Příspěvek
Ročník: 2010
Kategorie: Poezie
Číslo: 9
Autor
Jméno: František Hynek
Typ a stupeň postižení: nedoslýchavost, praktická slepota
Říkám to vážně a raději předem:
Nikdy jsem nechtěl být vesmíru středem.
Tohle jsem věděl vždy a vím to jistě.
Nikdy jsem nechtěl stát na prvním místě.
Na cestě životem věci se dějí,
někteří smutní jsou, jiní se smějí.
Ta cesta života různý má nádech,
ne každý chodí jen v růžových sadech.
Ta cesta života někdy je úzká,
někdy je strmá moc, jindy zas kluzká.
Někteří spěchají, nevědí ani kam.
S mnohými pospolu ani moc nespěchám.
Všichni mě předběhli, nazpět se ohlédám.
Marně zpět pohlížím, nikdo však není tam.
Několik zpozdilých mám ještě na dohled,
nikdo však z těch lidí za mnou se neohléd.
Ztěžka jen ploužím se tím směrem, který znám.
Nechtěl jsem první být, teď tu jsem první sám.
Uprostřed mnohých let, uprostřed mnohých dní
první jsem hned za tím člověkem posledním.
Pokaždé na druhé míval jsem ohledy,
alespoň jedinkrát kdyby se ohlédli!
Všichni jsou daleko, vepředu kdesi tam.
Nechtěl jsem první být, nikdy ne také sám.