Příspěvek
Ročník: 2008
Kategorie: Poezie
Číslo: 6
Autor
Jméno: Marie Doležalová
Typ a stupeň postižení: slepota, nedoslýchavost
Chtěla bych znovu, tak jako v dětství, hrst kamínků si nasbírat,
s dětmi na lavičce z fošny dubové, si o ně hrát!
Chtěla bych znovu tak jako v dětství,
na ten vysoký dub co u babičky stál se vyšplhat,
na sousedy, kteří pod ním kolem jdou dobrý den zavolat,
s nimi pak nad jejich údivem, odkud že pozdrav přichází,
radostně se rozesmát!
Chtěla bych znovu, tak jako v dětství,
jen u toho stánku na jarmarku stát, kde vítr, se spoustou barevných, nafouknutých balonků,
na šňůrce uvázaných si chce hrát.
A já? Oči přivírám a sním!
Že si tucet těch barevných balonků zakoupím, šňůrky od nich pevně do rukou uchopím
a s tím hravým, zvědavým větrem ven za město se rozletím.
Chtěla bych znovu, tak jako v dětství, ale ne!
Jsem ráda, že čas nezůstává stát nikomu z nás,
Jde si po svém dál, nám ponechává jen vzpomínky
Na ty krásné a bezstarostné chvíle dětství.
Co víc si přát?