5. února 2008

Zákon o znakové řeči by mohl brzy pamatovat na hluchoslepé

Praha – Zákon o znakové řeči by již brzy neměl pamatovat jen na neslyšící, ale i na hluchoslepé. Také jim by měl zajistit nárok na používání jim srozumitelné řeči a výuku v ní. Návrh novely, který dnes schválila vláda, se o hluchoslepých přímo zmiňuje a rozšiřuje výčet dorozumívacích možností.

Už do nich nezapočítává jen znakování, ale i dotykový jazyk a další prostředky. Podle odhadů sdružení na pomoc hluchoslepým by v ČR mohlo žít asi 4 000 lidí se současným poškozením zraku a sluchu.

Hluchoslepí používají při pohybu v prostoru červenobílou hůl. Ministryně pro menšiny a lidská práva Džamila Stehlíková (SZ) ČTK sdělila, že na ně zákon nyní poprvé výslovně pamatuje. „Budou mít garantována práva na používání komunikačních prostředků stejně jako sluchově postižení,“ uvedla ministryně. Podle ní norma může hluchoslepým usnadnit přístup k informacím a zapojení do společnosti.

Návrh novely, kterou Stehlíková kabinetu předložila, hluchoslepotu definuje a vypočítává příslušné komunikační prostředky. Zmiňuje vizualizaci mluvené češtiny, Lormovu abecedu, daktylografiku, taktilní (hmatový) znakový jazyk či Braillovo písmo s využitím dotykové formy. Normu musí ještě schválit parlament a podepsat prezident.

Taktilní, tedy dotykový či hmatový znakový jazyk je založen na kontaktu jedné nebo obou rukou lidí, kteří spolu komunikují. Říká se mu „znakování ruku v ruce“. Touto řečí se dorozumívají hlavně hluchoslepí, kteří jako neslyšící používali znakový jazyk. Postupně přicházeli o zrak, takže museli přejít na hmatovou podobu řeči.

V Lormově abecedě jednotlivá písmena představují ustálené dotyky na dlani a prstech příjemce. Daktylografika je vpisování velkých písmen do dlaně ruky. Taktilní odezírání znamená přijímání vibrací hlasivek mluvčího dotekem ruky. Metoda Tadoma je založena na odhmatávání vibrací hlasivek, pohybů dolní čelisti, rtů a tváří mluvčího.

Pokud chtějí lidé komunikovat s hluchoslepými, měli by jim o sobě dát vědět. Mohou se dotknout ramene či paže postiženého tak, aby se nevyděsil. Přistupovat by k němu proto měli zepředu, ne zezadu či z boku. Na závěr setkání je zas nutné dát zřetelně najevo konec rozhovoru. Potřeba je mluvit pomalu. Málokterý hluchoslepý neslyší a nevidí vůbec. Může tedy například odezírat. Lidé s poškozeným zrakem a sluchem mívají s sebou často průvodce. Je možné komunikovat jeho prostřednictvím. Hluchoslepý sám nabídne způsob dorozumění. Je možné mu psát třeba prstem písmena do dlaně.

ktk mal
ČTK, 5. 2. 2008 10:11