dostane stejnou měrou.
Dar stáří osvobozuje od starých pout, ale přináší i zodpovědnost v nových
vztazích. Obsahuje radost i bolest, smích i slzy, změny i růst. Najdeme
v něm generaci svých vnuků, ke které si musíme najít cestičky porozumění.
Budeme muset bojovat o umění stejně přijímat jako se i dělit o to, abychom
dokázali dlaň s moudrostí získanou v životě tak, aby ji oni podle svého
vlastního uvážení přijali nebo odmítli.
Dar stáří může s sebou nést tělesnou slabost a omezení, ale může nám přinášet
i větší duchovní sílu a pronikavost.
Dar stáří musíme prostě s poděkováním přijímat, protože je darem Božím.
Ze Seniorských novin pro Doteky vybral Z. S.
Rekondice? Rehabilitace? Obojí obnovuje moji chuť žít se zhoršeným sluchem
a věčnou tmou. Vždy se tu setkám s přáteli mými vzory. Bude to tak i
letos ve Střelských Hošticích?
Už slyším hlasy, dnes ještě neznámé. Nikde jediný schod, nikde kamínek.
Po výmolech či strmých kopcích ani památky. Moje červenobílá hůl je vedena
trávníkem, boty úzkou asfaltovou cestou. Žádná auta. Jen sem tam ucítím
závan větříku od projíždějícího invalidního vozíku. Jdu po asfaltu, ťuk
do krajnice, ťuk na cestu. Nemohu vybočit, vpravo svah k řece, vlevo hustý
les. Přesto jdu raději těsně u krajnice. Strach zahání i vědomí, že jsou
tu nablízku naši průvodci. Vedoucí tráva na chvilku mizí. K vodě odbočuje
ze svahu cestička. Nejistě hmatám nohama, co krůček vpředu hlásí hůl.
Řeka může být hluboká. Ano, už koncovka čeří vodu. Sálající slunce i voda
lákají. Zouvám boty. Neporazí mne proud? Chodidla se boří do přejemného
písku. Ale jsou zde hned hladké i ostré balvany, malé i větší. Lovím je
ze dna a řadím je tak, aby mne pak přivedly k holi a botám. Nabírám do
hrstí písek. Kolik procent zlata se v něm asi skrývá? Voda, prosvícená
sluncem také dozlatova i její chlad osvěžují. Přestože jsem téměř uprostřed
řeky, je tu nepatrný proud. Ten je v dlouhotrvajícím suchu větším bohatstvím
pro vodní živočichy než uvedený drahocenný kov. Před rokem bych tu měl
nad hlavou ještě několik metrů vody. Vysoké břehy po stranách loni přetékaly.
Podle oblázků dobrouzdám zase k botám. Vracím se. Vpředu už mne vedou
hlasy našich průvodců. Neuměl bych vysvětlit blažený a spokojený úsměv
ve tváři. Není to třeba. Asi i ostatní poznali, že k bohatému programu
a přínosným besedám, k pečlivosti našich průvodců a vzornému vedení patří
také zážitek, který se mi ještě zračí ve tváři.
Přátelé, dávní i noví, Hoštice, Otavo, nashledanou!
Viktor Sedlář
První stopy a zmínky o masážích byly nalezeny z období starého Egypta, a to především ve formě rozličných reliéfů a maleb. Nejstarší písemné záznamy o masážích byly nalezeny v Číně a jsou z doby 3 000 let před naším letopočtem. O masážích píší řečtí a následně římští filosofové a lékaři. V této souvislosti vzpomenu například řeckého spisu Herodica od učitele a otce medicíny Hippokrata, když v té době byly masáže a cvičení základem tehdejší medicíny. Řečtí a římští filozofové a lékaři se o nich rovněž zmiňují v souvislosti s četnými válečnými bitvami, během nichž se masáží využívalo k regeneraci zraněných těl válečníků a neopomenuli připomenout i jejich blahodárný vliv na lidské tělo i duši. Římané také věřili v jejich léčivou moc a blahodárnou sílu a umění masáže se tak stalo denním rituálem v lázních. Po koupeli byl každý návštěvník lázní natřen od hlavy až k patě vonným olejem a pak následovala masáž celého těla. Císař Julius Caesar měl k dispozici speciálně vyškoleného otroka, který ho navíc denně odborně štípal na určitých částech těla, aby ulevil jeho neuralgickým bolestem. V 6. století lékař Aetius z Amide nařídil masáže pro všechny ženy, které nemohly otěhotnět. Později využívali masáží i různí bylinkáři. To probíhalo tak, že tělo potírali různými rostlinnými balzámy nebo přikládali ruce na postižená místa. Do Evropy se masáže po středověkém útlumu opět rozšířily, zejména v 18. a 19. století, a to především zásluhou práce Pera Henrika Linga. Byl to Švéd, který odcestoval do Číny, kde se seznámil s technikou a filosofií masáže. Těchto zkušeností využil k vytvoření vlastního systému a techniky a ta se stala základem moderní masáže v Evropě.
Leopold Brückner
MEZINÁRODNÍ PRÁZDNINY HLUCHOSLEPÝCH V POLSKU
V týdnu od 16. 8. do 23. 8. 2003 jsem se poprvé zúčastnila Mezinárodních
prázdnin hluchoslepých v Polsku, které se konaly v přímořském letovisku
Ustronie Morskie. Zúčastnilo se nás 36 klientů z 10 zemí Evropy. (Pl,
Rus, Švýc, Fr, Bel, Hol, It, Švéd, Fin, ČR). Nejsilnější skupinu samozřejmě
tvořila pořádající země, ze které se přijelo rekreovat 16 klientů. Z České
republiky jsme se přihlásili dva, ale naše česká skupina byla tříčlenná,
neboť se mnou jela jako osobní asistentka slečna Zuzana Dvořáková, studentka
II. ročníku Speciální pedagogiky PFUK v Praze. Prázdniny se mi moc líbily
a tak bych vás chtěla provést celým programem a podělit se s vámi
o některé zážitky.
Sobota: Celý pobyt začal sjížděním všech účastníků v sobotu dopoledne
ve Varšavě. Někteří přijeli vlakem, jiní letadlem. Už první den odpoledne
jsme šli na prohlídku historické části Varšavy, která byla s odborným
výkladem. Večer jsme měli seznamovací večírek. Na uvítanou jsme si připili
šampaňským a každý se krátce představil.
Neděle: Druhý den jsme cestovali autobusem asi 500 km na severozápad k
Baltskému moři do letoviska Ustronie Morskie. Cestou jsme se zastavili
na oběd v Torunu, rodišti Mikoláše Koperníka a kde v ulicích příjemně
voněly sladké torunské perníčky. Na cestě jsme se zdrželi déle než bylo
plánováno a k moři jsme nakonec dorazili o půl druhé po půlnoci. Byli
jsme ubytováni v rekreačním středisku pro zrakově postižené v Klimczoku,
který leží asi 150m od pláže. V autobuse jsme se se Zuzkou domlouvaly,
že se ihned po příjezdu půjdeme osvěžit do moře, ale únava nás přemohla
a po vybalení svých zavazadel, jsme raději ulehly do voňavého kanafasu.
Pondělí: dopoledne jsme byli na prohlídce našeho přímořského městečka,
která byla doprovázena odborným výkladem. Ustronie Morskie je stará rybářská
a farmářská osada, která vznikla ve 13. stol. Od 19. stol. se osada stala
lázněmi a letoviskem. Dnes má 2000 trvale žijících obyvatel, v létě zde
pobývá na 30 000 lidí. Ulice jsou roubené silnými, vysokými, listnatými
stromy, kterým se zřejmě v tomto vlhkém ovzduší velmi dobře daří. Pobřeží
je písčité, je chráněné vlnolamy. Pokud by vlnolamy zde nebyly vybudovány,
odhaduje se, že za 150 let by bylo město zničeno. Pláž je ohraničena křovisky
a opět vysokými stromy, které chrání město od větrů. Podél této zelené
hradby vede tzv. červená stezka kterou bychom prý mohli dojít až do
Francie, stále prý vede podél pobřeží. Ale museli bychom ujít 3000km.
Letovisko Ustronie Morskie je od německé hranice vzdálené 150 km.
Odpoledne jsme jeli navštívit několik km vzdálené přístavní město Kolobrzeg.
Opět velmi staré, více než 750 let. Dominantou města je katedrála, kterou
jsme si prohlédli. Toto město je lázeňské, léčí se zde horní cesty dýchací,
neboť je ve městě naleziště soli, která se těží v dolech Užívá se jí v
potravinářském průmyslu a v medicíně. Proto je zde vybudováno několik
sanatorií. Cílem naší cesty byla projížďka lodí po moři. Dorazili jsme
k přístavu u kterého byl vysoký maják, vystavený z červených cihel, které
jsou pro polskou architekturu velice typické. Začalo pršet. Já se Zuzanou
jsme se dostaly na loď mezi posledními. Téměř všechna místa už byla obsazena.
Trochu mně bylo líto, že nemůžeme sedět pod střechou u boku lodi. Ale
vecpaly jsme se kamsi na zastřešenou lavici uprostřed. Loď se rozjela,
postupně přidávala na rychlosti a kvapem také sílil déšť. Jak se loď nakláněla
ze strany na stranu, hezky se rozhoupala a voda ze střechy se svalila
na pasažéry sedící přímo u boku lodi. Pěkně zařvali a já jsem si v duchu
řekla, to je báječné, že sedím uprostřed a původní lítost byla ta tam.
Úterý: Dopoledne jsme měli volno. Naše česká skupina se rozhodla, že se
půjde vykoupat. Byl chladný vítr, vlny poměrně vysoké, narážely na vlnolamy
a v rytmu větru se bouřlivě přibližovaly i k pláži. Kromě Čechů ve vodě
nikdo nebyl. Všem se zdála velká zima. Jen my jsme si říkali, být u moře
a nebýt ve vodě je prostě věc neslýchaná. Myslela jsem, že si smočím nohy
tak nad kolena a vrátím se zpět. Jenže to si člověk u rozbouřeného moře
nesmí myslet. Dvě vlny jsme nadskočili, ale třetí převalila nás. V tu
chvíli jsme všichni skutečně ochutnali slanou chuť moře a byli osmělení.
A najednou se nám zalíbilo poskakovat ve vlnách. Kolem stálo mnoho lidí
oblečených hezky v bundách a přihlíželi, jak vlny naráží a sledovali naše
otužilecké výkony, ale nikoho jiného jsme do vody nesvedli. I otrlí seveřané
ze Švédska a Finska se velmi podivovali. Když jsme se však z vln vynořili
ven - brrr
. byli jsme šťastní, že hotel máme jen 150 metrů od pláže.
Odpoledne jsme jeli autobusem na výlet do Dobrzyce, do botanické zahrady.
Byla založena v roce 1993 a nemá v Polsku obdoby. Pěstují zde stromy,
jehličnany i rostliny, které se nikde v Polsku nenachází. Jeden kout zahrady
je vybudován jako japonská zahrada, jiný jako francouzská atd
Neodolala
jsem a koupila si Ginkgo bilobu, protože právě v současné době užívám
pilulky Gingium - výtažek z listů tohoto stromu. Původně jsem si myslela,
že tato rostlina pochází z Austrálie, ale tady se mi dostalo přesné informace,
že domov má ve Finsku. Samozřejmě, že nemíním konkurovat farmaceutickému
průmyslu, ale rostlinka je pro mne jakýmsi symbolem zdraví. Vezla jsem
Ginkgo 1000 km od moře přes Varšavu až do Prahy takže spousta lístků
se mi ulámala, ale už raší noví silní jedinci.
Středa: Dopoledne byl na programu art workshops. Tento program uváděla
paní, která se zabývá výrobou typické polské dekorace. Přinesla s sebou
různé výrobky, které jsme si mohli zakoupit a které jsme se mohli i pokusit
vyrobit. Byly to předměty z papíru, ze slámy a jiných přírodních materiálů.
Odpoledne jsme jeli na výlet do Zieleniewa, kde je indiánská vesnice.
Zdejší obyvatelé nás nejprve zmalovali jako indiány a pak nás vyzvali,
abychom šli na prohlídku vesnice. Byla zde malá mini zoo, různé totemy,
atrakce pro děti i dospělé. Mohli jsme se svézt na koni, v kočáře. Vyzkoušeli
jsme šplhání po stěně, mohli jsme si zkusit jízdu na dřevěných lyžích.
Jedny lyže si čtyři lidé připoutali k nohám a museli vyrazit stejnou nohou.
Pokud toto jeden z nás spletl, samozřejmě se lyže nezvedla a většinou
jsme popadali na zem. Pak jsem lyže vyzkoušela spolu s Zuzkou a jízda
tam a zpět se nám vydařila. Někteří z nás přijali pozvání na opečenou
klobásku. V indiánské vesnici jsme pobyli asi dvě hodiny a pak jsme se
zase vraceli do Ustronie na výbornou večeři.
Čtvrtek: Dopolední výlet se vydařil. Opět jsme odjeli autobusem do několik
km vzdáleného Džwirzynu, kde se nachází v zátoce jezero Resko. Ústí této
zátoky už je propojené s Baltským mořem. Nechtěla jsem věřit tomu, že
v jezeru není mořská voda. Tak jsme si jí ze Zuzkou ochutnaly. Voda byla
opravdu jen lehce přisolená usoudily jsme, že je to jen díky tomu, že
se vody u ústí mísí. Někteří se mohli projet na kánoi a jiní na vodních
kolech. Se Zuzanou jsme si vybraly kanoi. Každá jsme měla oboustranné
pádlo a tak vždy, jak jsme ho zvedly jsme na sebe nalily vodu. Na jezeru
platil zákaz přibližovat se k moři, ale většina z nás tam neustále přes
výstrahy plavčíků směřovala. Nakonec plavčíci museli vyplout se svou velkou
lodí směrem k ústí zátoky a odháněli nás, aby nikdo neodplul do rozbouřených
vln moře. Všichni jsme jen z povzdálí pozorovali velké vlny na moři, ale
jezero bylo klidné. Se Zuzanou jsme se projížděly na kanoi asi hodinu.
Z kanoe jsme vylezly s úplně mokrými kalhoty. Zuzka si moudře vzala náhradní,
takže se mohla převléci. Ale ty spodní zůstaly původní a tak po chvíli
byla pod ní opět loužička.
Odpoledne jsme měli volno. Někteří se setkali v kavárně, jiní šli do města
a naše česká skupina se šla opět osvěžit do moře. A opět jsme byli jediní
ve vodě. Ale byla jsem moc ráda, že jsme se i přes nepřízeň počasí vydali
do mořských vln. Bylo to fajn.
Všechny večery na pobytu byly společenské. Byly to nejlepší příležitosti
ke vzájemnému setkávání, poznávání a popovídání si. V pondělí a ve středu
to byly taneční večery, v úterý byl na programu táborák, ve čtvrtek se
odehrávala prezentace jednotlivých zemí a v pátek byl večer na rozloučenou.
Tyto společenské akce končily obyčejně okolo druhé hodiny ranní. Všichni
jsme byli velmi unavení, ale jen málo lidí odcházelo dříve spát, neboť
všichni chtěli být pospolu.
Ve čtvrtek večer se tedy odehrávala prezentace jednotlivých zemí. Když
se pořadatelé v průběhu týdne ptali, jestli máme něco připravené, nikdo
se nepřiznával. Řekli tedy, že kdo nic nepředvede, bude muset zaplatit
pivo všem ostatním. Ale když nastal večer, začaly se postupně jednotlivé
země hlásit o slovo a představovaly se formou hry, soutěží, scének, vyprávění
atd. Většinou byla dlouhá povídání. Na nás, ČR přišla řada až po půl jedné
v noci. Únava u všech už byla dost citelná a tak jsme svoji prezentaci
zkrátili. Test o ČR otázky a tři odpovědi, z nichž jedna byla správná
jsme úplně vynechali, vyplnění tří křížovek s tajenkami (hlavní město
ČR, český národní znak a český národní strom) jsme účastníkům uložili
jako domácí úkol a poté jsme rozdali mapku ČR s plasticky vyznačenými
některými místy. Na závěr jsme ostatní učili českou písničku Měla babka
čtyři jabka, při které jsme se všemi tancovali mazurku. Pro tyto účely
jsme měli specielně vyrobenou hudební nahrávku na CD. Rozdávali jsme zároveň
obrázky s koláží babky se čtyřmi jablky a dědouška se dvěma. Koláž jsme
vyrobili proto, aby mohla být pro nevidomé kolegy hmatově vnímatelná.
Jeden Belgičan se dokonce naučil zpívat Babku česky a měl zájem i o
CD. Tak jsme jemu a ještě i Francouzům nahrávky věnovali. Měli jsme z
toho ohromnou radost a začali jsme říkat, že babka odjela na turné po
západní Evropě. Prezentace skončily někdy ve dvě hodiny a to ještě se
nepředstavili Holanďané. Domluvili jsme se, že oni svoji prezentaci předvedou
při zítřejší cestě autobusem.
Pátek: Znovu jsme absolvovali 500 km dlouhou cestu, ale tentokrát cestu
zpět do Varšavy. Do hlavního města jsme dorazili kolem osmé hodiny večer.
Večeři jsme dostali ve veliké budově Polské asociace nevidomých, ve které
má Polská organizace hluchoslepých pronajatou určitou část. Zde se konal
večírek na rozloučenou. Připíjelo se šampaňským a stoly byly bohatě prostřeny.
Nakonec jsme se všichni společně vyfotografovali a jako dárek jsme obdrželi
sošku mořské panny, která je symbolem Varšavy. Okolo půlnoci jsme odjížděli
z tohoto centra do hotelu, kde jsme byli ubytovaní již první den.
V sobotu už následovaly odjezdy jednotlivých účastníků. Celý týden se
mi moc líbil, byl hodně náročný jak po stránce turistické tak i po stránce
komunikace, ale mohu říci jediné: STÁLO TO ZA TO!!!! Vzájemně jsme navázali
nové kontakty a víme o sobě. Vyměnili jsme si e-mailové adresy a tak si
udržujeme i písemnou komunikaci.
Ráda bych touto cestou poděkovala děvčatům Petře Zimermanové a Jitce Hlaváčové,,
která přišla s nápady prezentovat ČR mazurkou na písničku Měla babka
a vyrobit mapku ČR. Nápady se zrealizovaly a měly hezký úspěch. Rovněž
díky patří i paní Věře Kessnerové, která nám pomáhala s vytvořením křížovek.
Na závěr bych chtěla všem čtenářům sdělit, že příští rok jsou všichni
zváni na Mezinárodní prázdniny hluchoslepých do Švédska.. Termín i cena
pobytu budou v průběhu roku oznámeny. Přála bych si, aby se nás zúčastnilo
příští rok více, ale vím, že vše závisí na cenách, které nejsou moc lidové.
Václava Turková
ZÁLIBY
(HOBBY)
TŘAPATKA ZVYŠUJE ODOLNOST PROTI MNOHA NEMOCEM
Mezi krásné a nepřehlédnutelné květiny hojně pěstované na zahrádkách
patří i třapatka nachová. Tato rostlina je zejména v posledních desetiletích
předmětem rozsáhlých lékařských výzkumů, neboť se zjistilo, že má velice
příznivý vliv na posílení odolnosti našeho organismu vůči mnoha nemocem.
Třapatka nachová (latinsky Echinacea purpurea), častěji známá jako rudbeckie
nebo rudbékie, je vytrvalá bylina dosahující výšky jednoho metru, v dobrých
podmínkách i 150 cm. Z kořene vyrůstá vzpřímený a dřevnatý stonek. Velké
terčovité květy měří v průměru 15-20 cm a jejich středovité terče tmavě
hnědé až temně červenohnědé barvy vystupují do kupolovitého tvaru a později
místy téměř zčernají. Okvětní jazykovité lístky mají světlou, většinou
fialově růžovou barvu, jejichž odstíny se ovšem často nepatrně liší podle
vyšlechtěných odrůd. Listy jsou vždy tmavě zelené, drsně chlupaté a tvarem
připomínají kapku vody. Později se květy mění v semena, která se brzy
po dozrání rozpadají. V lepších půdních podmínkách se rostliny často více
rozvětvují a mají také více květů.
Pochází ze Severní Ameriky, kde roste převážně na území USA, hlavně v
řídkých listnatých lesích. Do Evropy byla přivezena koncem 17. století
a brzy si získala značnou oblibu jako okrasná květina pro své velké a
trvanlivé květy, které vydrží poměrně dlouhou dobu i ve váze s vodou.
Kvete od konce června do října.
Pro farmaceutický průmysl se dnes třapatka výhradně pěstuje na velkých
plochách v řadě evropských zemí a začíná se pěstovat i v ČR. Jako léčivá
rostlina se užívá celá nať na začátku rozkvětu, plně rozvité květy po
celé léto, případně listy v září, ale nejčastěji se sbírá kořen, a to
hlavně v září a v říjnu. Nejúčinnějšími částmi využívanými k výrobě různých
léčiv, jsou kořeny a květy v čerstvém stavu. Lisuje se z nich šťáva nebo
se nakládají do lihu k výrobě tinktury. Všechny části této rostliny lze
také sušit, nejlépe v sušičce nať, květy a listy při teplotě do 40 stupňů
Celsia. Kořeny se sklízejí až druhým nebo třetím rokem po výsevu, důkladně
se omyjí a pak se používají k léčebným účelům. Chceme-li kořeny také sušit,
teplota při jejich sušení může být krátkodobě i 45 stupňů Celsia. Všechny
části se po usušení balí do papírových obalů nebo do dobře uzavřených
nádob a skladují v suchu a temnu. Občas je zapotřebí sušené části prohlédnout,
zdali neplesniví nebo nejsou napadeny škůdci (hlavně myšmi).
Třapatka patří mezi léčivé byliny s mimořádně povzbudivým a posilujícím
účinkem na lymfatický systém. Je velmi dobrým a účinným prostředkem proti
infekčním chorobám, zápalům dýchacích cest a urychluje hojení ran. Ve
formě lihového výtažku z kořene nebo z květů dokáže tato rostlina posílit
obranyschopnost našeho organismu, a to podle nejnovějších výzkumů až o
60-80 procent! S úspěchem se dnes třapatka užívá hlavně při nachlazení,
chřipkových epidemiích a herpetických virech (oparech). Uplatňuje se také
při léčbě některých onkologických onemocnění, hlavně při nádorech lymfatických
uzlin. Dále slouží jako pomocný lék při cukrovce, srdeční slabosti a arterioskleróze.
Zevně se třapatky užívá k léčení některých chronických ekzémů, plísňových
onemocnění kůže, k ošetření lehčích spálenin a drobných ran. V poslední
době nachází tato léčivá bylina uplatnění i v kosmetice, nejčastěji v
podobě různých koupelí. Závažnější vedlejší účinky u této rostliny dosud
nebyly zjištěny, přesto je při léčbě vážných chorob, především srdce a
lymfatického systému, bezpodmínečně nutný souhlas lékaře!
Kromě třapatky nachové bylo na území Severní a Střední Ameriky objeveno
a popsáno asi 40 druhů těchto půvabných rostlin, které se též pěstují
na zahrádkách pro okrasu. Obdobné léčivé účinky a využití mají ještě jednoletá
třapatka úzkolistá (latinsky Echinacea angustifolia) se žlutými květy,
která navíc obsahuje vitamin C, a podle nejnovějších výzkumů také třapatka
nažloutlá (latinsky Echinacea pallida). U ostatních druhů nebyly léčivé
účinky zjištěny a některé z nich ještě nejsou plně prozkoumány.
Již více než 100 let je známo, že třapatka zvyšuje odolnost proti infekcím.
Nejen Indiáni, původní obyvatelé Ameriky, ale i první evropští přistěhovalci
ji užívali k čištění a hojení ran, k léčení infekčních nemocí a dokonce
i proti hadímu uštknutí. Moderní výzkumy dnes jasně prokázaly její posilující
vliv na bílé krvinky, které jsou hlavní zbraní našeho organismu v boji
proti infekcím a zkoumá se i její účinek proti AIDS, jedné z největších
hrozeb současnosti.
V dnešní době se výtažky z třapatky používají hlavně k výrobě velkého
množství léčiv ve formě mastí, kapek a injekcí. V našich lékárnách jsou
běžně k dostání známé echinaceové kapky od mnoha firem, např. Natur Produkt,
Dr. Theiss, které se uplatňují zejména při chřipkových epidemiích. Zajímavou
novinkou je rovněž Jitrocelový sirup s echinaceou od firmy Altermed, používaný
při léčení chřipkových stavů, doprovázených kašlem. Sušený kořen nebo
květ se přidává i do některých čajových směsí, užívaných při chorobách
horních cest dýchacích.
Zdeněk Sedláček
ZÁLIBY
(HOBBY)
POVĚSTI Z NAŠICH KRAJŮ
Pověst o loupeživém rytíři Janu ze Smojna
Kdysi cestoval mladý císař Karel IV. po Evropě. Stalo se, že v městě
Pise chtěli tamní obyvatelé zajmout jeho i s doprovodem. Karel se však
za pomoci svých rytířů ubránil, dokonce zahnal útočníky na útěk. Říká
se, že jedním z nejstatečnějších byl rytíř Jan ze Smojna, purkrabí na
hradě Žampach. Císař odměnil jeho věrnost zlatým řetězem a sám mu tento
řetěz zavěsil na šíji.
Po návratu do Čech se však rytíř Jan ze Smojna velice změnil. Snad zpychl
císařovou poctou, snad ho jeho dobrodružná mysl a horká krev nutily vyhledávat
další šarvátky a bitvy. Vrátil se na hrad Žampach, shromáždil kolem sebe
kamarády a začal přepadat a loupit. Protože prý neodkládal brnění ani
ve spánku, začali mu lidé říkat Pancíř. Cesta údolím kolem řeky Orlice
se stala velice nebezpečnou. Okolní rytíři se snažili Žampach dobýt a
Pancíře zajmout. On však byl nepolapitelný. Prý mu pomáhala stará bába-čarodějnice
z podhradí. Až poté, když už zpupnost Jana ze Smojna dosáhla vrcholu,
lidé se obrátili na pomoc k císaři. Karel IV. s velkým vojskem hrad dobyl
a Pancíře zajal. Prý ho zradila ona čarodějnice, která mu dříve pomáhala
a prozradila, že na Žampach vede tajná chodba. Jisto je, že sám císař
položil kolem hrdla loupeživého rytíře oprátku.
Pověst o Adamovu jezeru
K městečku Letohrad je připojena také vesnice Kunčice. Za ní je asi půl
hodiny cesty místo, zvané Adamovo jezero. A skutečně zde kdysi jezero,
či spíše rybník, bývalo. Dokonce prý na jeho březích při měsíčku skotačily
víly. Lidé ale vypozorovali, že vždy, když jde bouřka od jezera, přinese
s sebou kroupy. Začalo se říkat, že jakési nečisté síly v jezeře ty kroupy
na lidi a jejich pole posílají. A jednou se objevil i důkaz. Jakýsi cizí
vandrovní, snad dráteník, přišel k jezeru a protože bylo léto a vedro,
přepral si v něm halenu, pověsil na vrbu a odpočíval. Brzy usnul. Mezitím
však přišla bouřka a ta vandrovního probudila. Polekal se, chtěl se schovat
a hledal halenu. Tu však nenašel.
Brzy ho jeho vandrování zavedlo do blízkého Lanškrouna. V hospodě zaslechl,
jak si dva sedláci vypravují, že minulá bouře přinesla množství krup a
potloukla úrodu. A dokonce prý na zničeném poli zůstala halena. Vandrovní
se na halenu přeptal a zjistil, že je to jeho halena, která se mu ztratila
u Adamova jezera.
Lidé potom jezero zasypali, aby už nerodilo kroupy. Dodnes se u nás
říká, že bude zlá bouřka, jde-li od Adamova jezera.
Pověst o hradu Rychmberk
Obec Liberk má zajímavou historii. Pravdu a pověst lze dnes těžko rozlišit.
Prý vznikl jako podhradí gotického hradu Rychmberk. Změnou názvu (Richberk,
Riberk) vznikla dnešní podoba jména.
Na místě bývalého hradu prý straší. Na Štědrý den tu dva černí kováři
buší do žhavého železa. Jiskry a okuje létají daleko do polí. Na místě,
kam dopadnou, zjara vyrůstají bodláky, které v létě kvetou krvavými květy.
Na hradě kdysi vládl zlý a nespravedlivý purkrabí. Po smrti byl pochován
v kostele v Liberku. Neměl ale klid a musel v noci strašit. Chodil po
kostele a nelidsky křičel. Všechny, kdo mu chtěl pomoci, zahubil. Až jednou
přišel do vsi kaplan, který se v noci nechal zavřít v kostele a vyzvěděl,
jak purkrabímu pomoci. Lidé museli vyzvednout rakev s jeho tělem, vynést
ji dírou za oltářem, tělo a hlavu oddělit od sebe a bez rakve pohřbít
v bažině. Při celé akci se však hlava ztratila. Lidé pohřbili tedy jen
tělo, ale purkrabí strašil dál. Až po letech našli někde lebku, upamatovali
se na nebohého purkrabího a lebku potopili také do bažiny. Od té doby
má purkrabí klid.
Máša a Irenka H., Letohrad
Z LITERÁRNÍ ČINNOSTI HLUCHOSLEPÝCH LORMÁKŮ
Shledání po letech
Když po letech nás cesty svedly,
byl podzim našeho žití.
Tys zůstal sám, já také sama,
naše vlasy zšedly a moje oči zbledly.
Zůstal jsi sám, zlomen osudem,
v očích slzy a v srdci žal.
Hledal jsi ve mně sílu a útěchu,
já opět oporu a pomoc tvou.
Když pak jsi mi podal ruku svou,
a vedl tmou, já poznala,
že jsi mou nadějí a láskou jedinou.
Leč sama musím kráčet dále cestou a tmou,
protože nejsem tvou láskou jedinou.
Cestička k nám zarostla trním a trávou,
ty však dál hledáš svou lásku pravou.
Stále dál kráčíš, pomáháš, rozdáváš
radost i lásku nám všem.
Bůh žehnej tobě, za vše ti děkujem!
Marie Váňová, Hybrálec
Příběh o věrném psu
Na veliké zahradě, do níž jsem chodila s babičkou trhat rybíz, maliny
a angrešt, hlídal překrásný ovčácký pes jménem Blesk. Pobíhal ve velkém
kotci a mně se zdálo, že mu chybí společnost a chuť do života. Začala
jsem za ním denně chodit, občas jsem mu přinesla nějaký pamlsek, povídala
jsem si s ním a on se díval, jako by rozuměl každému slovu. Po čase jsem
ho brala na dlouhé procházky. Vzniklo mezi námi hluboké přátelství. Byla
jsem si jistá, že Blesk díky mně se změnil v příjemného společníka. Tohle
období trvalo 13 let. Bohužel, pak Blesk zestárl a umřel. Krátce nato
jsem zašla do jeho prázdného kotce, procházela se na zahradě, pozorovala
stromy a trávu, s níž si pohrával vítr, a naslouchala štěbetání ptáčků
ve větvích.
Zničehonic všechno náhle utichlo a nastalo hrobové ticho. Lekla jsem se
a pocítila podivnou slabost. Dostala jsem strach, že omdlím. Pak přišel
závan chladu: Jsi to ty, Blesku? řekla jsem nahlas. Jakmile jsem vyslovila
tato slova, všechno se vrátilo do původních kolejí. Vítr začal opět vát
a ptáčci ve větvích se znovu rozezpívali. Hned nato vylétla z vysoké trávy
přede mnou hrdlička a zmizela v březovém háji. V tu chvíli jsem pocítila
nádherný klid v duši a mohla se nadýchnout. Všechna bolest z Bleskova
odchodu jako by ze mne spadla. Vysvětlila jsem si to tak, že ta hrdlička
byla duší tohoto milého psa. Přišla se se mnou rozloučit před tím, než
se vydala do psího ráje.
Tento příběh psala srdcem Jaruška Navarová z Chomutova
INFORMACE
POMŮCKY PRO INKONTINENCI HRADÍ POJIŠŤOVNA
Problém inkontinence trápí zejména ženy, a to bez rozdílu věku. I při malém úniku moče (například při smíchu či prudkém pohybu) bychom měli navštívit svého lékaře (ženy nejčastěji gynekologa). Ten určí závažnost problému, stanoví odpovídající léčbu (mnohdy pomůže i pravidelné cvičení speciálních cviků) a diagnostikuje, o jaký druh inkontinence se jedná. Na základě tohoto vyšetření nám pak obvodní lékař předepíše pomůcky pro inkontinenci, které si můžeme vyzvednout v lékárně nebo v prodejně zdravotnických potřeb. Hradí je zdravotní pojišťovna ve výši 550,- Kč měsíčně - to představuje zhruba 56 až 84 speciálních vložek.
Z časopisu TINA, č. 23/2001 pro Doteky upravil Z. S.
INFORMACE
DIABETIKŮ MEZI NÁMI STÁLE PŘIBÝVÁ
Počet lidí,
kteří trpí cukrovkou, celosvětově neustále stoupá. Příčina tohoto trendu
není zcela jasná, ale pravděpodobně souvisí se současným životním stylem,
který charakterizuje stres, přejídání a nedostatek pohybu. Příčinou diabetu
je nejčastěji špatná funkce Langerhansových ostrůvků ve slinivce břišní,
které produkují hormon inzulin. Při jeho nedostatku stoupá hladina glukózy
v krvi, kterou lidský organismus nedokáže v této formě skladovat.
Cukrovku rozdělujeme do dvou základních skupin. Převažuje diabetes II.
typu, který je nezávislý na přívodu inzulinu. Objevuje se většinou u pacientů
po čtyřicítce a postihuje zejména obézní jedince. Trpí jím asi 80% diabetiků.
Příčinou této formy cukrovky je nedostatečná tvorba inzulinu nebo neschopnost
inzulin zpracovat.
Daleko závažnější onemocnění je I. typ diabetu, při kterém z dosud neznámých
důvodů zanikají buňky produkující inzulin. Choroba začíná už v dětském
věku a bez každodenního přívodu inzulinu by nemocný brzy zemřel. Injekční
aplikaci v poslední době stále více nahrazují injekční pera, injektory
nebo speciální pumpa.
Podle časopisu Rytmus života, č.18/2001 pro Doteky upravil Z. S.
Pomerančové hvězdičky
250 g hladké mouky, na špičku nože prášku do pečiva, půl sáčku pudinkového prášku s pomerančovou příchutí, 1 vejce, 75 g cukru, 125 g másla, 1 balíček vanilkového cukru, špetku soli, 75 g hořké čokolády, 2 polévkové lžíce pomerančové či jiné marmelády, 50 g lískových oříšků nebo mandlí.
Mouku, pudinkový
prášek a prášek do pečiva smícháme a prosijeme na vál. Uprostřed uděláme
důlek, do kterého rozklepneme vejce. Studený tuk rozsekáme na kousky,
které poklademe rovnoměrně kolem důlku. Přidáme cukr, vanilkový cukr,
špetku soli a nejdříve nožem a pak rukama vypracujeme hladké těsto. Bochánek
přikryjeme čistou utěrkou a uložíme ho asi na 1 hodinu do chladna.
Potom těsto rozdělíme na tři části a každou vyválíme na pomoučeném vále
na placku, silnou asi 3 mm. Vykrajujeme trojúhelníčky, které přeneseme
na plech, vyložený pergamenovým papírem. Vkládáme je do předehřáté trouby
(elektrický sporák 170°C, plyn stupeň 2) a pečeme 15 minut.
Čokoládu rozpustíme ve vodní lázni a za občasného míchání necháme trochu
zchladnout. Dva trojúhelníčky spojíme kapkou čokolády a to tak, aby vytvořily
hvězdičku. Do středu dáme hromádku marmelády a na ni přitiskneme polovinu
lískového oříšku nebo půlku oloupané mandle.
Dobrou chuť čtenářům Doteků přeje Jarča Kolářová
Tento veršovaný vzkaz posílá všem Lormákům Milena Mačáková.
Phil Bosman: VÁNOCE
Vánoce
- to je výzva
odložit všechno násilí
a opatrně něžnýma rukama vyhojit všechny lidské rány.
A napsat přes celou zem jediné slovo - POKOJ.
Vánoce jsou výjimečná zkouška, jak učinit náš
svět obyvatelný pro chudáky, pro lidi, kteří jsou
tak lehce zranitelní.
Už nikdy by se nemělo narodit dítě v zimě,
žít v zimě a samo v zimě zemřít.
Vánoce nám připomínají,
že na naší mrazivé planetě může být teplo.
Přichází k nám nesmírná Boží láska
a tiše se dotýká lidských srdcí.
V poušti našeho světa
vznikají oázy pokoje a lásky.
Každý dům, každá vesnice, každé město se
může stát Betlémem -
a každé srdce jesličkami,
v nichž se znovu narodil Bůh a láska pro člověka.