Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2008-proza-13

Je to hodně dávno, v roce 1944. Zažil jsem krátké kamarádství nebo přátelství, dnes už nevím. Seznámil jsem se se synem židovského lékaře Jeníkem, 7 let starým.
Přestože byl v té době zákaz stýkání se s Židy, nevím jestli já nebo on si mě více oblíbil.Vídali jsem se každý večer na zahradě domu, kam byli vystěhováni. Byl jsem často varován sousedy, ale matka nic proti přátelství nezmohla. Hráli jsme si a já mu ukazoval učebnice – měli jsme spolu nastoupit do školy, ale on tam jako Žid nakonec nesměl. V té době, době okupace, jsem věděl, že je tu kamarádství bez dlouhého trvání, ale přesto, možná i o to více, jsem opouštěl své kamarády ze sousedství a trávil čas s Jeníkem.
Ještě dnes si občas vzpomenu na jeho přátelské rozloučení, když asi po půl roce našeho kamarádství nastupoval do transportu, odkud se nevrátila celá rodina.
Nevím, zda to bylo kamarádství nebo přátelství malých kluků, ale dodnes vidím jeho tvář a vždy, když jdu kolem jejich domu a míst, kde jsme si hráli, musím si na něho vzpomenout.