Cena Hieronyma Lorma: Příspěvek 2026-proza-12

Můj mobilní telefon pro nevidomé neumí číst a používat slevové aplikace. Otravovala jsem s tím mou mladou masérku Domču, dokud se nevzbouřila, že mi ráda nakoupí, ale ne třikrát týdně. Jen jednou za týden či 14 dní. Jak se celou dobu velkým obloukem dotykovým mobilům vyhýbám, že tam nic nevidím, musela jsem kapitulovat a jela jsem si do O2 koupit „ten chytrej krám“, jak mu říkám.

Jako první mi tam syn Tomáš na hlavní obrazovku natahal aplikace, které jsem chtěla. Pak jsem je s pomocí Toma aktivovala. První nákupy nedopadly dobře, aplikace se nenačetla. Pak mi pomohli, v některých obchodech, hlídající prodejci. Ráda nakupuji na samoobslužných pokladnách. Je to rychlejší, protože nemám jako single velké nákupy. Nakonec jsem se to trochu naučila.

Zjistila jsem, že mi do mobilu v O2 přetáhli některé e-mailové kontakty, tak jsem se musela naučit, jak s e-maily v mobilu pracovat, stále objevuji nové a nové funkce klávesnice.
V půlce března jsem odjela na měsíc do lázní v Jáchymově a předem jsem si domluvila pracovníky z TyfloCentra Karlovy Vary. Pracovník z Ostrova mě provedl trasami po lázeňském domě Curie, kde jsem bydlela a měla všechny procedury, které mi dr. předepsala. Další den mne naučil trasy v lázeňské části Jáchymova. Jeden den bylo škaredě a měl s sebou telefon BlindShell Classic 3, tak mi ho předváděl. Pak jsem chtěla poradit s mapami, že tu od Google nevidím, že je moc světlá. V PC mám mapy.cz a ty mi vyhovují. Tak mi je nainstaloval do toho chytrého a ještě mě naučil pracovat s navigací.

Tak já natěšená hned druhý den jsem vyrazila podle mapy.cz na Pracovní tábor Svornost, ale nezapnula jsem si navigaci. No a samozřejmě jsem tu odbočku k táboru minula a došla až do Nového Města na kopci. Naštěstí jsem šla hledat pomoc do domu, kde paní má zkušenosti i se zdravými turisty, že zakufrují k nim. Ukázala mi cestu, jak od nich (vůbec jsem nevěděla, odkud jsem tam vylezla) a kde mám odbočit k tomu táboru. Pak už to bylo v pohodě. Poslední sobotu jsem chtěla dojit ke zřícenině hradu Freudenstein a k jeho věži Šlikovce. A tam jsem si navigaci nastavila, napřed k evangelickému kostelu a pak jsem měla pokračovat ke Šlikovce. Bohužel jsem jí špatně rozuměla, a tak se stalo, že jsem se ocitla zpátky pod tím evangelickým kostelem, ke kterému jsem šplhala po takových blbých schodech a nadávala jsem na ně. Tak jsem odmítla tam jít znovu a šla jsem dolů a do lázeňské části Jáchymova a „domů“.

Něco podobného se mi stalo i u nás v Podkomorských lesích. Měla jsem naplánovanou trasu, po které jsem ještě nikdy nešla k Helenčině studánce a zpátky trasou, kterou znám. S navigací, které jsem hlasově moc nerozuměla. První část jsme zdárně zdolali, ale pak mě ta navigace navedla tak divně, že jsem milou studánku úplně minula. Potkala jsem na cestě pracovníka Lesů, tak jsem se ho zeptala, kde jsme. Tak řekl, že jsem daleko od studánky, a ukázal mi směr, kam jsem měla odbočit, abych se dostala alespoň na rozcestí, odkud trefím domů. Milá navigace mne naváděla tak „šikovně“, že jsme se ocitli ve vedlejší čtvrti. Došli jsme na zastávku a jeli domů.

Pak mi paní z Phonaku propojila mobil i navigaci se sluchadly, takže mi jde vše rovnou do sluchadel. Tak jsem ji šla vyzkoušet na krátkou trasu, kterou dobře znám. Až k Žebětínskému rybníku pohoda, pak jsme šli po louce k lesu, nebylo co zkazit, fajn. Pak mne navedla na pěšinku vedoucí po kraji lesa. Louku od lesa dělil hustý nepřerušovaný pás křoví. Tak jsme šli a najednou navigace zavelela: „Teď odbočte vpravo.“ Rozhlédla jsem se na obě strany křoví a žádná proluka není, tak jsem jí vynadala (nahlas) a šla dál. Za chvilku zase zavelela: „Odbočte vpravo.“ Situace stejná. Tak jsem jí sprdla a šla známou cestou dál. Musím podotknout, že potřebuji mít obě ruce volné, tak mám mobil schovaný v kapse, a jak mi ten zvuk jde do sluchadel, ven z navigace nejde žádný zvuk. Když jsem si to uvědomila, začala jsem se smát, protože musím vypadat jak blázen, který si mluví s někým imaginárním. Že ven nic nejde, mám potvrzeno z více zdrojů.

Jak bude čas na delší trasu, zopakujeme tu k té Helenčině studánce. Jsem zvědavá, kam dojdeme.