Komunikační systémy osob s hluchoslepotou

Verbální systémy vycházející z mluveného jazyka:

Mluvená (orální) řeč

Schopnost komunikovat mluvenou řečí je u jedinců s hluchoslepotou velmi rozdílná, ovlivněna je především strukturou a hloubkou sluchové i zrakové vady a dobou, kdy k postižení došlo. Významným faktorem, který ovlivňuje rozvoj mluvené řeči, je stupeň sluchového postižení. Obecně lze konstatovat, že příznivější prognózu pro rozvoj orální řeči lze očekávat u hluchoslepých osob s převahou zrakového postižení, kteří disponují využitelnými zbytky sluchu. Rozvoj mluvené řeči závisí na aktuální úrovni kognitivního a sociálního vývoje, kvalitě a včasnosti edukační intervence. Mluvený projev činí hluchoslepým mnohdy velké potíže, protože vzhledem k hloubce postižení odpadá možnost jeho přirozené nápodoby.

Znakovaná čeština, taktilní znakovaná čeština

Znakovaná čeština je uměle vytvořený komunikační systém vycházející z češtiny a využívající její gramatické prostředky. Současně s hlasitě nebo bezhlasně artikulovanými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány jednotlivé znaky, převzaté z českého znakového jazyka nebo taktilního znakového jazyka. Znakovaná čeština v taktilní formě může být využívána jako komunikační systém hluchoslepých osob, které ovládají český jazyk.

Braillovo písmo

Braillovo písmo je speciální druh písma určeného pro nevidomé a slabozraké. Funguje na principu různých kombinací šesti plastických bodů, které čtenář vnímá hmatem. Písmo je pojmenováno podle francouzského učitele Louise Brailla. Pro psaní Braillova písma se používá Pichtův psací stroj nebo tzv. pražská tabulka. Někteří hluchoslepí lidé jsou schopni přijímat informace i pomocí Braillova písma vtiskávaných na prsty ruky. Jednotlivé techniky vtiskování Braillova písma se liší dle počtu prstů, na které se písmena naznačují.

Prstová abeceda, doteková prstová abeceda

Prstová abeceda je vizuálně-motorický komunikační systém, při kterém se používá různých poloh a postavení prstů k vyjádření písmen. Jednotlivá písmena je možné zobrazit pomocí obou rukou (dvouruční prstová abeceda) nebo pouze jedné ruky (jednoruční prstová abeceda). Osoby nevidomé mohou využívat dotekovou formu jednoroční i dvouruční prstové abecedy, která spočívá v odhmatávání prováděných písmen.

Lormova abeceda

Lormova abeceda je doteková dlaňová abeceda, při které se ke komunikaci používá dlaňová strana nejlépe levé ruky (prsty jsou mírně napjaté a roztažené). Mluvčí vyznačuje jednotlivá písmena svým ukazováčkem dotykem do dlaně a na prsty ruky příjemce. Každé písmeno abecedy má na dlani své jedinečné místo. Mezera mezi slovy je vyjádřena pohlazením dlaně, omyl lehkým klepnutím do dlaně a konec věty dvojitým pohlazením. V případě, že příjemce nerozumí, oznámí to sevřením dlaně v pěst.

Vpisování písmen do dlaně (daktylografika)

Vpisování písmen do dlaně spočívá v psaní velkých tiskacích písmen ukazováčkem ruky do dlaně příjemce. Jednotlivá slova jsou od sebe oddělena pohlazením dlaně, konec věty je zdůrazněn dvojitým pohlazením. Chyba nebo omyl je signalizován jemným klepnutím do dlaně. V případě, že příjemce nerozumí, oznámí to podobně jako v případě Lormovy abecedy sevřením dlaně v pěst.

Tadoma

Komunikace pomocí systému vibrační metody Tadoma spočívá v „hmatovém čtení mluvené řeči“. Ruka hluchoslepého se dotýká obličeje a krku mluvící osoby tak, že se palcem dotýká rtů a vnímá i pohyby čelistí a jazyka. Ostatní prsty odhmatávají vibrace na tvářích, čelistech a krku. Někdy je také označována jako „taktilní odezírání“. V případě, že hluchoslepý příjemce ovládá taktilní znakový jazyk, může jednou rukou odhmatávat znaky a druhou rukou současně vnímat pohyby rtů.

Verbální systémy vycházející ze znakového jazyka

Znakový jazyk

Znakový jazyk je komunikační systém neslyšících, který je přirozeným a plnohodnotným jazykem, zcela nezávislým na češtině. Má vizuálně-motorickou formu existence, vlastní znakovou zásobu a gramatiku. Konkrétní významy jsou znázorněny jednotlivými znaky, které jsou prováděny pomocí pohybů rukou. Kromě znaků hraje důležitou roli také mimika, pohyby hlavy a těla. Znakovým jazykem je možné vyjádřit jakékoli sdělení.

Modifikovaný znakový jazyk

Modifikovaný znakový jazyk vychází ze znakového jazyka neslyšících, je však specificky upraven podle potřeb a podmínek konkrétního hluchoslepého člověka. Jeho uživateli jsou nejčastěji lidé se zúženým zorným polem a od znakového jazyka neslyšících se odlišuje zejména zmenšením oblasti artikulace, zpomalením rychlosti pohybů, nižší mírou využívání nemanuálních prostředků apod.

Taktilní znakový jazyk

Taktilní (dotekový) znakový jazyk rovněž vychází ze znakového jazyka neslyšících, znaky jsou oproti znakům znakového jazyka specificky upraveny tak, aby bylo možné je odhmatat. Nemanuální faktory znakového jazyka (mimika, pohyby hlavy a těla), které je možné vnímat pouze zrakem, jsou v taktilním znakovém jazyce vyjadřovány prostřednictvím manuálních komponentů znaku – nejčastěji upraveným pohybem rukou a místem artikulace.

Znakování ruku v ruce

Speciální způsob používání znakového jazyka, při kterém jsou oba komunikující neustále v kontaktu „ruku v ruce“. Na rozdíl od taktilního znakového jazyka nejsou znaky hluchoslepým příjemcem aktivně odhmatávány, ale jsou prováděny pomocí jeho rukou (jsou ukazovány rukama příjemce). Znakování ruku v ruce používá obdobných, ne však shodných znaků jako taktilní znakový jazyk. Jednotlivé znaky jsou upraveny podle motorických schopností konkrétního hluchoslepého (především dětí s přidruženým postižením), čímž se liší od taktilního znakového jazyka. Je tedy nutné předchozí obeznámení se specifiky znakového projevu konkrétního klienta.

Neverbální systémy

Předmětná komunikace (zástupné předměty, referenční předměty)

Ke komunikaci se používají drobné konkrétní předměty, jejich zmenšeniny nebo části, které zastupují věci, činnosti nebo osoby. Např. malá bota může znamenat vycházku, lžička symbolizuje jídlo apod. Výběr předmětů musí vyhovovat konkrétnímu člověku s hluchoslepotou a odpovídat prostředí, ve kterém se pohybuje. Nejčastěji se referenční předměty používají jako prvotní způsob dorozumívání, u osob s kombinací dalšího postižení (tělesného, mentálního) představují mnohdy nejvyšší stupeň komunikace. Neexistuje ucelená řada těchto předmětů, jsou vybírány podle potřeb a možností konkrétní osoby.

Piktogramy

Piktogramy jsou obecně srozumitelné a zjednodušené obrázky lidí, zvířat, věcí, situací a činností. Pod piktogramem bývá obvykle také slovní popis. Většinou se používají v černobílé kombinaci, ale pro potřeby člověka s hluchoslepotou mohou být v různých kontrastních barevných kombinacích. Je možné je zvětšovat tak, aby byly vhodné pro konkrétního uživatele. K dispozici je ucelený soubor piktogramů, ze kterého je možné vytvářet individuální komunikační tabulky. Někdy je komunikace piktogramy doplňována fotografiemi – především konkrétních osob nebo míst. Fotografie pak musí být jednoduché a přehledné.

Plastické piktogramy

Plastické piktogramy jsou zjednodušené obrázky lidí, zvířat, věcí, situací a činností provedené plasticky – plošně nebo konturami. Používají se především jako doplňkový způsob komunikace. Podmínkou je, že člověk s hluchoslepotou musí umět s těmito piktogramy pracovat. Neexistuje jejich ucelená a standardizovaná řada, připravují se vždy pro konkrétní osobu a v provedení odpovídajícím jejím potřebám (materiál, barevnost, velikost apod.).

Zdroj: doc. Mgr. Jiří Langer, Ph.D., Ústav speciálněpedagogických studií, Pedagogická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci