Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2026-poezie-2

Krok sun krokem s pokrokem,
řítíme se životem.
Nikdo neví, proč se bráním.
Pokroku přec nezabráním!

Rychleji jen rychleji, snadněji a levněji.
Po staletí stejná píseň,
proč jen já mám v srdci tíseň!

Honíme se za přeludy,
doufajíc, že zbaví nás té nudy.
Toho prázdna doby pokroku,
a je nám s ním tu do skoku?

Vždyť přes ty haldy zbytečností dneška
si k nám štěstí cestu klestí ztěžka!

Co na tom, že špatně se tu dýchá.
U srdce nás občas píchá.
Stále ženeme se vpřed,
nedbajíc na prasklý vřed!

Neslyšíme šepot z nitra,
který se ptá: „Co bude zítra?”
Nevidíme, že dohořívá svíce,
hlavně když máme všeho více!

Čím líp se máš, tím je tu hůř,
tak to pochop lide už!
Čím víc věcí, tím míň času,
urvat z toho hodokvasu!

Kola trhu dál s životy nám točí!
Proč jen já mám slzy v očích?

Rychleji, jen rychleji, ať přehlušíš ten hlas.
Hlas, ze kterého až zebe.
Pokrok nezastavíš,
pokrok zastaví tebe!