Příspěvek
Ročník: 2026
Kategorie: Próza
Číslo: 1
Autor
Jméno: - jméno dosud nezveřejněno -
Typ a stupeň postižení: slabozrakost, nedoslýchavost
Na kraji malé vesnice stál starý komín, na kterém každé jaro hnízdil pár čápů. Lidé říkali, že se vracejí už déle než dvacet let. Děti je pozorovaly z návsi a starý pán jim pokaždé tvrdil, že čápi poznají cestu domů lépe než kdokoliv jiný.
Jednoho roku ale přiletěl jen jeden čáp. Sedával na hnízdě tiše a dlouho hleděl k obzoru. Vesničané měli pocit, že čeká. Dny ubíhaly, až jednou po silné bouřce děti našly druhého čápa zraněného na
louce za řekou. Zavolaly starého pána a společně ptáka opatrně odnesli do stodoly.
Čáp se zotavoval několik týdnů. Ten první mezitím každý den kroužil nad stodolou, jako by hlídal svého druha. Když pak oba znovu vzlétli a usedli vedle sebe na komín, celá vesnice tleskala! Od té doby lidé říkali, že čáp nenosí jen děti, ale někdy i naději.