Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2008-proza-27

Jsou-li přátelé, mé zdravotní katastrofy se mnohem lépe zvládají! Jako dobrý přítel, který je vždy, jak se říká, po ruce když je třeba, je můj manžel!

Spolu, již 55 roků, prožíváme všechny radosti i starosti, všechna zklamání, vítězství i prohry. Že se nám oběma budou životem proplétat i těžké životní katastrofy, s tím žádný z nás nepočítal. Z počátku jsme vše dokázali překonat sami. S přibývajícími léty, přibývaly i moje zdravotní pohromy, bylo nutné velmi často navštívit lékaře, nebo pobyt v nemocnici. To ještě byl můj muž zaměstnaný a tak si musel často brát volno k návštěvám různých zdravotních ambulancí.
Ty nejnáročnější chvíle, kdy jsme to již opravdu těžko překonávali, přišly v mých 60 letech. Zrak i sluch se souběžně začal nenávratně vytrácet a já jsem se již neodvážila samostatného pohybu v cizím prostředí.

K úzkosti, co bude dál, se přidal i infarkt myokardu s anginou pectoris. Ani manželovo zdraví nebylo již tak pevné, ale neztráceli jsme víru, že může být ještě dobře!

Je pravda, že lidé, o kterých jsme se domnívali, že jsou naši přátelé, pojednou byli příliš zaměstnáni.Neměli na nás čas, ani na chvíli posezení! Bylo to pro nás zklamání!

Naše zklamání však bylo vyléčeno velmi brzo. Začali jsme jezdit na rekondice s různými organizacemi, které pomáhali handicapovaným lidem. Poznali jsme se s mnoha lidmi, jak s těmi, kteří pomoc potřebovali jako já, také však s těmi, kteří nás brzo přesvědčili o tom, jak vypadá opravdové přátelství!

Bylo by to na celý román, kolik krásných poznatků jsme získali! Poznali jsme, jak si lidé, ač sami překonávali své zdravotní katastrofy, dovedou najít způsob i chvíli, jak mohou pomoci jiným! Dobrou radou, podáním ruky či povzbuzením ve chvíli pocitu marnosti!
Protože k mému souboru nemocí se ještě před několika lety přidalo přechodné neprokrvení mozku a zůstaly mi velmi časté a nepříjemné závratě, jezdím jen na kratší pobyty. Nikdo si ale neumí představit tu radost, když se naši nynější přátelé objeví či ozvou !
O jedné takové přítelkyni bych mohla vyprávět hodiny. Je babičkou nevidomého vnuka a tak nám velmi rozumí. Nazvala jsem jí mou dobrovolnou asistentkou. Pomáhá mi se všemi ručními pracemi, které tvoříme pro radost sobě, i pro ty, kteří si je udělat nemohou.Je to paní Naďa. Ale také paní Anička z Bohuňovic mi velmi pomáhá při mých snahách být aktivní! Kreslí si mnou navržené obrázky, abych je pak mohla po vyvrtání, které provede synovec Petr, vyšila. Manžel pak po konečné kontrole naší společné práce vše nalepí na další kartu. Nu a nesmírná radost, že jsem se mohla za pomoci přátel zapojit do práce, je tím nejvzácnějším lékem, přidaným k léčení medikamenty!

Nebo takové Mariánské přátelství tří Marií v Hybrálci! To se musí prožít! I když jsme s přítelkyní prakticky hluchoslepé, rády si zazpíváme a radujeme se ze života i z takového, jaký je. Třetí Mařenka vidící a slyšící, ač sama má také zdravotní problémy, nám ochotně pomáhá při našich setkáních. Trpělivě nás vyslechne, poradí i doprovodí, nač jí síly stačí. Ten výčet kladů dobrého přátelství by byl mnohem delší!

My oba s manželem moc děkujeme všem, kdo nás přesvědčili o tom, že pravé přátelství ještě kolem nás můžeme poznat!