Příspěvek
Ročník: 2006
Kategorie: Próza
Číslo: 3
Autor
Jméno: Zdeněk Sedláček
Typ a stupeň postižení: Těžká nedoslýchavost, tupozrakost, krátkozrakost, krevní sraženiny, částečně ochrnutý
To byl věrný pes až za hrob.
Každý rok jsem trávil prázdniny u dědečka a babičky na chalupě v okrese Benešov. Vedle této chalupy bydlí dodnes rodina Voříškových. Když mě bylo 9 let, Voříškovi si pořídili malé štěně – psa tříbarevné kolie, kterou pojmenovali Endy. Tenkrát ještě žil otec pana Voříška a ten k Endymu hluboce přilnul. Po nějaké době se nehnul od starého pána ani na krok. Od nikoho nepřijal ani pamlsek ani sladkosti, potravu přijímal pouze od něho. Když starý pan Voříšek někam odešel, např. na zájezd, tak komunikoval pouze s paní Voříškovou. Od té někdy přijal potravu – žrádlo. Ostatní členy rodiny nebral na vědomí vůbec. Byl výborným hlídačem drůbeže a ostatních domácích zvířat. Ovšem kromě koček, ty nesnášel vůbec. Na procházky chodil pouze se starým pánem asi 10 let. Choval se jako psí šlechtic, přesně podle knihy Lassie se vrací, která byla zfilmována. Starý pan Voříšek po čase zemřel. Endy přestal žrát a do tří neděl odešel do psího nebe za svým pánem. To bylo pevné pouto mezi starým pánem a Endym.