Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2008-proza-14

Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2008-proza-14

Cena Hieronyna Lorma (logo)

Příspěvek

Ročník: 2008
Kategorie: Próza
Číslo: 14

Autor

Jméno: Viktor Sedlář
Typ a stupeň postižení: středně těžká nedoslýchavost, oboustranná slepota

Přátelství, to není fráze

Z areálu, kde probíhá rekondice, je to do vesnice skoro dva kilometry. Přesto se tam vypravujeme i my, kteří moc na chození nejsme. Jací jsou vesničané? A jaké tu točí pivo?

Už se pěkně stmívá. Je krásný letní večer, asfaltka je rovná až k vjezdu do areálu. Jen tady je v zatáčce most přes potok. S předstihem se jako první vydává Jarek. Ví už, že cestování na vozíku je pomalejší, že je dobré mít náskok. K pomoci při tlačení se ochotně nabízí Mirek. Je sice starší, trápí ho cukrovka, ale má ještě nějaký zbytek zraku. Nevadí jim ani už dost husté šero. Asfalt se i ve tmě trochu liší od trávy světlejším odstínem. Jedou po správné straně, provoz žádný. Vozík jen neslyšně jede. Navíc dva páry dobrých uší jsou ve střehu. Možná už zaslechly bublající potok. Jedou víc po krajnici, aby neminuly odbočku na most. Náhle jedno kolo vozíku sklouzne ve vylomeném asfaltu do hlubokého výmolu v krajnici. Vozík se převrhne a vysype svého pasažéra. Marně se Mirek snaží vozík zadržet a ten ho strhne ze svahu k potoku.

Ticho! Šok ustupuje. Vzájemně zjišťují, jak jsou na tom. Ani jeden nemá hlavu pod vodou. Jarkovy svalnaté ruce přizvednou tělo a společnými silami se dostanou zpět na svah. Tráva pod mokrýma rukama klouže. Ale oba teď teprve zjišťují, jaká je v nich síla i vůle skryta. Dostanou se až na cestu. Těžce, ale možná šťastně oddychují. Dochází je další kamarád. Vozík je ve chvilce zase obsazen.
Na pokoji postupně mizí bláto a do rána uschne i voda z potoka. Teprve tady ale Mirek zjišťuje, že nemá hodinky. Hledat je v té tmě a nejspíš v rozbahněném potoku je téměř beznadějné. Přesto se ten třetí bez rozmyšlení vrací. Vidí z nás nejlépe. Rezignovaně čekáme. Za chvilku je zpátky s hodinkami v ruce. Kape z nich bahno a jsou zkrášleny vytrhanou trávou. Netikají, ale co když si dají později říct? Ubytovna klidně usíná. Proč ne? Skončil přece obyčejný výukový den! Jen se znovu potvrdilo Přátelství a snaha pomáhat jeden druhému. Nebýt podobných situací, neuvědomili bychom si to v plné míře.