22. října 2008
Zákon č. 384/2008, o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých
Od loňského června se naše organizace podílela na novelizaci zákona o znakové řeči (zákon č. 155/1998 Sb.). Pracovní skupina se od počátku setkávala s nejrůznějšími obtížemi, které se podařilo postupně vyřešit. Veškeré snahy byly úspěšně završeny zveřejněním zákona ve sbírce zákonů 20. října 2008.
A v čem spočívá přínos tohoto zákona? Nově pojednává nejenom o komunikačních potřebách neslyšících, ale také o potřebách a komunikačních systémech hluchoslepých. Zákon dává všem neslyšícím, ohluchlým a hluchoslepým osobám právo svobodně si zvolit některý z komunikačních systémů. Velkou novinkou je změna názvu zákona. Byl odstraněn původní poněkud zastaralý a zavádějící název „zákon o znakové řeči“, který byl nahrazen názvem „o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých.“ V novele je vedle českého znakového jazyka a jeho dotekové (taktilní) formy určené pro hluchoslepé vyjmenováno několik komunikačních systémů založených na češtině, a to jak pro neslyšící, tak i pro hluchoslepé osoby. Zákon se zmiňuje například o vizualizaci mluvené češtiny, Lormově abecedě, daktylografice či Braillově písmu s využitím dotykové formy. Jednou z novinek v tomto zákoně je přepis mluvené řeči v reálném čase, který uvítají lidé preferující češtinu. Do zákona byla připojena také definice hluchoslepé osoby z hlediska komunikace, která říká, že: „Za hluchoslepé se pro účely tohoto zákona považují osoby se souběžným postižením sluchu a zraku různého stupně, typu a doby vzniku, u nichž rozsah a charakter souběžného sluchového a zrakového postižení neumožňuje plnohodnotný rozvoj mluvené řeči nebo neumožňuje plnohodnotnou komunikaci mluvenou řečí.“
