Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2018-proza-16

Zpět na seznam příspěvků

Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2018-proza-16

Cena Hieronyna Lorma (logo)

Příspěvek

Ročník: 2018
Kategorie: Próza
Číslo: 16

Autor

Jméno: Jana Brožková
Typ a stupeň postižení: slepota, těžká nedoslýchavost

Kamarádka a kamarád

Není dechovka jako dechovka, ale díky ní se už rok známe s nejlepší kamarádkou Haničkou.

Dechovka v rádiu nás seznámila po telefonu, ale je tomu rok, co jsem byla s LORMem na rekondičním pobytu v Kroměříži a díky tomu jsem poznala Hanku osobně. Hanka je moc prima a nejen ona, ale i její celá rodina, do které jsem zapadla jako mezi vlastní. Je skvělá, moje Hanička, všude se mnou jezdí, pomáhá mi, vede, kde mi zrak chybí… Hanka pomáhá nejen mně, ale každému, kdo to potřebuje a její tatínek mě má rád jako svoji. Její sestra má dvě děti, také jsem jako jejich. Mám je všechny moc ráda!

Kde to znám, tam jezdím a chodím sama, i když ne tak docela: V srpnu to bude dva roky, co se stal mým věrným kamarádem a přítelem krásný vodicí bílý královský pudl Aurel, zlatíčko, říkám mu Arty. Je to pes huňatý a kudrnatý, každý si ho rád pohladí, vyfotí a hodně lidí, hlavně dětí, si ho plete s ovečkou. Když s ním jdu po ulici, slyším: „To je krásná ovečka, mohu si ji pohladit a vyfotit?“ a já to samozřejmě ráda dovolím, ale hned vysvětlím, že to není ovečka, nýbrž pejsek, královský pudl.

Akorát jedno malé dítě, bylo mu tak 5 roků, neumělo říct „r“ a šlo s maminkou a tatínkem z vlaku. Já jsem byla právě na nádraží a chlapec si chtěl Artyho pohladit a hned: „To je krásná ovečka!“ Tatínek mu říká: „To není ovečka, to je pejsek a vypadá jak beránek.“ Klučina se rozkřičel na celou halu, to není beránek, to je ovečka, protože nemá rohy! Celé nádraží burácelo smíchem! Já jen trnula hrůzou, aby Arty nezaštěkal, nevím, co by ten malý klučina na to řekl.

Arty mě má rád, nevydrží beze mě ani chvíli, musí mě pořád hlídat, musí mě stále mít na blízku a také mě vidět. Jinak je smutný, bojácný. Dává to najevo tak, že pisklavě kňučí, anebo moc štěká, a když se objevím, tak jeho radost nemá konce – skáče mi pomalu až na lavu. Nebojí se bouřky, ba ani petard, bojí se o mě. Nemůžu ho nikde nechat samotného, má mě moc rád a dobře si mě hlídá. Je to opravdu věrný kamarád! Arty je také výborný aportér, rád všechno, co mi spadne, hned podává, a také velice rád tancuje. Má dokonce oblíbenou písničku, a to Vysoký jalovec.

Tak takový je ten můj Arty!

Zpět na seznam příspěvků