Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2018-proza-2

Zpět na seznam příspěvků

Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2018-proza-2

Cena Hieronyna Lorma (logo)

Příspěvek

Ročník: 2018
Kategorie: Próza
Číslo: 2

Autor

Jméno: Marcela Peterková
Typ a stupeň postižení: těžká slabozrakost, těžká nedoslýchavost

Pevné přátelství

Na začátku si položím otázku: „Co je to přátelství?“ Přátelství je mezilidský vztah vyznačující se vzájemnou náklonností a porozuměním. Pravé přátelství je jako zdraví, jeho pravou hodnotu poznáte, až když ho nemáte. Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád. Souhlasím s Janem Werichem, který řekl: „Přátelství je součást lidského štěstí.“ Citát, se kterým se zcela ztotožňuji, zní: „Skutečná přátelství jsou věčná.“ Marcus Tullius Cicero.

Můj příběh o přátelství nebude příliš optimistický, neboť toto třicet let trvající pevné přátelství ukončila smrt mého celoživotního přítele Jirky. S Jirkou jsem se seznámila v roce 1986 a od roku 1990 jsme spolu žili. Jirka mi byl velkou oporou a pomáhal mi překonávat můj hendikep. On sám do života vstoupil s nemocným srdcem, ale bylo to srdce bojovníka. Nikdy nepřipustil žádný hendikep, nemoc ani slabost. V dětství podstoupil operaci srdce a do normálního života se zapojil v devíti letech. Začal se učit, sportoval, sjížděl řeky s vodáckým AHÓÓJ! Miloval život, přírodu, hlavně Šumavu, cesty za poznáním a smích. Měl rád svou práci, lidi a lidem pomáhal.

Jirka nechtěl žít sám a nebyl sám. Když nás osud dal dohromady, začali jsme spolu navštěvovat koncerty, divadla, řemeslné trhy a každý víkend s batohem na zádech hurá do přírody! Ještě by bylo mnoho míst, která jsme spolu chtěli poznat, ale nebylo nám to dopřáno. Každým rokem v létě nás čekal pobyt u moře a v poslední době i poznávací zájezdy – Korsika, Provence, Lago di Garda a také Slovensko.

Ještě 3. září jsme společně zdolali Jánošíkové Diery a nikdy by mne nenapadlo, že už se tam spolu nevydáme. 5. listopadu 2016: poslední výlet do termálních lázní do Bad Fussing. 7. listopadu pak Jirku odvezla záchranka do nemocnice, následovala závažná operace a svůj boj o život prohrál dne 5. února 2017.

Ráda vzpomínám na naše turistické putování po všech koutech Čech, Moravy i Slovenska. Děkuji za ty stovky nachozených kilometrů a krásných třicet společně prožitých let!
Zrození – láska – smrt. To je koloběh života. Všichni to víme, ale smířit se se smrtí blízkého člověka, to je moc a moc těžké, jestli to vůbec lze.

A co mne nyní drží nad vodou? Je to právě to pevné přátelství! Nemám tolik přátel jako mnozí lidé na sociální síti, např. Facebook, ale jsou to opravdoví přátelé!

Chtěla bych napsat o Hance. Naše přátelství trvá neuvěřitelných 55 let. Jako děti jsme si spolu hrály, pak chodily do základní školy a na gymnázium. Společně jsme vedly pionýrský oddíl, jezdily na tábory. Hanka je pro mne velkou oporou. Každý den mi zatelefonuje, někdy zajdeme do cukrárny nebo na pivo, vezmou mne s manželem na výlet autem. Hanko, díky tobě vím, co je pevné přátelství! Děkuji za minulost, přítomnost a také budoucnost, za povzbuzení. Vím, že tě mám vždy nablízku a mohu se na tebe spolehnout!

Další pevné přátelství vzniklo asi před 25 lety, to je hrůza, jak ten čas letí! Na schůzích České unie nevidomých a slabozrakých jsme sedávaly vedle sebe s Táňou. Spojovalo nás zrakové postižení a zájem o cestování. Těch rekondic a krásných zážitků! Nyní, když je mi hodně těžko (což bývá dosti často), tak zvoní telefon a popovídáme si a je zas o trochu líp. Jezdím za Táňou na chalupu a mohu tam jet jako domů. Prostě skvělé přátelství!

Pevné přátelství je s Monikou. Mohla bych být její maminkou, ale vůbec to nevadí. Seznámily jsme se v Centru zdravotně postižených, kam jsem chodila cvičit a kde Monika byla zaměstnaná. Dříve hodně cestovala – Čína, Indie… Teď se usadila blízko Českých Budějovic. Chodíme spolu k lékaři, pomáhá mi s vyřízením písemností, zajdeme na oběd nebo na kávu.

Když jsem měla narozeniny, tak mi připravila milé překvapení. Uvařila oběd a nechyběl ani dárek. Také mi dala přáníčko, kde bylo psáno: „Marcelí, děkujeme za pevné přátelství a máme tě moc rádi.“

Prožila jsem příjemné odpoledne s ní a jejím manželem. Moniko, děkuji za to, že vás dva mám!

Můj příběh ukončím slovy z písničky Petra Rezka:

„Přátelství jsou světy plné lidí,
kde se zapomíná, jak se říká – sám….
Přátelství jsou oči, které vidí
zná své cesty jako ptáci,
jako slunce teplo vrací lidem přátelství, pravé přátelství.

Zpět na seznam příspěvků