Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2016-proza-1

Budu vám vyprávět svůj příběh, kterému sama ani nemůžu uvěřit. A víte proč? Ve svých skoro šedesáti jezdím už dva roky do školy do Tasova. Zvláštní, že? V Tasově je Mezinárodní škola Axmanovy techniky modelování pro nevidomé. Pracuje se tu se šamotovou hlínou a modelují se zahradní nádoby, sochy a reliéfy, které se pak následně v pecích vypalují. Vše se děje pod vedením manželů Axmanových. Náhoda tomu chtěla, že jsem Tasov navštívila a byla jsem přímo fascinována sochami, které jsem si tu mohla prohlédnout. A od té doby žiju v hliněném opojení. Ale před lety, když jsem přestala vidět, jsem si říkala, že rukama už nikdy nic dělat nebudu, protože by to nemohlo vypadat hezky a že můžu tvořit jen něco, co se dá mechanicky naučit. Přijala jsem to jako fakt a nezabývala jsem se tím více. Jenže to, co v člověku je, se nedá jednoduše odstřihnout. Zatím neumím pojmenovat, jaká je to vnitřní síla, co člověka žene něco vytvářet, ale od prvního setkání se sochami v Tasově jsem věděla, že to je ono, co chci umět. Jakoby se otevřel jakýsi dosud nepoznaný vnitřní prostor, který je obrovský, ale zároveň nesmírně přitažlivý, kde je mi dobře a mám pocit, že jsem v hlíně našla sama sebe. Našla jsem něco, co jsem hledala celý život, aniž bych to tušila. Mám pocit jako bych mohla vzlétnout na vlastních křídlech, protože s hlínou zažívám opravdu ohromné chvíle. Naučila jsem se modelovat pomocí Axmanovy techniky modelování květináče i velké užitné nebo zahradní nádoby, které se můžou zdobit různými dekory. Poté přišla řada na modelování obličeje a následně hlavy. Pochopila jsem jak báječný vynález je Axmanova technika modelování. Je založena na matematice a díky ní můžu přesně usazovat jednotlivé partie na obličeji. Ale až se to naučím, pochopitelně. Učím se hlavy větších i menších rozměrů. Pokaždé musím hledat velikost jednotlivých partií na obličeji. Je velmi těžké ztvárnit různé výrazy, emoce, ale je to nesmírně lákavá a tvůrčí práce. Součástí modelování hlav jsou účesy, které moc ráda zkouším, ty mne baví, u nich, dá se říci, relaxuji. Nakonec jsem se seznámila s tím, jak se modeluje celá postava. Opět se přesvědčuji, jakým úžasným vynálezem je Axmanova technika modelování. Mohu si vypočítat délku nohou, délku trupu, délku rukou i velikost hlavy. Před rokem to bylo pro mne něco nepředstavitelného, že bych se jako nevidomá mohla něčemu takovému naučit. Nikdy by mne nenapadlo, že v mých letech budu chodit do školy, budu bydlet týdny kdesi v tasovské škole a že pro tuhle sochařinu podniknu cokoliv. Modelování mne nadchlo, obohacuje mne a inspiruje. Přimělo mne k přemýšlení o tom, co bych chtěla ztvárnit, co je mi blízké a že snad to budu jednou umět vtisknout do té hlíny. Ráda bych se sochařině věnovala i v budoucnu, ale uvidím, jak mi to půjde. Zatím jezdím do Tasova a učím se a učím... A víte, proč mi tohle všechno připadá jako pohádka? Protože je to zázrak, protože bohatství mého života se odehrává ZA ZRAKEM. Musela jsem nejprve ztratit zrak, abych objevila tak krásné staré sochařské řemeslo a pochopila, že hezké věci se mohou tvořit také jen hmatem, citem a intuicí.