Příspěvek
Ročník: 2010
Kategorie: Poezie
Číslo: 6
Autor
Jméno: Marie Doležalová
Typ a stupeň postižení: nedoslýchavost, slepota
Na otázku, co mi život dal, odpovídám: „Jen to nejlepší, nejvzácnější bohatství, penězi nezaplatitelné! Jak jen zdraví, láska, radost, hodnotit se dá!“
Na otázku, co mi život vzal, odpovídám: „Že velmi brzo a rychle, právě z toho zdraví i radosti, mi mnoho proti mé vůli, stále bere! Pro útěchu mi lásku mých blízkých, i přátel mých, ponechává!“
Život mi nabízí i rady, jak těm zdravotním katastrofám čelit, když váhám, hned odmítne radu dát!
Život mne i zkouší, jak dlouho to ubírání zdraví i radosti vydržím, nebo kdy to vzdám!
Já mu na to, jen pár verši, svou odpověď dám.
Že:
„Život vnímám jako rozběhnutí se,
po překrásně rozkvetlé louce jarní!
Také však chůzi po cestách, s těžkými překážkami!
Život vnímám jako skladby těch nejkrásnějších melodií!
Jsou v něm i tóny falešné, skřípavé,
které nám život rozlaďují!
Život vnímám jako květ, tvarem, barvou, i vůní nejvzácnější!
Bohem nám jen na chvíli zapůjčený!
Tak snažím se překážky na cestách, bez reptání překonat,
falešným tónům se vyhýbat,
a znovu se vracet v myšlenkách svých,
na tu překrásně rozkvetlou, louku jarní!“