Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2010-proza-6

Dobrý den, milí návštěvníci, chtěla bych vás uvítat na prohlídce neobyčejné pevnosti, která se jmenuje Svět hluchoslepoty.
Jsem ráda, že jste přišli v takovém počtu a na úvod bych vás chtěla upozornit na jednu maličkost. Tato pevnost se nevypíná na nějakém majestátním kopci, ale budeme sestupovat dolů, do jejího nitra.
Nejprve bych vás chtěla poprosit, abyste byli velmi opatrní, schody nejsou osvětleny, protože došlo k poruše na hlavním generátoru. Bohužel mám ještě jednu nemilou povinnost vám oznámit – ale doufám, že ani ta vás od prohlídky této pevnosti neodradí – že nastaly zde i problémy s přenosem zvukových vln, ale doporučuji vám zapůjčit si sluchátka. Ta ztrátu přenosu mluveného slova trošku vylepší. Pokud jste připraveni, můžeme vyrazit. Prosím, pojďte těmito dveřmi…
Prosím opatrně, je tu velmi temno a schody jsou neopracované, hrubé a kamenné. Ale nebojte se, paní, pojďte, pomůžu vám, vezmu vás za ruku a půjdeme spolu dolů krok za krokem. První, druhý, třetí. Ten pán vzadu říká, že i když má sluchátka, vůbec nerozumí. Ano, pane, jsou tady poruchy a i přes výbornou techniku nejsme schopni příjem zvuku vždy zajistit. Mohu vám napsat tiskacími písmeny do dlaně vaší ruky slova, která nebudete rozumět. Prosím vás, postupujte velmi pomalu, abyste se nesrazili a nedošlo k těžkému pádu. Nikdo z nás není schopen při vstupu do této pevnosti rozpoznat hloubku a tvary schodů. Je nás tu hodně, ale nemůžeme se vůbec společně bavit, protože každý si musí velmi soustředěně hledat bezpečný krok vpřed. Můžete se přidržovat i stěny. Ano, máte pravdu, kameny jsou velmi studené a hrubé. Ta slečna před námi protestuje, že tohle prostředí není pro ni, protože pořád do někoho vráží a nerozumí. Ne, prosím, nevracejte se, když už jste se na tuto průzkumnou cestu vydali! Nebojte se, to je jen začátek, až půjdeme dále, uvidíte, už to nebude tak těžké. Vlastně vždycky když ztroskotávají naše jistoty, přání, plány i nároky, dotýkáme se dna svých možností, o kterých si myslíme, že už nejsme schopni překročit.
Tak, a tady se nacházíme na samém dně pevnosti. Nejspíše už jste přivykli temnotě i zvláštním nesrozumitelným hlasům. Ještě několikrát se sem na cestě pevností budeme vracet. Mohlo by se zdát, že tu není nic k vidění, ale prosím povšimněte si, kolem dokola této pevnostní zdi je také obrovská spousta neopracovaných kamenů. Pozvala bych vás, abyste si našli jeden, který se vám nabízí. Je zajímavé, že každý z nás objeví na této cestě ten svůj kámen, odlišný od těch druhých. Kamenů je tu k vidění opravdu dost a dost. Můžete se posadit, jste-li unavení, ale také si můžete zkusit vzít do ruky ten váš kámen, pečlivě si prohlédnout jeho tvar a odhadnout jeho váhu i stáří. K dispozici máme sochařská dláta různých velikostí, můžete se pokusit kámen zpracovávat a pozorovat, co budete odkrývat.
Pane, pane, prosím, neodcházejte od tohoto balvanu, ten mladík volá, že vám jej pomůže posunout. Mnohé kameny nejsme schopni sami obejmout, ale byla by pro všechny škoda, abychom se o to společně nepokusili.
A nyní prosím, moc ráda bych vás pozvala k prohlídce mozaiky na stěnách této pevnosti tady nahoře. Je to hezká řádka vzácných kamínků již pěkně usazených a každý má jinou barvu i jiný tvar a velikost. Každý jeden představuje příběh, kousek životní epizody odehrávající se v této pevnosti. Povšimněte si například tohoto blankytně modrého safírku, jistě ho všichni objevíte, září opravdu jako jasný den. Tehdy jsem se dotýkala s mou kamarádkou Věrkou na šumavském Špičáku téměř nebe. Vyšplhaly jsme se až na samý vrchol. Ten kopec mi byl dobře známý ze zimního sjezdování. A ten úžasný pohled na všechny strany ještě dnes vidím. Na severozápadě dole pod kopcem se leskla hladina Nýrské přehrady, na severovýchodě se rozkládá Královský hvozd a na jihovýchodě nejvyšší hora Šumavy Gross Arber (Velký Javor), téměř na dosah ruky, ale přesto na druhé straně hranic.
Zvlášť milý je mi například i tento maličký zelený kamínek v levém rohu. Připomíná mi loupající brambor, který držím možná desetkrát déle ve své ruce, než tomu bylo dřív. A palcem zjišťuji, zda už je dobře oloupaný a vždycky mám přímo objevitelskou radost, když poznám jen tímto dotykem, že ještě někde je nedostatek, který je třeba oloupat.
A například tady ta spousta červených rubínků usazených kolem dokola mozaiky. Prosím, můžete si po nich přejet rukou, jsou lehce vyhlazené i hřejivé. To je nekonečná řada hodin, kdy jsem se učila chodit trasu s červenobílou holí. Ty desítky sloupů, co mi v cestě překážely a připadaly mi jak lučištníci s napjatými tětivami a jejich šípy mě zasáhly jednou do kolena, jednou do ramene, jednou do čela. Znovu a znovu s trpělivou osobní strážkyní Lenkou jsme trénovaly, znovu a znovu, až nakonec se staly sloupy orientačními body v mé chůzi vpřed. Kdysi to bylo nepředstavitelné zajetí mezi řadami neuspořádaných sloupů, dnes stačí sedm záběrů holí sem a tam a dotyk hole o sloup mi ukáže dál ten správný směr.
A povšimněte si třeba i tohoto zářivě žlutého jantaru, opravdu září jako slunce. Připomíná mi setkání s mým asistentem Josífkem, tentokrát komentátorem a tlumočníkem Slámova filmu Venkovský učitel, který jsme sledovali. Nelitoval času a před každým novým záběrem film zastavil, scénu mi popsal a pak film nechal běžet dál. Pokud byly dialogy pro mne nesrozumitelné, film opět zastavil a přetlumočil. Místo dvou hodin jsme film sledovali snad čtyři, ale všechno,všecičko si dodnes z filmu mohu v duchu promítat. Učitel také po různých peripetiích, kdy se ocitl na životní křižovatce, říká: „Život je past nebo dar. Záleží na nás, co s ním uděláme.“
Milí návštěvníci, vidíte, že cesta v této pevnosti je sice náročnější, ale o to víc dobrodružnější, neboť v mnohých kamenech můžeme nalézt i drahokam. Když navzdory pevnostní zdi dovolíme kráse vstoupit do našeho srdce, objevíme zdroj radosti i bohatství. Chtěla bych vám všem poděkovat za návštěvu a pozornost, kterou jste mi věnovali a říci vám, že každý, kdo ke mně promluvil nebo mě vzal za ruku, je zapsán a spoluvytváří mou mozaiku v této pevnosti. Nikdo z vás není vynechán. Bez vás a bez víry a důvěry, že tohle všechno má veliký smysl, by tato citadela byla pustá a prázdná.