Kompenzační pomůcky

Obsah:

• Červenobílá hůl
• Rehabilitační a kompenzační pomůcky pro sluchově postižené
  • Pomůcky určené pro těžce sluchově postižené osoby
• Sluchadla
  • Údržba sluchadel
• Rehabilitační a kompenzační pomůcky pro zrakově postižené
  • Pomůcky určené pro těžce zrakově postižené osoby
• Slepecký (Pichtův) psací stroj

Červenobílá hůl

Od roku 2001 mají hluchoslepé osoby důležitou kompenzační pomůcku pro pohyb po veřejných prostranstvích, ulicích, na přechodech, a to červenobílou hůl.

Vyhláška č. 30/2001 Sb. Ministerstva dopravy a spojů, kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a řízení provozu na pozemních komunikacích, schválila 10. ledna 2001 s účinností od 31. ledna 2001 speciální označení pro hluchoslepé osoby.

§ 27
(2) Speciální označení osoby nevidomé je bílá hůl, označení osoby hluchoslepé je hůl s bílými a červenými pruhy o šířce 100 mm.

Až do roku 2001 používali hluchoslepí lidé hůl bílou, která je označením nevidomé osoby. Vzhledem k tomuto nedostatečnému označení však docházelo k situacím, kdy hluchoslepý člověk např. nereagoval na přechodech na výzvy řidičů nebo reagoval neadekvátním způsobem na nabídnutou pomoc ze strany veřejnosti, což vedlo k nedorozumění, někdy i k ohrožení bezpečnosti hluchoslepého.

Díky červenobílé holi (s bílými a červenými pruhy o šířce 100 mm) se mohou hluchoslepí spoluobčané při pohybu po veřejných komunikacích i během cestování cítit bezpečněji.

Červenobílá hůl se rozděluje do tří hlavních skupin:

1. červenobílá hůl signalizační – hůl upozorňuje na hluchoslepou osobu. Používá se pro chůzi s průvodcem, s vodicím psem a v interiéru.
2. červenobílá hůl orientační – tato hůl je určena k samostatnému pohybu hluchoslepých osob, chrání před architektonickými bariérami.
3. červenobílá hůl opěrná – hůl má funkci opěrnou. Je určena pro hluchoslepé osoby se sníženou pohyblivostí.

Při výběru červenobílé hole je rozhodující její funkce a délka. Délka orientační hole, určená především k prostorové orientaci a samostatnému pohybu, se odvozuje od výšky postavy. Jako optimální se doporučuje taková délka, kdy hůl postavená kolmo na zem dosahuje ke spodní části hrudní kosti (v některých jiných zemích je to například polovina hrudníku, do podpaží apod.). Délka signalizační hole se nemusí nutně vztahovat k výšce postavy. Jedná se o hůl určenou především k označení hluchoslepé osoby, eventuelně k ochraně před překážkami. Volí se tedy zpravidla kratší délky. Délka hole opěrné musí být vztažena k postavě hluchoslepého. Hůl kolmo postavená na zem dosahuje do dlaně mírně pokrčené paže.

Každá červenobílá hůl může být ve formě skládací a neskládací, teleskopické a kombinované varianty jsou pouze pro hole bílé. Jejich užití záleží především na zvyku a k jaké příležitosti bude hluchoslepý hůl používat.

Zdroj obrázků: Svárovský, s. r. o., výrobce holí

Červenobílou hůl předepisuje praktický nebo oční lékař.

Koncovky k orientačním holím

V současné době je k dispozici 7 typů koncovek – 3 pevné a 4 rotační, které se liší velikostí a materiálem použitým k jejich výrobě. Standardní koncovky jsou přímo součástí hole, na speciální je nutný poukaz vystavený praktickým nebo očním lékařem.

Přibližně od poloviny roku 2012 je v nabídce přepracovaná kolekce dolních koncovek k orientačním holím. Změny, které přináší, jsou jednak reakcí na dříve se opakující problémy s keramickými koncovkami, a také reakcí na poptávku (především ze zahraničí) po koncovkách s větším průměrem. Výsledkem je širší nabídka koncovek s větší životností a spolehlivostí.

Dolní koncovky můžeme rozdělit podle konstrukčního provedení (pevné a rotační), podle použitého materiálu (nylon a keramika) nebo podle velikosti, resp. průměru spodní polokoule.

Nejběžnějším typem je standardní pevná koncovka o průměru 25 mm, která je běžnou součástí orientační hole. Podle přání může být nahrazena prstovou (tužkovou) koncovkou o průměru 14 mm.

Zbývajících 5 typů koncovek je možné označit jako speciální, neboť jejich výroba je dražší a pro jejich pořízení je nutné nechat si u lékaře předepsat poukaz s uvedením příslušného kódu z číselníku VZP. V tomto číselníku jsou speciálním koncovkám vyhrazeny dva kódy.

Kód 95570 zahrnuje rotační koncovky s nylonovým obalem. Původní dva typy koncovek – malou s průměrem 28 mm a velkou s průměrem 40 mm – byly nahrazeny třemi typy – malou s průměrem 27 mm, střední s průměrem 38 mm a velkou s průměrem 50 mm. Je použito menší, ale kvalitnější ložisko a výsledkem je nižší hmotnost a delší životnost. Velká (50mm) koncovka je navíc zhotovena ze dvou do sebe sešroubovaných dílů. Toto konstrukční řešení umožňuje její maximální odlehčení.

Kód 95574 zahrnuje stejně jako v minulosti dva typy keramických koncovek – pevnou a rotační. Jde však o zcela přepracovanou konstrukci, která rovněž znamená větší spolehlivost a životnost.

Vzhledem k tomu, že kód 95570 v sobě zahrnuje tři a kód 95574 dva typy koncovek, je třeba v případě jejich předepsání uvést, který z nabízených typů má být vydán. Pokud nebude uvedeno nic, automaticky se v případě kódu 95570 vydává malá rotační koncovka (27mm) a v případě kódu 95574 pevná keramická koncovka.

Výrobcem holí i koncovek je Ing. Miloš Svárovský, www.svarovsky.cz.

Rehabilitační a kompenzační pomůcky pro sluchově postižené

Rehabilitační a kompenzační pomůcky napomáhají vyrovnávání následků postižení. Sluchově a zrakově postiženým osobám kompenzují ztrátu sluchu a zraku, umožňují sociální adaptaci a styk s okolím.

Ministerstvo práce a sociálních věcí stanovilo dle § 37 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a dle vyhlášky č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením seznam druhů a typů zvláštních pomůcek určených m. j. těžce zrakově a sluchově postiženým osobám, na jejichž pořízení se poskytuje příspěvek na zvláštní pomůcku. Tato vyhláška nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2012.

Za těžké sluchové postižení se považuje:

1. oboustranná úplná hluchota, neschopnost slyšet zvuky a rozumět řeči ani s nejvýkonnějším sluchadlem nebo přetrvávající neschopnost slyšení po implantaci kochleární nebo kmenové neuroprotézy,
2. oboustranná praktická hluchota, ztráta sluchu při tónové audiometrii v rozsahu 70–90 dB, zbytkový sluch se ztrátou slyšení 85–90 %, sluchově postižený je schopen vnímat zvuk mluvené řeči jen se sluchadlem, ale rozumí jí jen minimálně (z 10–15 %), přes používání kompenzační pomůcky nebo po implantaci kochleární nebo kmenové neuroprotézy,
3. těžká forma hluchoslepoty, kombinované těžké postižení sluchu a zraku, funkčně v rozsahu oboustranné těžké nedoslýchavosti, kterou se rozumí ztráta sluchu v rozsahu 56–69 dB, ztráta slyšení 65–84 % až ztráta sluchu v rozsahu oboustranné hluchoty a ztráta zraku v rozsahu těžké slabozrakosti obou očí, kterou se rozumí zraková ostrost s optimální korekcí v intervalu 3/60 (0,05) – lepší než 1/60 (0,02).

Pomůcky určené pro těžce sluchově postižené osoby

• signalizace bytového zvonku, signalizace domovního zvonku, včetně instalace
• signalizace pláče dítěte, včetně instalace
• speciální programové vybavení (aplikace do telefonu, programy do osobního počítače) pro edukaci a reedukaci sluchu umožňující nácvik mluvení, odezírání nebo znakové řeči
• individuální indukční smyčka
• elektronická orientační pomůcka pro nevidomé a hluchoslepé
• elektronická komunikační pomůcka pro nevidomé a hluchoslepé
• zařízení pro poslech audiovizuálního zařízení
• signalizace telefonního zvonění
• telefonní zesilovač

Sluchadla

Sluchadlo je elektronická pomůcka, která slouží ke kompenzaci sluchové vady. Skládá se z mikrofonu, zesilovače a reproduktoru, napájeno je malou baterií. Existuje celá řada typů sluchadel, které jsou přizpůsobeny různým sluchovým ztrátám a jsou individuálně nastaveny podle potřeby jejich uživatelů.

Mezi základní typy sluchadel patří:

1. Sluchadla závěsná - pouzdro s elektronkou je umístěno za ušním boltcem. Hadičkou je spojeno s ušní tvarovkou, která se zhotovuje na míru. Je nutné, aby tvarovka v uchu dobře seděla. Tím se zabrání akustické zpětné vazbě (pískání). Také hadička musí být měkká a mít správnou délku, aby netáhla tvarovku z ucha a sluchadlo dobře drželo. Je proto nutné nechat hadičku občas vyměnit.

2. Sluchadla nitroušní (boltcová, zvukovodová a nejmenší kanálová) - elektronika je vestavěna přímo do ušní tvarovky.

3. Sluchadla kapesní - mikrofon a zesilovač jsou umístěny v malé krabičce, která se nosí např. připnutá na oblečení. Šňůrkou je spojena s ušní tvarovkou. Kapesní sluchadlo je větší a proto je vhodné i pro ty, kteří mají problémy s manipulací s malými typy sluchadel.

Podle zpracování signálu se rozdělují sluchadla na:

1. analogová sluchadla - zpracovávají zvukový signál analogově (tranzistory, integrované obvody)
2. analogová sluchadla digitálně programovatelná - nastavení je provedeno digitálně, kontrola činnosti probíhá rovněž digitálně
3. plně digitální sluchadla - zpracovávají signál zcela odlišným způsobem, jsou řízena mikročipem

Sluchadla jsou buď plně automatická, nebo mají manuální regulátor hlasitosti. Většina sluchadel má přepínač do polohy „T", která umožňuje příjem zvuku z indukční smyčky (např. v některých divadlech, kinech, při shromážděních, i doma při poslechu televize). Signál jde do sluchadla přímo ze zdroje zvuku, bez rušivých hluků z okolí. Poloha „T" je vhodná také při telefonování.

Údržba sluchadel

Pro správnou funkci sluchadla je nutné pravidelně odstraňovat ušní maz (nejlépe u lékaře), vypínat sluchadlo, jestliže se nepoužívá a udržovat ho v suchu a čistotě. U závěsných sluchadel je nutné pravidelně čistit ušní tvarovku a hadičku (např. v roztoku vody a speciálních tablet) a po opláchnutí je dokonale vysušit měkkým hadříkem a vyfoukat vlhkost balónkem. U nitroušních sluchadel je potom vhodné občas měnit filtr, který brání pronikání mazu do zvukového výstupu a pravidelně čistit plochu kolem filtru speciálním čistítkem.

Od 1. 7. 2002 je umožněna hluchoslepým lidem úhrada binaurálních sluchadel dle Memoranda. Tuto pomůcku předepisuje foniatr S3 nebo lékař ORL S3, hluchoslepý má nárok na příspěvek na dvě sluchadla jednou za 5 let. Více informací z Více informací zde: Memorandum.

Fotografie převzaty z http://www.pro-audio.cz/informace-pro-pacienty/

Fotografie převzata z http://www.bnzlin.cz/oddeleni/orlo/orlo.htm

Rehabilitační a kompenzační pomůcky pro zrakově postižené

Za těžké zrakové postižení se považuje:

1. úplná nevidomost obou očí, ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí,
2. praktická nevidomost obou očí, zraková ostrost s optimální korekcí v intervalu 1/60 (0,02) – světlocit s jistou projekcí nebo omezení zorného pole do 5 – 10 stupňů od bodu fixace, bez omezení zrakové ostrosti,
3. těžká slabozrakost obou očí, zraková ostrost s optimální korekcí v intervalu 3/60 (0,05) – lepší než 1/60 (0,02),
4. ztráta jednoho oka nebo ztráta visu jednoho oka se závažnější poruchou zrakových funkcí na druhém oku, visus vidoucího oka roven nebo horší než 6/60 (0,10) nebo koncentrické zúžení zorného pole do 45 stupňů od bodu fixace.

Pomůcky určené pro těžce zrakově postižené osoby

• vodicí pes
• slepecký psací stroj
• DYMO kleště
• elektronická orientační pomůcka pro nevidomé a hluchoslepé
• elektronická komunikační pomůcka pro nevidomé a hluchoslepé
• indikátor barev pro nevidomé
• měřící přístroje pro domácnost s hlasovým nebo hmatovým výstupem
• braillský displej pro nevidomé
• tiskárna reliéfních znaků pro nevidomé
• hlasové popisovače pro nevidomé a hluchoslepé
• diktafon
• kalkulátor s hlasovým výstupem
• digitální čtecí přístroj pro nevidomé s hlasovým výstupem
• digitální zápisník pro zrakově postižené s hlasovým výstupem nebo braillským displejem
• speciální programové vybavení pro zrakově postižené
• kamerová zvětšovací lupa
• digitální zvětšovací lupa

Slepecký (Pichtův) psací stroj

Důležitou stránkou komunikace nevidomých je možnost psaní pomocí nejrůznějších technických zařízení. Ve druhé polovině 19. století bylo zkonstruováno mnoho mechanismů pro individuální psaní nevidomými. Převážná část jich spočívala v umístění papíru na měkkém povrchu, na podložce s vyfrézovanými řádky, či body a v otisknutí daného písmene. Tyto vynálezy byly většinou doplněny zařízením k udržení rovnoběžných linií jednotlivých řádků. Nevýhodou všech těchto systémů bylo, že se muselo psát zprava doleva, nebo klasicky zleva doprava, ovšem zdola nahoru a navíc v obou případech zrcadlově obráceně.

Nejznámějšími se staly psací stroje zkonstruované I. H. Perkinsem a O. Pichtem na konci 19. století. Pichtův stroj se vyznačoval velkou jednoduchostí – body vytlačil proti pisateli, který si záznam mohl ihned přečíst a zkontrolovat. Některé jeho stroje umožňovaly psát matematické a dokonce i hudební značky. (Zdroj: Smýkal Josef: Pohled do dějin slepeckého písma. Praha: Česká unie nevidomých a slabozrakých, 1994).

Pichtův psací stroj je zcela základní pomůckou usnadňující komunikaci a možnost psaní textu v reliéfním slepeckém Braillově písmu. Šesti bodům odpovídá šest kláves a žádaný znak se získá současným stisknutím jejich příslušné kombinace.

Braillovo písmo se dá ručně psát pomocí speciální destičky s perem, kterým se zezadu (zrcadlově) přes dírky v destičce vytváří v papíru body (tzv. Pražská tabulka). K rychlejšímu psaní slouží Pichtův psací stroj či speciální počítačové tiskárny.

Jako nástroj pro práci s počítačem slouží nevidomým hmatový displej (též braillský řádek), což je zařízení, které převádí část jednoho řádku textu (obvykle z počítačové obrazovky) do hmatové podoby.