Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2008-proza-5

Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2008-proza-5

Cena Hieronyna Lorma (logo)

Příspěvek

Ročník: 2008
Kategorie: Próza
Číslo: 5

Autor

Jméno: Stanislava Kníchalová
Typ a stupeň postižení: slabozrakost, nedoslýchavost

Moje kočička bezdomovkyně

Jednoho dne se objevila z ničeho nic u mé chaty hezká rezavo – bílá kočka. Byla polodivoká, hned utekla. Postupem času, když jsem jí dávala něco dobrého do misky a přihřáté mléko, se stále víc osmělovala a nechala mě k sobě přiblížit, ale sáhnout na sebe nedala. Zjistila jsem, že nemá pravé oko a myslím, že nemá ani pravý přední zub. Vypadá to, že na ni někdo vystřelil. Co asi musela, chudák, zkusit bolesti!

Postupem času jsem ji mohla pohladit a bylo vidět, že je ráda. Dokonce přede. Ale zvednout ji mohu jen trochu, zadní nohu musí mít stále na zemi. Když přijedu do chaty, hned ji zavolám: „Kočino, Kočino!“ a pokud je někde poblíž, tak přiběhne. V létě je to lepší, protože tam jsem často. V zimě tam kvůli ní jezdím každý týden, abych jí přivezla něco na přilepšenou k té jednotvárné myší stravě. Také se v zimě hůře obživuje, zvlášť, když je sníh. Jeden den loni na jaře jsem se jí nedočkala a ani v následujících týdnech. Myslela jsem, že se jí něco stalo, a že možná už ani nežije. Přesto jsem stále dál vozila pro ni dobrotky a mléko. Volala jsem, ale marně. Na chatě mi bylo docela smutno, nikdo kolem nepřejde, mám chatu daleko za vesnicí. Když tam byla, vždycky si nacpala břicho a potom ležela přede dveřmi na rohožce. Když jsem vyšla, hned vyskočila a chtěla, abych ji hladila.

A přece! Jednou jsem šla do chaty a ze zvyku už z cesty jsem volala – a tu náhle – jak zjevení, se objevila na cestě a běžela ke mně. To bylo oboustranné radosti! A když jsem přijela další týden, opět přišla, ale pořád se ohlížela a bylo na ní vidět, že je nervózní. Brzy odešla. Seděla jsem před chatou a najednou vidím, jak skrz plot vlezla Kočina a za ní na nejistých nožkách čtyři koťata. Tak to byl důvod její dlouhé nepřítomnosti! Hrdě si sedla na schod u kůlny a pyšně hleděla na své ratolesti, jak si hrají. Celé odpoledne jsem se vydržela dívat na kočičí rodinku. Potom je zase odvedla do nějaké skrýše. Bohužel, po nějaké době zase přišla sama a jen tuším, že koťátka asi nepřežila.

Dnes vím, že má zase někde koťata a že mi je zase přivede ukázat – moje malá přítelkyně.