Příspěvek
Ročník: 2014
Kategorie: Próza
Číslo: 4
Autor
Jméno: Olga Opavská
Typ a stupeň postižení: praktická slepota, nedoslýchavost
Nemocniční pokoj. Čekání na operaci. A myšlenky a pocity…
Mlha přede mnou, mlha za mnou a strach a naděje a naděje a strach.
A moje srdce na hedvábné niti, ostřím skalpele rozhoupávají od země až ke hvězdám a v trýznivém pouzdře mě zavěšují mezi skutečnost a sen a víru a zoufání a znovu naději a strach.
Strach, že pohled z očí do očí je propast, kam se zřítím, ani nezavzlyknu, ani nezašeptám slova díků, jen proudy slz se převalí jak moře.
A moje srdce kdosi znovu, ostřím skalpele rozhoupe od země až ke hvězdám. A odtud, z těch neznámých galaxií, možná jednou přiletí paprsek ničím nezkaleného světla a jako klíč zotvírá všechna srdce, všechny domovy, aby k nám všem a navždy mohla vejít láska.
Probouzím se. Nemocniční pokoj. Naděje…