Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2014-poezie-1

Hádala se duše s tělem,
kdo je komu nepřítelem.
A proč to a ono bolí
a kdo koho dříve skolí.

Hádalo se tělo s duší,
že s ní všecky styky zruší.
Duše špitla dojemně:
Co bys bylo beze mě,
hora masa, šlach a kostí,
samo sobě jenom k zlosti.
My patříme na vždy k sobě,
rozejdem se možná v hrobě.

Rval se ve mně člověk celý –
duše s tělem vydržely.
Když se řádně pobily,
zas si věrnost slíbily.
A v lékárně za ty změny
Nedostaly ani penny.
Nedostaly ani rubla,
jenom duše trochu zhubla.

Hádalo se tělo s duší,
že ví víc, než ona tuší.
Vždyť ji věrně podpírá
a srdce jí otvírá.
Kdo ji bere do obětí
když nejednou z výšin sletí?
A spojí duši ubohou
se světem a oblohou.